Výrok
I. Soud zamítá žalobu na zaplacení 10 000 Kč, 6 800 Kč a 4 000 Kč s úrokem z prodlení 15 % ze 14 000 Kč od 27. července 2023 do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 1. července tr., se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 20 880 Kč s úrokem z prodlení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [název], na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech, uvedl své osobní údaje, převedl žalobkyni 1 Kč jako ověřovací platbu a poskytl podklady pro ověření svého příjmu. Na základě toho byla žádost žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru schválena a smlouva měla být žalovaným poté podepsána prostřednictvím verifikačního SMS kódu. Tím žalovaný potvrdil savou vůli být smlouvou vázán, čímž podle žalobkyně uzavřel dne [datum] s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo]. Žalobkyně měla poskytnout žalovanému úvěr dne [datum] převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu], který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena výše popsaná ověřovací platba. Žalovaný se dle smlouvy měl zavázat zaplatit žalobkyni smluvní úrok 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle smlouvy splácet každý měsíc, vždy nejpozději k 22. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 2023-07-23 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 2023-07-26 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 2023-07-27. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru bylo sjednáno v uvedené smlouvě. Předmětem návrhu byla pohledávka 14 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny 10 000 Kč a smluvního úroku 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4000 Kč nejpozději splatných dne 2023-07-26, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobkyně navrhla, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného [název]., zda byla v měsíci březnu 2023 provedena výše uvedená platba na bankovní účet č. [č. účtu] a zda je tento účet bankovním účtem žalovaného nebo měl žalovaný k tomuto účtu dispoziční oprávnění. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru měla být dle smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 2023-07-26. Žalobkyně proto požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 2023-07-27 do data odeslání předžalobní výzvy 2025-06-14. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 6 880 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako strana žalující se nedostavil ani k jednání před soudem, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.Žalobkyně označila k důkazu jen potvrzení banky o převodu peněz na účet žalovaného. Soud proto nezjistil žalobkyní uváděné skutečnosti o sjednání smlouvy mezi účastníky o poskytnutí úvěru a placení úroku a smluvní pokuty. Pro neunesení důkazního břemene, jež žalobkyni tížilo podle § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) byla tedy výrokem I. zamítnuta žaloba na zaplacení sjednaných povinností, tj. placení smluvní pokuty 6 880 Kč a úroku 4 tis. Kč, ale i vrácení úvěru (viz níže).Žalobkyně ovšem také neuvedla, jakou částku měla žalovanému převést na účet jako úvěr. Ze specifikace žalovaných pohledávek, podle níž je žalována také jistina 10 tis. Kč není zřejmé, zda jde o celý poskytnutý úvěr, a tedy o částku, která měla být žalovanému převedena na účet, nebo zda jde jen o nezaplacenou (nevrácenou) část poskytnutého úvěru. Žalobkyně totiž neuvedla ani to, zda žalovaný něco z úvěru splatil (měly být sjednány splátky), nebo nezaplatil nic. Z pouhého obecného právního hodnocení o tom, že se žalovaný měl dostat do prodlení s úhradou úvěru, není možné tyto potřebné skutečnosti zjistit. Proto nebylo možné vyslyšet ani žalobkyní jediný důkazní návrh. Nebylo totiž jasné, jakou částku měla žalobkyně ohledně tohoto převodu na mysli tak, aby nebylo nutné porovnávat všechny případné platby připsané na účet (zřejmě od doby tvrzeného poskytnutí úvěru) se specifikací s označením žalobkyně (žalobkyně totiž neuvedla ani číslo účtu, z nějž by platba měla být provedena) s žalovanou jistotou tak, aby se jednalo o částky stejné (při žádném splácení) či vyšší (při částečném splacení). Nelze tedy uzavřít, že by žalovaného měla tížit povinnost vydat žalobkyni to, co mu měla převést na jeho účet ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“).Vyhotovením formulářové žaloby bez zjevné individuální ingerence člověka a neúčastí na nařízeném jednání před soudem, kde mohla být žalobkyně podle § 118 odst. 1 věty poslední a § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů, žalobkyně v této souvislosti neunesla důkazní břemeno a břemeno tvrzení, která jí tížila podle § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 OSŘ. Soud proto výrokem I. zamítl také žalobu na zaplacení žalované jistiny.Stejným výrokem soud zamítl i žalobu na placení úroku z prodlení, neboť nebyl učiněn právní závěr o prodlení žalovaného s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ.Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.