17 C 41/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v předmětu řízení tohoto rozsudku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně spol. [právnická osoba], uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru č. [číslo], na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta finanční hotovost ve výši 20 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 20 667 Kč, zahrnující součet kapitalizovaných úroků za dobu trvání smlouvy ve výši 14 955 Kč, poplatek za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč, dále ještě částku ve výši 4 212 Kč za možnost komfortního a flexibilní splácení. Žalovaný se úvěr zavázal splácet formou [počet] měsíčních splátek po 1 937 Kč, poslední splátka byla splatná dne 9. 12. 2023. Žalovaný uhradil na úvěr částku 1 500 Kč. Pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobkyni, která se domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 19 507,06 Kč, poplatku ve výši 18 125,68 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 132,36 Kč (vyčíslený úrok ve výši 24,81 % ročně vypočtený z dlužné jistiny 19 507,06 Kč od 10. 12. 2023 do 29. 7. 2024), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 079,70 Kč (vyčíslený úrok ve výši 15 % ročně vypočtený z dlužné jistiny 19 507,06 Kč od 13. 7. 2022 do 29. 7. 2024) a dále úroku z prodlení z částky 19 507,06 Kč ve výši 15 % ročně od 30. 7. 2024 do zaplacení a úroku z částky 19 507,06 Kč ve výši 24,81 % ročně od 30. 7. 2024 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění.Dále žalobkyně uváděla, že právní předchůdkyně spol. [právnická osoba], uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru č. [číslo], na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta finanční hotovost ve výši 10 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 8 005 Kč, zahrnující součet kapitalizovaných úroků za dobu trvání smlouvy ve výši 4 354 Kč, poplatek za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč, dále ještě částku ve výši 2 151 Kč za možnost komfortního a flexibilní splácení. Žalovaný se úvěr zavázal splácet formou [počet] týdenních splátek po 401 Kč, poslední splátka byla splatná dne 2. 11. 2022. Žalovaný uhradil na úvěr částku 7 320 Kč. Pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobkyni, která se domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 5 781,28 Kč, poplatku ve výši 4 797,52 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 852,89 Kč (vyčíslený úrok ve výši 18,17 % ročně vypočtený z dlužné jistiny 5 781,28 Kč od 3. 11. 2022 do 29. 7. 2024), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 452,95 Kč (vyčíslený úrok ve výši 11,75 % ročně vypočtený z dlužné jistiny 5 781,28 Kč od 21. 6. 2022 do 29. 7. 2024) a dále úroku z prodlení z částky 5 781,28 Kč ve výši 11,75 % ročně od 30. 7. 2024 do zaplacení a úroku z částky 5 781,28 Kč ve výši 18,17 % ročně od 30. 7. 2024 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání.

3. Z žalobkyní doložených listin zjistil soud následující skutkový stav.Z prvé shora uvedené smlouvy o úvěru má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně [datum] poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl žalovanému téhož dne v hotovosti vyplacen a který se žalovaný zavázal uhradit spolu s částkou 20 667 Kč, zahrnující součet kapitalizovaných úroků za dobu trvání smlouvy ve výši 14 955 Kč, poplatek za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč, dále ještě částku ve výši 4 212 Kč za možnost komfortního a flexibilní splácení. Ze smlouvy též vyplývá, že se žalovaný úvěr zavázal splácet formou [počet] měsíčních splátek po 1 937 Kč, poslední splátka byla splatná dne 9. 12. 2023. Žalovaný uhradil na úvěr částku 1 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně její přílohy má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Z oznámení o postoupení pohledávek adresovaného žalovanému ze dne 29. 7. 2024 ve spojení s dokladem o jejím odeslání z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný byl prokazatelně informován o svém závazku, kdy v tomto oznámení byla rovněž uvedena lhůta k zaplacení pohledávky, a to 10 dnů od data doručení. Žalobkyně uváděla, že žalovaný uhradil částku 1 500 Kč.Z druhé shora uvedené smlouvy o úvěru má soud za prokázané, že uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru č. [číslo], na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta finanční hotovost ve výši 10 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 8 005 Kč, zahrnující součet kapitalizovaných úroků za dobu trvání smlouvy ve výši 4 354 Kč, poplatek za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč, dále ještě částku ve výši 2 151 Kč za možnost komfortního a flexibilní splácení. Žalovaný se úvěr zavázal splácet formou [počet] týdenních splátek po 401 Kč, poslední splátka byla splatná dne 2. 11. 2022. Žalovaný uhradil na úvěr částku 7 320 Kč. Pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně její přílohy postoupena žalobkyni, z čehož má soud za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Z oznámení o postoupení pohledávek adresovaného žalovanému ze dne 29. 7. 2024 ve spojení s dokladem o jejím odeslání z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný byl prokazatelně informován o svém závazku, kdy v tomto oznámení byla rovněž uvedena lhůta k zaplacení pohledávky, a to 10 dnů od data doručení. Žalobkyně uváděla, že žalovaný uhradil částku 7 320 Kč.Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem ze dne 1. 11. 2024 je prokázáno odeslání předžalobní výzvy k plnění.

4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným v obou případech smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Soud posuzoval předmětné smlouvy komplexně a všechna ujednání v každé dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že v případě prvé smlouvy byl úrok sjednán v pevné výši 14 955 Kč za dobu trvání smlouvy, tedy cca [počet] měsíců, byl však sjednán spolu s dalšími úhradami, konkrétně poplatkem za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč, dále ještě částky ve výši 4 212 Kč za možnost komfortního a flexibilní splácení, což dle názoru soudu není nic jiného, než další úrok v pevné výši (soud považuje za úrok veškeré náklady, které musí být vynaloženy a smlouva mohla být uzavřena), takže výše úroku dosahuje částky 20 667 Kč. V případě druhé smlouvy, kdy byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, byl úrok sjednán v pevné výši 4 354 Kč za dobu trvání smlouvy, tedy cca [počet] měsíců, byl však rovněž sjednán spolu s dalšími úhradami, konkrétně poplatkem za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč, dále ještě částky ve výši 2 151 Kč za možnost komfortního a flexibilní splácení, což i v tomto případě dle názoru soudu není nic jiného, než další úrok v pevné výši (soud považuje za úrok veškeré náklady, které musí být vynaloženy a smlouva mohla být uzavřena), takže výše úroku dosahuje částky 8 005 Kč. Již skutečnost, že při výši úvěru 20 000 Kč a splatnosti [počet] měsíců v případě prvé smlouvy činí výše úroku 69 % a při výši úvěru 10 000 Kč a splatnosti [počet] měsíců činí v daném případě úrok přes 88 % ročně, dle názoru soudu dostačuje k absolutní každé této smlouvy, zejména pokud je soudu ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru pro domácnosti s fixací od 1 do 5 let i do 1 roku v daném období činila kolem 10 %, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje několikanásobku výše v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Judikatura soudů považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být sice odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje, ta však v daném případě z ničeho nevyplývá ani k tomuto žalobkyně ničeho netvrdila. Zohlednil-li dále soud, že smlouvy byl sjednány navíc adhézním způsobem, kdy žalovaný nemohl reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smluv, pouze akceptoval v obou případech formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně a dále s přihlédnutím k tomu, že pouze žalovaný byl stižen další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, včetně toho, že žádná smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost právní předchůdkyní žalobkyně, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným. Při posuzování těchto smluv soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, rovněž č. j. 25 Co 360/2020-84 a č. j. 25 Co 84/2021-120, týkajících se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné.

5. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl v obou případech k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení v případě prvé smlouvy představujícího rozdíl mezi vyplacenou částkou 20 000 Kč a částkou 1 500 Kč, kterou žalovaný již uhradil, tedy ve výši 18 500 Kč a úrok z prodlení ve výši požadované žalobkyní, neboť nepřesahuje výši zákonem stanovenou dle a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne, kdy byl žalovaný prokazatelně v prodlení s úhradou. Oznámení o postoupení pohledávek, které bylo žalovanému prokazatelně odesláno dne 29. 7. 2024, obsahovalo rovněž výzvu k plnění se stanovenou desetidenní lhůtou k plnění, kdy soud ve smyslu ust. § 573 OZ vycházel z domněnky dojití výzvy dne 1. 8. 2024. Při zohlednění dní, po které se nedoručuje a stanovené 10 ti denní lhůty k plnění, proto připadá první den prodlení žalovaného na 12. 8. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil částku 1 500 Kč, soud přiznal ve výroku I. tohoto rozsudku žalobkyni částku ve výši 18 500 Kč, a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši za dobu od 12. 8. 2024 do zaplacení, kdy právě od tohoto dne byl žalovaný, na základě výzvy žalobkyně v prodlení s plněním. I v případě druhé smlouvy žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího rozdíl mezi vyplacenou částkou 10 000 Kč a částkou 7 320 Kč, kterou žalovaný již uhradil, tedy ve výši 2 680 Kč a úrok z prodlení ve výši požadované žalobkyní, neboť nepřesahuje výši zákonem stanovenou dle a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne, kdy byl žalovaný prokazatelně v prodlení s úhradou. Oznámení o postoupení pohledávek, které bylo žalovanému prokazatelně odesláno dne 29. 7. 2024, obsahovalo rovněž výzvu k plnění se stanovenou desetidenní lhůtou k plnění, kdy soud ve smyslu ust. § 573 OZ vycházel z domněnky dojití výzvy dne 1. 8. 2024. Při zohlednění dní, po které se nedoručuje a stanovené 10 ti denní lhůty k plnění, proto připadá první den prodlení žalovaného na 12. 8. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil částku 7 320 Kč, soud dále přiznal ve výroku I. tohoto rozsudku žalobkyni částku ve výši 2 680 Kč, a to včetně úroku z prodlení ve výši žalobkyní požadované za dobu od 12. 8. 2024 do zaplacení, kdy právě od tohoto dne byl žalovaný, na základě výzvy žalobkyně v prodlení s plněním. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

6. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smluv, které byly shledány absolutně neplatnými pro rozpor s dobrými mravy. Ve zbývajícím rozsahu soud proto výrokem II. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního základu zamítl.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 OSŘ, kdy soud v případě částečného úspěchu náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném řízení byl při zohlednění příslušenství pohledávky více úspěšná žalovaný, u kterého však soud žádné vzniklé náklady nezjistil, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.