Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 6. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím, když žalobu odůvodnila tím, že původní věřitelka, [právnická osoba], poskytla žalované částku 20 000 Kč, konkrétně částku ve výši 2 000 Kč dne [datum], 1 900 Kč dne [datum], 3 700 Kč dne [datum], 3 100 Kč dne [datum], 2 500 Kč dne [datum], 700 Kč dne [datum], 1 200 Kč dne [datum], 1 900 dne [datum], 1 200 Kč dne [datum], 1 800 Kč dne [datum] a to převodem na bankovní účet žalované, pod VS [var. symbol], žalovaná tuto částku původní věřitelce nevrátila. Žalobkyně částku ve výši 20 000 Kč požaduje z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], která byla uzavřena mezi [právnická osoba], IČ [IČO] a [právnická osoba], IČ [IČO], která pak dne [datum] uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že uzavřenou smlouvu žalobkyně není shopna doložit. K důkazům navrhla toliko, aby soud proved k důkazu doložené výpisy z bankovního účtu původního věřitele či případně potvrzení o provedené platbě od [právnická osoba] a dále žádala soud, aby učinil dotaz na banku žalované [právnická osoba] zda byly ve prospěch účtu žalované provedeny platby a zda k tomuto účtu měla dispoziční právo žalovaná nebo k němu měla dispoziční oprávnění. Další důkazy navrženy nebyly. Soud v rámci přípravy jednání žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení, jakož i označení důkazů, dále bylo soudem nařízeno jednání, v rámci kterého měl soud v úmyslu žalobkyni poučit dle příslušných ustanovení zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) k označení důkazů prokazujících, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, rovněž žalobkyni poučit o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a OSŘ. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny. Soud tak dospěl k závěru, že nemá za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Závěrem soud dodává, že k označení důkazů k prokázání svých tvrzení je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde, vyjma výše uvedených důkazů, žádné další neuvedla. Nenavržené důkazy soud v civilním sporném řízení zásadně provádět nesmí, zvlášť v případě, kdy by tím v rozporu se zásadou rovnosti a zásadou projednací zvýhodnil odborně zastoupeného profesionála proti nezastoupenému laickému spotřebiteli. Soud si přitom nemůže svévolně vybírat, které z přiložených listin (viz bod H návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který žádné důkazní návrhy obsahovat nemůže) k důkazu provede a které nikoliv. Ze všech výše uvedených důvodů byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, stejně jako ze shodných důvodů v mnoha dalších řízeních vedených u zdejšího soudu.
4. Výrokem II. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ., když plně procesně úspěšná byla žalovaná. Žalovaná však žádné náklady neuplatňovala a dle názoru soudu jí ani žádné nevznikly.