Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z uvedené částky za dobu od 2. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 4 680 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 1. 1. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně částku 1 007 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částky s příslušenstvím uvedené pod bodem I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 29. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který byl dodatkem ke Smlouvě o navýšení úvěrového limitu ze dne 29. 9. 2023 navýšen na částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný peněžní prostředky čerpal, nevrátil jej však řádně a včas, proto žalobkyně zesplatnila úvěr k 31. 12. 2023. V souladu se smluvním ujednáním vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 4 680 Kč. Stejnou žalobou se dále domáhala zaplacení nákladů na upomínání spojených s uplatněním pohledávky v částce 1 450 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši od doby zesplatnění úvěru, tedy od 1.1. 2024.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ([Anonymizováno]) bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 29. 9. 2023 mezi žalobkyní a žalovaným, na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, resp. 20 000 Kč a žalovaný se zavázal jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách. Dle předmětné smlouvy činí úrok 40,0 % a RPSN činí 5551 %. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 12. 7. 2024, která byla žalovanému zaslána dne 25. 7. 2024, jak vyplynulo z podacího lístku. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení částky, resp. že je zde jiná skutečnost, kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. a § 120 odst. 1 o.s.ř. na žalovaném. Žalovaný však ani jednu z těchto povinností nesplnil.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
7. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 29. 9. 2023 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Neplatnost smlouvy působí ujednání o úroku ve výši 40 % ročně spolu s dalšími ujednáními sankční povahy. Předně je třeba zmínit, že žalovaný je pro případ prodlení stižen smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze opomenout ani právo žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s upomínám ve výši 100 Kč až 500 Kč za upomínku. S ohledem na vysoký úrok, uvedená smluvní ujednání a s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobkyně není v případě porušení povinnosti stižena žádnou sankcí, soud uzavřel, že se předmětná smlouva o úvěru zjevně příčí dobrým mravům, a proto je dle § 588 o.z. absolutně neplatná, kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
9. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu, dle tvrzení žalobkyně, neuhradil ničeho. Žalovaným nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by svůj dluh byť částečně plnil, soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky 20 000 Kč, která odpovídá získanému majetkovému prospěchu na straně žalovaného. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 2. 8. 2024 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 25. 7. 2024 zaslala žalovanému předžalobní výzvu, kde mu byla poskytnuta lhůta k plnění v délce sedmi dnů, která počala běžet dnem odeslání výzvy. Od 2. 8. 2024 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
10. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.
11. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 20 000 Kč s dalším úrokovým příslušenstvím, které ke dni vyhlášení rozsudku dosáhlo částky 1 474,11 Kč, tedy v součtu 21 474,11 Kč a žalovaný ve vztahu k částce 6 130 Kč s dalším úrokovým příslušenstvím, které ke dni vyhlášení rozsudku dosáhlo částky 1 960,82 Kč, tedy v součtu 8 090,82 Kč. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného peněžitého předmětu řízení činila 73 % a míra procesního úspěchu žalovaného 27 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 46 %, což odpovídá částce 1 007 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 988 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátkou. V případě podané žaloby se jedná o standardní žalobu formulářového typu, kdy podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) činí odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 300 Kč, dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu činí paušální náhrada k úkonům právní služby 3 x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku dle § 137 odst. 3 o.s.ř. spolu s DPH ve výši 21 %, neboť žalobkyni zastupující advokátka je registrována jako plátce DPH. Souhrnná částka 2 188 Kč pak byla s ohledem na výše uvedené ponížena na 46 %. O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění pak byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
12. S ohledem na zjevně jiné právní hodnocení žalobkyně ohledně aplikace právní úpravy náhrady nákladů řízení je nutné doplnit vysvětlení důvodu použití ustanovení § 14b advokátního tarifu. To vyplývá z toho, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), v řízení je předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (§ 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu) a v řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu). Protože ve smyslu závěrů vyjádřených v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2016, sp. zn. 17 Co 281/2016, (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 53/2018 části občanskoprávní a obchodní) nedošlo při činnosti advokátního zástupce žalobkyně k podrobné individualizaci případu v žalobě, nebo zjevné aktivní účasti tohoto zástupce na shromažďování podkladů (např. zadávání posudků, zajišťování svědků), není důvod paušální náhradu přiznávat podle jiné právní normy. Nalézacímu soudu je z vlastní činnosti známo, že žalobkyně v podstatě stejnými žalobami uplatňuje své nároky na zaplacení pohledávek z úvěrových smluv v obdobných případech, které se liší jen označením žalovaného, výší poskytnutého úvěru, splatností a pochopitelně s ohledem na různé plnění platebních povinností žalovanými i žalovanou částkou. Odůvodnění žalobních návrhů je však jinak stejné. Soud připouští, že žalobkyně je účastníkem i dalších soudních sporů, které se od věci projednávané v nadepsaném řízení liší. To samo však zjevně nemůže způsobit aplikaci jiné procesní úpravy náhrady nákladů tohoto řízení.