Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 694 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z uvedené částky za dobu od 12. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 8 360 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 208,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 674,28 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 9 833,33 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení a co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 9 833,33 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částky s příslušenstvím uvedené v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , a žalovanou byla dne 19. 9. 2012 uzavřena Smlouva o půjčce č. [číslo], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti v den podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s částkou 8 360 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 1 277 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 900 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč, a to vše v pravidelných 60týdenních splátkách po 306 Kč. Žalovaná nedostála své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy, když sjednané splátky nehradila řádně a včas, na svém dluhu uhradila částku v souhrnné výši 306 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, s datem účinnosti dne 27. 9. 2023, byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu ve věci. Ze smlouvy o půjčce č. [číslo] vyplývá, že tuto uzavřely dne 19. 9. 2012 společnost [právnická osoba] a žalovaná. Na základě předmětné smlouvy se uvedená společnost zavázala poskytnout žalované v den podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s částkou 8 360 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 1 277 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 900 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč, a to vše v pravidelných 60týdenních splátkách po 306 Kč. Žalovaná převzetí peněz podpisem smlouvy stvrdila. Dle předmětné smlouvy činí RPSN 63,91 %. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023, které bylo žalované zasláno 27. 10. 2023, jak je patrné z podacího lístku. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána ještě předžalobní výzvou ze dne 30. 7. 2024, která byla žalované zaslána následující den, jak je patrné z podacího lístku.
5. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené dne 19. 9. 2012 se řídí režimem zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), jak vyplývá z přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Z hlediska právní kvalifikace pak soud smlouvu ze dne 19. 9. 2012 posoudil jako smlouvu o půjčce ve smyslu ustanovení § 657 ObčZ, dle kterého věřitel přenechává dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Soud nicméně dospěl k závěru, že předmětná smlouva o půjčce je ve smyslu § 39 ObčZ absolutně neplatná, neboť jde o právní úkon, který se příčí dobrým mravům. Neplatnost celé smlouvy působí ujednání o poplatku ve výši 8 360 Kč. Soud se zabýval podstatou tohoto poplatku a shledal, že poplatek představuje odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, a tedy úrok. V projednávané věci tak byl sjednán úrok, který dosahuje více než 80 % poskytnuté jistiny. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Jestliže však v nyní projednávané věci byl sjednán úrok, který dosahuje více než 80 % poskytnuté jistiny, nemůže taková výše úroku ve světle shora uvedené judikatury obstát. Ujednání o úroku (poplatku) se tak s ohledem na svoji nepřiměřenou výši příčí dobrým mravům, a proto je smlouva o půjčce absolutně neplatná ve smyslu § 39 ObčZ.
6. Protože soud shledal absolutní neplatnost smlouvy o půjčce, posoudil soud nárok žalobkyně, která v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, když jí byla pohledávka za žalovanou postoupena na základě shora uvedené smlouvy o postoupení pohledávek, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu 451 a násl. ObčZ. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 451 odst. 2 ObčZ, čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatila, a je podle § 451 odst. 1 ObčZ povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Žalovaná na svém dluhu uhradila, dle tvrzení žalobkyně, částku 306 Kč. Žalovanou nebylo tvrzeno ničeho, natož prokázáno, soud proto zavázal žalovanou k zaplacení částky 9 694 Kč, která odpovídá rozdílu získaného majetkového prospěchu na straně žalované a částek již žalovanou zaplacených. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 517 odst. 2 ObčZ., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 12. 11. 2023 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 27. 10. 2023 zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla výzva k plnění, přičemž tyto písemnosti byly žalované doručeny v souladu s § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, třetí pracovní den po odeslání, tedy 1. 11. 2023. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalované poskytnuta lhůta k plnění v délce deseti dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 12. 11. 2023 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
7. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.
8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, na jejíž straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.