Výrok
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 12 663 Kč a 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 4 386 Kč za období od 28. srpna do 6. listopadu 2024 a z částky 12 663 Kč za období od 7. listopadu 2024 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč.
Odůvodnění
Předmětem řízení byla žaloba, doručená zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 27. května 2025, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 13 263 Kč s úrokem z prodlení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný, jakožto osobního automobilu vlastník/provozovatel automobilů neměl sjednáno pojištění odpovědnosti, a to ve vztahu k nákladnímu automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 Kč, registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód], (dále jen „první vozidlo“) v době 8. dubna do [datum] a ve vztahu k osobnímu automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód], (dále jen „druhé vozidlo“) v době 5. dubna do [datum], ačkoli je tato povinnost založena zákonem č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „ZPOPV“). S odkazem na § 45 odst. 2 ZPOPV se tak žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení příspěvků, a to ohledně prvního vozidla ve výši 4 386 Kč za 51 den v uváděném období a ohledně druhého vozidla ve výši 8 277 Kč za 89 dní v uváděném období, vypočtených podle § 5 odst. 1 vyhlášky č. 69/2024 Sb. a zaplacení poplatku po 300 Kč, ve vztahu ke každému z žalovaných příspěvků, spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 45 odst. 2 ZPOPV, jehož výše je stanovena § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., neboť žalovaný tyto částky žalobkyni dosud nezaplatil, přestože k tomu byl písemně vyzván dne 28. června 2024 ohledně prvního uvedeného příspěvku a dne 7. září 2024 ohledně druhého uvedeného příspěvku. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla dále zdůvodněna.Soud v dané věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) na základě předložených písemností a tvrzení žalobkyně. Žalovaný se totiž k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli povinnost tvrzení a povinnost důkazní ve směru tvrzení a prokazování opaku, zejména k existenci nedoplatku příspěvku, mu ukládá § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ.Při posouzení věci soud vycházel z právního názoru o tom, že v dané věci jde o občanskoprávní řízení a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, čj. 61 Co 148/2013-59, jímž bylo změněno rozhodnutí zdejšího soudu o zastavení řízení vedeném pod spisovou značkou 115 EC 45/2011. V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 EC 394/2010) ze dne 25. března 2013, čj. 12 Co 99/2013 62, podle nějž je žalované plnění pojistným. V tomto smyslu tedy jde o soukromoprávní nárok.Soud dospěl ke skutkovému zjištění, které odpovídá žalobním tvrzením. Domněnka vlastnictví žalobkyní uváděných vozidel, resp. jejich provozování žalovaným vycházela ze sdělení Městského úřadu města [město] o zapsání žalovaného jako vlastníka v registru silničních vozidel ve smyslu § 6 odst. 2 ZPOPV. Dopisy žalobkyně ze dne 13. června a 23. srpna 2024 a doklady o podání k poštovní přepravě z týchž dnů, pak dokládaly zaslání kvalifikovaných výzev k zaplacení žalovanému.Nárok žalobkyně na zaplacení příspěvků je zakotven v § 45 odst. 2 ZPOPV. Jejich žalovaná výše odpovídala § 5 odst. 1 vyhlášky 69/2024 Sb. ve spojení s § 45 odst. 4 ZPOPV. Nárok na zaplacení (paušální náhrady) nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je zakotven v § 45 odst. 2 ZPOPV a jeho žalovaná výše odpovídala § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., ve spojení s § 6 odst. 2 ZPOPV. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) a jeho žalovaná výše odpovídala § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Výrokem I. proto soud uložil žalovanému zaplatit žalované příspěvky v celkové výši 12 663 Kč a (náhradu) náklady spojené s mimosoudním vymáháním příspěvků v celkové výši 600 Kč, jakožto hmotněprávní příslušenství příspěvku ve smyslu § 513 OZ, a z příspěvků úrok z prodlení, když žalovaná se ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu podle §§ 1968 a 1970 OZ, splatného podle výzvy věřitele (ve smyslu § 1958 OZ a § 46 odst.
1 ZPOPV). Lhůta pro placení byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ..Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem.Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva ve spojeném řízení před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 800 Kč; na odměnu své zástupkyně, která je advokátkou (v souladu se závěry vyjádřenými mj. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2017, sp. zn. 25 Cdo 1750/2017; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soud jsou dostupná na www.nsoud.cz) počítanou v souladu s § 151 odst.
2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis a podání žaloby) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 a § 12 odst. 3 advokátního tarifu; na provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši po 100 Kč za tyto úkony právní služby, a to podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; na odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.Celkem se tedy jedná o náklady 2 010 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni nahradit. O splatnosti náhrady těchto nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.Další náklady spojené s předžalobními výzvami zástupkyně žalobkyně, které žalobkyně žádala nahradit, nelze považovat za účelné úkony v situaci, kdy k dobrovolnému splnění pod hrozbou soudního uplatnění nároku již předtím opakovaně vyzývala žalovaného sama žalobkyně v rámci jejích upomínek ze dne 9. září a 20. listopadu 2024 a 18. února tr. Již těmito upomínkami lze mít účel předžalobní výzvy za dokonale splněný a zasílání další výzvy představuje pouze neúčelné navyšování nákladů daného řízení, neboť již po první bezvýsledné výzvě je zřejmé, že žalovaná dobrovolně plnit nehodlá. K ustanovení § 142a OSŘ dlužno doplnit, že toto ustanovení bylo včleněno do českého právního řádu zákonem č. 396/2012 Sb., přičemž jím byla sledována mj. ochrana majetkových zájmů dlužníků (žalovaných) před neúčelným navyšováním nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2013, sp. zn. 5 Cmo 368/2013), k němuž mělo docházet v době před uvedenou novelou, nikoli zvyšování přísudku věřitelů (žalobců). V této souvislosti lze poukázat také na obdobné odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. ledna tr., čj. 14 Co 270/2024-26, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 11 C 252/2024, jehož se žalobkyně také účastnila.