Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 575 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 11. 8. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím, když žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO], dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ho zavázal splatit do 10. 8. 2022 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 575 Kč. Žalovaný však finanční prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K soudem nařízenému jednání se žalobkyně ani žalovaný nedostavili.
3. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, avšak k důkazům navrhla toliko, aby bylo soudem vyžádáno vyjádření od [právnická osoba], kdo byl majitelem účtu č. [č. účtu] k datu uzavření smlouvy a že na tento účet byla zaslána platba, další důkazy navrženy nebyly. Soud proto nařídil jednání, v rámci kterého měl v úmyslu žalobkyni poučit dle příslušných ustanovení zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) k označení důkazů prokazujících, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, k označení důkazů, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, k označení důkazů prokazujícího, že byly poskytnuty finanční prostředky a v jaké výši, a rovněž žalobkyni poučit o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a OSŘ. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny. Soud tak dospěl k závěru, že nemá za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, ani že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, ani to, že finanční prostředky byly žalované poskytnuty žalobkyní v jí tvrzené výši, proto, vzhledem k vývoji řízení a zejména pak konaného jednání, soud zamítl pro nadbytečnost návrh žalobkyně na vyžádání informace od [právnická osoba]. Závěrem soud dodává, že k označení důkazů je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde, vyjma jednoho důkazu výše uvedeného, žádný další neuvedla. Nenavržené důkazy soud v civilním sporném řízení zásadně provádět nesmí, zvlášť v případě, kdy by tím v rozporu se zásadou rovnosti a zásadou projednací zvýhodnil odborně zastoupeného profesionála proti nezastoupenému laickému spotřebiteli. Soud si přitom nemůže svévolně vybírat, které z přiložených listin (viz bod H návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který žádné důkazní návrhy obsahovat nemůže) k důkazu provede a které nikoliv. Ze všech výše uvedených důvodů byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, stejně jako ze shodných důvodů v mnoha dalších řízeních vedených u zdejšího soudu.
4. Výrokem II. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ., když plně procesně úspěšný byl žalovaný. Žalovaný však žádné náklady neuplatňoval a dle názoru soudu mu ani žádné nevznikly.