16 C 263/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částky s příslušenstvím uvedené v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , uzavřela s žalovaným dne 27. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo], na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s částkou 19 594 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 11 770 Kč, odměny za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a odměnu za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 438 Kč, to vše v pravidelných 78týdenních splátkách po 444 Kč. Žalovaný nedostál své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy, když sjednané splátky nehradil řádně a včas, na svém dluhu uhradil pouze částku v souhrnné výši 1 000 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, s datem účinnosti k témuž dni, byla pohledávka za žalovaným vyplývající z předmětné smlouvy postoupena žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu ve věci. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo] ze dne 27. 6. 2022 bylo zjištěno, že na základě předmětné smlouvy se společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , zavázala poskytnout žalovanému v den podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s částkou 19 594 Kč, sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 11 770 Kč, odměny za administrativní zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, odměny za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 438 Kč a za službu doplňkové pojištění částku 2 886 Kč, a to vše v pravidelných 78týdenních splátkách po 444 Kč. Žalovaný převzetí peněz podpisem smlouvy stvrdil. Dle předmětné smlouvy činí úroková sazba 86 % ročně a RPSN činí 156,89 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a také byly sjednány paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním. Z přehledu plateb vyplývá způsob splácení úvěru žalovaným. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným, které jsou předmětem tohoto řízení, byly postoupeny žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne 29. 4. 2024, které bylo žalovanému zasláno dle podacího lístku dne 30. 5. 2024. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván ještě předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2024, která byla žalovanému zaslána téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

7. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 11 770 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 438 Kč. Soud se zabýval podstatou těchto poplatků a shledal, že se v případě obou poplatků nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Tyto poplatky lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. V případě uzavřené smlouvy tak byl sjednán úrok, který převyšuje samotnou výši poskytnuté jistiny. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Jestliže však v nyní projednávané věci byl sjednán úrok, který převyšuje samotnou výši poskytnuté jistiny, nemůže taková výše úroku ve světle shora uvedené judikatury obstát. Ujednání o úroku (poplatku) je tak proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z. absolutně neplatné.

9. S ohledem na závěr o neplatnosti ujednání o úroku se soud zabýval otázkou, zda lze v daném případě postupovat podle § 576 o.z. ve spojení s § 1802 o.z., tedy oddělit tuto neplatnou část od ostatního ujednání úvěrových smluv a následně úrok stanovit ve výši úroku obvyklého, který poskytují banky v místě bydliště dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smluv. Dospěl však k závěru, že tento postup není namístě, neboť uzavřenou smlouvu je nutné hodnotit komplexně. Je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla úvěrová smlouva uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Dále je nutno uvést, že žalovaný je pro případ prodlení stižen smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Nutno přitom podotknout, že smluvní pokuta je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Rovněž nelze opomenout paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč až 1 000 Kč. A nelze opomenout ani skutečnost, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, že by byla porušena povinnost ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Soud tak s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a další ujednání sankční povahy, které smlouva obsahuje, uzavírá, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

10. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřených smluv, posoudil soud nárok žalobkyně, která v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, když jí byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě shora uvedené smlouvy postupní smlouvy, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu uhradil, dle tvrzení žalobkyně, částku 1 000 Kč. Žalovaným nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by uhradil více, případné jiné skutečnosti oslabující či vyvracející nároky žalobkyně, proto soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 14 000 Kč, která odpovídá rozdílu získaného majetkového prospěchu na straně žalovaného a částek již žalovaným zaplacených. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 15. 6. 2024 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 30. 5. 2024 zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla výzva k plnění, přičemž tyto písemnosti byly žalovanému doručeny v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 4. 6. 2024. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce deseti dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 15. 6. 2024 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

11. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.