Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z této částky za období od 10. srpna 2024 do zaplacení.
II. Soud zamítá žalobu na zaplacení 3 250 Kč, 3 180 Kč a 2 500 Kč s úrokem z prodlení 15 % z částky 13 250 Kč za období od 16. října 2023 do 9. srpna 2024 a z částky 3 250 Kč za období od 10. srpna 2024 do zaplacení a ve výši 2,25 % z částky 10 000 Kč za období od 10. srpna 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 25. září 2024, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 16 430 kč, představující nevrácenou zápůjčku 10 000 Kč, poplatek 3 250 Kč za poskytnutí zápůjčky a smluvní pokutu 3 180 Kč s účelně vynaloženými náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč a s úrokem z prodlení podle výroků I. a II. K odůvodnění žaloby uvedla, že dne [datum] uzavřeli účastníci smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalovanému 10 tis. Kč zasláním na bankovní účet. Žalovaný se měl zavázat za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek 3 250 Kč. Zápůjčka a poplatek byly splatné dne 15. října 2023. Žalovaný podle žalobkyně zápůjčku nevrátil v celé výši, když uhradil pouze 0 Kč. Žalobkyně dále popsala průběh sjednání smlouvy. K tomu mělo dojít dálkově prostřednictvím webové stránky žalobkyně a vepsáním PINu, který byl předtím odeslán na telefonní číslo žalovaného. Tento PIN byl podle žalobkyně prostým elektronickým podpisem žalovaného. K účelně vynaloženým nákladům dále žalobkyně uvedla odkaz na čl. 2.3 smlouvy a data odeslání písemných výzev, a to 22. a 29. října a 14. a 29. listopadu 2023. S ohledem na prodlení žalovaného byl žalován úrok z prodlení v zákonné výši.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavil k jednání před soudem, nařízenému na den 24. března tr., když pouze neúčast žalující strany byla předem omluvena.Po dokazování soud nezjistil, že by došlo ke sjednání žalobkyní tvrzené smlouvy mezi účastníky o zápůjčce, poplatku, smluvní pokutě, či náhradě nákladů. V souladu se žalobním tvrzením se na písemném vyhotovení smlouvy v rubrice podpisu žalovaného nacházela jen řada čísel, nikoli jedinečný identifikační znak, který by bylo možné připsat pouze žalovanému. Pokud totiž nebyla písemnost žalovaným vlastnoručně podepsána a žalovaný v řízení ani jinak neosvědčoval správnost jejího obsahu, nemohl soud z obsahu této soukromé písemnosti při zjišťování skutkového stavu vycházet ve smyslu § 565 zákona č. 89/212 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) a v souladu s § 120 odst. 3 věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“). K prokázání tvrzení o průběhu kontraktace přitom žalobkyně žádné důkazy zjevně (důkazní návrhy byly vesměs obecné, k více žalobním tvrzením) neoznačila. Žalobkyně tedy nijak neprokazovala, že to byl právě žalovaný, kdo vyplnil příslušné dokumenty na jejích webových stránkách, kdo měl sdělit žalobkyni identifikační údaje žalovaného a kdo nakonec obdržel číselnou řadu, kterou mělo být potvrzeno sjednání smlouvy.Ze základu popisu skutkového děje žalobkyně označila významný důkaz jen k prokázání tvrzení o odeslání (převodu) peněz. K tomu mělo dojít připsáním na účet uvedený v žalobě. Žalobkyně v podání ze dne 21. února tr. vysvětlila, že by se mělo jednat o účet žalovaného. Soud ze zprávy banky zjistil převod částky 10 tis. Kč z účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného dne 15. září 2023.Jestliže tedy soud nezjistil, že by se žalovaný ve vztahu k žalobkyni k čemukoli zavázal, nemohl vycházet z toho, že jej tížila smluvní povinnost platit žalobkyni hmotněprávní náklady (zřejmě náhradu těchto nákladů) a smluvní pokutu. Platba 10 000 Kč ve prospěch žalovaného tedy mohla být jen obohacením žalovaného na úkor žalobkyně bez právního důvodu, které je povinen žalobkyni vydat podle § 2991 OZ. Žalobkyni tedy svědčí právo na vrácení převedené částky, tj. 10 000 Kč.K tomu, aby toto právo dospělo do nároku je nutná výzva k placení ve smyslu § 1958 OZ. Důkazní návrhy žalobkyně, jež bylo možné využít ke zjištění v tomto směru, se omezily jen na upomínky, jež ovšem neobsahovaly žádný doklad o doručení, či alespoň o jejich odeslání žalovanému a na předžalobní výzvu. Ta byla žalovanému odeslána k poštovní přepravě 1. srpna 2024. Hmotněprávní domněnka dojití žalovanému (§ 573 OZ) tedy nastala 6. srpna 2024 a protože podle výzvy měl žalovaný platit do tří dnů, tj. do 9. srpna 2024, dostal se do prodlení splacením peněžitého dluhu teprve od 10. srpna 2024 ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ. Od této doby tak bylo možné vyhovět žalobě na placení úroku z prodlení podle § 1970 OZ.Soud proto výrokem I. uložil žalovanému vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 10 tis. Kč a zaplatit jí z této částky úrok z prodlení, jehož výše podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byla ovšem jen 12,075 %, nikoli žalovaných 15 %.Pro neunesení důkazního břemene, jež žalobkyni tížilo podle § 120 odst.
1 OSŘ, pak soud výrokem I. zamítl žalobu na placení zbylých pohledávek. Protože nebylo zjištěno prodlení žalovaného s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ z těchto pohledávek, či dříve a ve výši, než podle výroku I., byla stejným výrokem zamítnuta i žaloba na placení části úroku z prodlení.Výrokem III. soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst.
2 OSŘ, neboť převážně procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.