Výrok
I. Soud zamítá žalobu na zaplacení 20 000 Kč s úrokem z prodlení 12 % z této částky od 6. ledna 2025 do zaplacení.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 18. března tr., se žalobkyně po žalované domáhala vydání obohacení v částce 20 tis. Kč, jehož se žalovanému mělo dostat platbami 15 tis. Kč a 5 tis. Kč provedenými dne [datum] na účet žalovaného od společnosti [právnická osoba] [IČO] IČO, . Tato pohledávky byla podle žalobkyně postoupena smlouvou ze dne [datum] touto společností další věřitelce společnosti [právnická osoba].[IČO] IČO, , která jí poté smlouvou ze dne [datum] měla postoupit žalobkyni. Vedle toho byl žalován úrok z prodlení v zákonné výši z žalované jistiny podle výroku I. s ohledem na marnou výzvu žalobkyně k placení, odeslané žalované dne , datumŽalovaná se k žalobě nevyjádřila a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavila k jednání před soudem nařízenému na den 4. srpna tr., když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.Žalobkyně se zmínila o tom, že obě zmiňované smlouvy o postoupení pohledávek jsou součástí tohoto žalobního návrhu. To by napovídalo tomu, že žalobkyně zprostředkovaně činí odkaz na obě smlouvy v rámci svých skutkových tvrzení. Nezmínila je tedy jako důkazní návrh. Protože skutková tvrzení v tomto směru zjevně nebylo nutné jakkoli doplňovat odkazem na přílohu žaloby, vyhodnotil soud tuto část podání žalobkyně podle jeho obsahu jako laický důkazní návrh, byť byla žalobkyně v řízení kvalifikovaně zastoupena (a žádala proto i příslušnou náhradu nákladů řízení).Soud proto při dokazování využil elektronické přílohy návrhu, které podle svého názvu obsahu byly smlouvami o postoupení pohledávek. Takto soud po dokazování zjistil, že smlouva o postoupení na mezitímní úvěrující – věřitelku je na straně postupitelky podepsána jejím zástupcem [jméno FO], aniž by bylo doloženo zmocnění pro takové jednání. Ve stejné smlouvě je podepisující [jméno FO] na straně postupnice (s právní formou společnost s ručením omezeným) označen jako člen správní rady, ačkoli na další smlouvě o postoupení pohledávek žalobkyni jde již o jednatele mezitímní úvěrující. V žádné z těchto smluv ovšem nebyla uvedena dostatečná specifikace žalované pohledávky tak, aby bylo možné právně hodnotit aktivní věcnou legitimaci žalobkyně.Protože soud nezjistil postoupení žalované pohledávky žalobkyni, nebylo možné hodnotit, že je žalobkyně nositelkou žalovaného práva. Žaloba tak byla výrokem I. zamítnuta pro neunesení důkazního břemene, jež žalobkyni tížilo podle § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“).Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se zároveň výsady procesního poučení o nutnosti označit důkazy ke všem svým tvrzením ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ, jak uzavřel také Ústavní soud například ve svém usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014-37, (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na webových stránkách http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx), když jiné poučení soud advokátně zastoupené účastnici zásadně neposkytuje (§ 118a odst. 4 OSŘ).Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.