Výrok
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 12 470 Kč a 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 5 246 Kč za období od 1. ledna do 8. dubna 2025 a z částky 12 470 Kč za období od 9. dubna 2025 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 2 010 Kč.
Odůvodnění
Předmětem řízení byla žaloba, doručená zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 11. srpna 2025, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 12 470 Kč s úrokem z prodlení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný, jakožto provozovatel nákladního automobilu s s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, registračních značek [registrační značka] a [registrační značka], VIN [VIN kód], neměl v době od 27. června do 26. srpna 2024 a v době od 27. srpna do 18. listopadu 2024 sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla, ačkoli je tato povinnost založena zákonem č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „ZPOPV“). S odkazem na § 45 odst. 2 ZPOPV se tak žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení příspěvku 5 246 Kč za 61 dní v prvním uváděném období a příspěvku 7 224 Kč za 84 dny v druhém uváděném období, vypočtených podle § 5 odst. 1 vyhlášky 69/2024 Sb. a poplatků po 300 Kč, spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 45 odst. 2 ZPOPV ve vztahu ke každému příspěvku, jehož výše je stanovena § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., neboť žalovaný tyto částky žalobkyni dosud nezaplatil, přestože k tomu byla písemně vyzvána dne 1. listopadu 2024 ohledně prvního uvedeného příspěvku a dne 7. února 2025 ohledně druhého uvedeného příspěvku. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla dále zdůvodněna.Soud v dané věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) na základě předložených písemností a tvrzení žalobkyně. Žalovaný se totiž k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil ačkoli povinnost tvrzení a povinnost důkazní ve směru tvrzení a prokazování opaku, zejména k existenci nedoplatku příspěvku, mu ukládá § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ.Při posouzení věci soud vycházel z právního názoru o tom, že v dané věci jde o občanskoprávní řízení a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, čj. 61 Co 148/2013-59, jímž bylo změněno rozhodnutí zdejšího soudu o zastavení řízení vedeném pod sp. zn. 115 EC 45/2011. V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 EC 394/2010) ze dne 25. března 2013, čj. 12 Co 99/2013 62, podle nějž je žalované plnění pojistným. V tomto smyslu tedy jde o soukromoprávní nárok.Soud dospěl ke skutkovému zjištění, které odpovídá žalobním tvrzením. Domněnka vlastnictví žalobkyní uváděného automobilu, resp. jeho provozování žalovaným a tvrzení o druhu vozidla vycházela a bylo potvrzeno (ze) sdělení Městského úřadu města [název] o registraci silničního vozidla ve smyslu § 6 odst. 2 ZPOPV. Dopisy žalobkyně ze dne 17. října 2024 a 23. ledna 2025 a doklady o podání k poštovní přepravě, pak dokládaly zaslání kvalifikovaných výzev k placení žalovanému.Nárok žalobkyně na zaplacení příspěvků je zakotven v § 45 odst. 2 ZPOPV. Jejich žalovaná výše odpovídala § 5 odst. 1 vyhlášky 69/2024 Sb. ve spojení s § 45 odst. 3 a 4 ZPOPV. Nárok na zaplacení (paušální náhrady) nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na každý příspěvek je zakotven v § 45 odst. 2 ZPOPV a jejich žalovaná výše odpovídala § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., ve spojení s § 45 odst. 4 ZPOPV. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) a jeho žalovaná výše odpovídala § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Výrokem I. proto soud uložil žalovanému zaplatit žalované příspěvky v celkové výši 12 470 Kč a (náhradu) náklady 600 Kč spojené s mimosoudním vymáháním příspěvků, jakožto hmotněprávní příslušenství příspěvků ve smyslu § 513 OZ, a z příspěvků úrok z prodlení, když žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ, splatného podle výzvy věřitelky (§ 1958 OZ a § 4 odst. 7 ZPOPV). Lhůta pro placení byla stanovena podle § 160 odst.
1 OSŘ.Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem.Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 800 Kč; na odměnu své zástupkyně, která je advokátkou (v souladu se závěry vyjádřenými mj. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2017, sp. zn. 25 Cdo 1750/2017; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soud jsou dostupná na www.nsoud.cz) počítanou v souladu s § 151 odst.
2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu za uvedené úkony právní služby; na provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši po 100 Kč za tyto úkony právní služby, a to podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; na odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.Celkem se tedy jedná o náklady 2 010 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni nahradit. O splatnosti náhrady těchto nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.Další náklady spojené s předžalobní výzvou zástupkyně žalobkyně, které žalobkyně žádala nahradit, nelze považovat za účelný úkon v situaci, kdy k dobrovolnému splnění pod hrozbou soudního uplatnění nároku již předtím žalobkyně vyzývala žalovaného v rámci upomínek ze dne 8. a 31. ledna a 15. dubna 2025. Již předchozími upomínkami tak lze mít účel předžalobní výzvy za dokonale splněný a zasílání další výzvy představuje pouze neúčelné navyšování nákladů daného řízení, neboť již po první bezvýsledné výzvě je zřejmé, že žalovaný dobrovolně plnit nehodlá. K ustanovení § 142a OSŘ dlužno doplnit, že toto ustanovení bylo včleněno do českého právního řádu zákonem č. 396/2012 Sb., přičemž jím byla sledována mj. ochrana majetkových zájmů dlužníků (žalovaných) před neúčelným navyšováním nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2013, sp. zn. 5 Cmo 368/2013), k němuž mělo docházet v době před uvedenou novelou, nikoli zvyšování přísudku věřitelů (žalobců). V této souvislosti lze poukázat také na obdobné odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. ledna tr., čj. 14 Co 270/2024-26, jakožto soud odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 11 C 252/2024, jehož se žalobkyně také účastnila.