Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 590 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 12. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím, když žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], IČ [IČO], která postoupila pohledávku společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], a ta pak následně žalobkyni, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 12 749 Kč, tuto částku žalovaný čerpal, úvěr měl žalovaný splatit do [datum]. Žalovaný však finanční prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně nevrátil. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K soudem nařízenému jednání se žalobkyně ani žalovaný nedostavili.
3. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, avšak k důkazům navrhla toliko, aby bylo soudem vyžádáno vyjádření od [právnická osoba], zda je majitelem a disponentem žalobkyní specifikovaného účtu žalovaný, a zda byly na tento bankovní účet provedeny dne [datum] platby 11 590 Kč a dne [datum] částka 1 159 Kč. Soud proto usnesením ze dne 13. 11. 2025, č. j. 17 C 252/2025-20 vyzval žalobkyni k označení důkazů k prokázání svých tvrzení, žalobkyně však i přes řádné doručení této výzvy nereagovala. Soud proto nařídil jednání, v rámci kterého měl v úmyslu žalobkyni poučit dle příslušných ustanovení zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) o povinnosti k označení důkazů prokazujících, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, k označení důkazů, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, k označení důkazů prokazujícího, že byly poskytnuty finanční prostředky a v jaké výši, a rovněž žalobkyni poučit o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a OSŘ. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle ust. § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny. Soud tak dospěl k závěru, že nemá za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, ani že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, ani to, že finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty žalobkyní v jí tvrzené výši, proto, vzhledem k vývoji řízení a zejména pak konaného jednání, soud zamítl pro nadbytečnost návrh žalobce na vyžádání informace od banky, kdo byl majitelem a disponentem výše uvedeného bankovního účtu. Závěrem soud dodává, že k označení důkazů je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde, vyjma důkazu výše uvedeného, žádný další neuvedla. Nenavržené důkazy soud v civilním sporném řízení zásadně provádět nesmí, zvlášť v případě, kdy by tím v rozporu se zásadou rovnosti a zásadou projednací zvýhodnil odborně zastoupeného profesionála proti nezastoupenému laickému spotřebiteli. Soud si přitom nemůže svévolně vybírat, které z přiložených listin (viz bod H návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který žádné důkazní návrhy obsahovat nemůže) k důkazu provede a které nikoliv. Ze všech výše uvedených důvodů byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, stejně jako ze shodných důvodů v mnoha dalších řízeních vedených u zdejšího soudu.
4. Výrokem II. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ., když plně procesně úspěšný byl žalovaný. Žalovaný však žádné náklady neuplatňoval a dle názoru soudu mu ani žádné nevznikly.