Výrok
I. Žalovaný je povinen do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku vyklidit stavbu domu čp. [číslo] v [město], [okres], jako součást pozemku evidovaného v katastru nemovitostí číslem stavební parcely st. [číslo], a pozemek evidovaný v katastru nemovitostí jako pozemková parcela [číslo], to vše v katastrálním území a obci [město].
II. Soud zamítá žalobu na uložení povinnosti žalovanému odevzdat žalobkyni vyklizené prostory stavby domu a pozemku podle výroku I.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 1. prosince 2025, se žalobkyně domáhala po žalovaném uložení povinností podle výroků I. a II. a dále uložení povinnosti žalovanému předmětné nemovitosti opustit. K odůvodnění žaloby uvedla, že po zániku družského soužití účastníků odpadl žalovanému důvod nemovitosti užívat. Přestože poté žalovaného ke splnění žalovaných povinností žalobkyně vyzvala, ten to odmítl a užívá je nadále ke svému bydlení.Žalovaný s žalobou nesouhlasil s odůvodním, že mu proti žalobkyni svědčí peněžité pohledávky vzniklé mu v souvislosti s jeho investicemi do oprav domu. Ty jsou uplatněny v jiném řízení před zdejším soudem a žalobce v této souvislosti dále navrhoval spojení obou věcí ke společnému projednání.Mezi účastníky bylo nesporné, že v době rozhodování soudu již družské soužití účastníků zaniklo a že žalobkyně je vlastnicí předmětných nemovitostí. Soud vzal proto tyto skutečnosti za své zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“).V daném případě je zřejmé, že žalovanému nesvědčí žádný právní důvod k užívání předmětných nemovitostí či jejich (sou)částí. Po ukončení společného soužití se žalobkyní ztratil žalovaný právo nemovitosti, jež bylo odvozeno jen od vůle žalobkyně, jakožto vlastnice těchto věcí. Pokud se tedy nyní žalobkyně, jakožto výhradní disponent s předmětnými věcmi (nemovitostmi) ve smyslu § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) rozhodla vyloučit žalovaného z jejich užívání, je namístě jí k výkonu tohoto práva poskytnout ochranu podle 1042 OZ.Způsob ochrany vlastnického práva žalobkyně závisí na způsobu případného výkonu rozhodnutí, pokud by soudem uložená povinnost nebyl splněna dobrovolně. Ten je pro daný případ zakotven v § 340 a násl. OSŘ jako vyklizení nemovité věci. Jestliže se žalobkyně vedle přímého vyklizení domáhala také opuštění nemovitostí, jde zjevně o splnění stejné povinnosti, tedy nemovitosti vyklidit. S ohledem na tuto synonymii soud výrokem I. žalobě v tomto rozsahu z výše uvedených důvodů vyhověl.Výrokem II. naopak soud zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném odevzdání předmětných nemovitostí, neboť taková povinnost žalovaného podle hmotného práva netíží. Odevzdáním věci je obecně myšleno její předání oprávněnému. To je pravidelně také spojeno s určitými požadavky na stav věci a s tím související odpovědností předávajícího. Zákon proto zakotvuje tuto zvláštní povinnost v případech, kdy je to nezbytné ke splnění jiného (komplexního) závazku. Typicky jde o odevzdání bytu nájemci pronajímatelem (§ 2242 a násl. OZ), nebo naopak odevzdání věci nájemcem zpět pronajímateli (§ 225 nebo § 2292 a násl. OZ), odevzdání věci prodávajícím (§ 2087 a násl. OZ), stranami směny (§ 2184 OZ) atd. V posuzovaném případě ovšem zvláštní povinnost žalovaného k odevzdání (ve smyslu předání) věci, okupované bez právního důvodu, nevzniká.Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků s ohledem na jejich stejný poměr procesního úspěchu ve věci.