Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 66 000 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 28 267 Kč, úroky ve výši 78,07 % ročně z částky 66 000 Kč od 1. 4. 2025 do 22. 4. 2025 ve výši 3 012,02 Kč, úroky ve výši 12 % ročně z částky 66 000 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 1. 4. 2025 dosáhne částky 259 948 Kč, a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úroky z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 2. 9. 2025, a úroky z prodlení tak, jak byly žalobkyni přiznány dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 66 000 Kč s úrokem, s úrokem z prodlení, se smluvními pokutami a s úhradami za pojištění splácet na základě smlouvy o úvěru č. [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 66 000 Kč vyplacený žalovanému dne [datum], a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,07 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 143 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem [měsíc] [rok]. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru, i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 630 Kč. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně žalobou požaduje uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částky odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 78 838,23 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 66 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 12 838,23 Kč) s příslušenstvím; smluvní pokuty dle bodu [číslo] smlouvy v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím; náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu [číslo] smlouvy v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím; smluvní pokutu dle bodu [číslo] smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 78 838,23 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 1. 4. 2025 do data vyhotovení žaloby (pozn. sodu 1. 9. 2025), tedy smluvní pokutu ve výši 12 141,36 Kč; úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 66 000 Kč ode dne 1. 4. 2025 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 78,07 % p.a. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 23. 4. 2025) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12.00 % p.a.; úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši celkem 1 890 Kč. Žalovaný byl vyzván předžalobní upomínkou, přesto žalobkyni ničeho nezaplatil.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.
3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Po vyplnění Prohlášení klienta a lustrace žalovaného v dostupných registrech uzavřela žalobkyně dne [datum] se žalovaným smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru č. [číslo], podle níž žalovanému poskytla částku 66 000 Kč, která byla vyplacena na účet žalovaného dne [datum] a kterou se zavázal věřiteli splatit formou 48 měsíčních splátek po 5 143 Kč (4 513 Kč splátka úvěru + pojištění), a to spolu s úrokem, kdy úroková sazba byla sjednána ve výši 78,07 %, RPSN 113,05 %, celkem tak v částce 216 624 Kč, součástí smlouvy bylo ujednání o pojištění schopnosti splácet. Žalovaný splátky řádně nehradil, neuhradil ničeho, jak tvrdila žalobkyně, a žalovaný nerozporoval. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k okamžité úhradě jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 13. 8. 2025, téhož dne odeslána.
4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
5. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
6. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
7. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
9. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
10. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že ze strany žalobkyně byla před uzavření smlouvy o úvěru dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, přesto shledal soud tuto smlouvu za neplatnou a to z důvodu nepřiměřeně vysokého smluvního úroku, který je přímo ve smlouvě uveden ve výši 78,07 % ročně, RPSN 113,05 %, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu cca 8,63 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak mnohonásobně převyšuje, a dále v souvislosti s dalšími ujednáními v neprospěch spotřebitele spočívající v ujednání řady dalších sankcí za prodlení spotřebitele – smluvních pokut a nákladů, a to i možné pojištění schopnosti splácet, kdy z vlastní smlouvy o úvěru nevyplývá čeho by mělo být plněno žalovanému spotřebiteli za úhradu „pojistného“. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní nepožívá právní ochrany.
11. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne [datum] ve výši 66 000 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 66 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Ohledně úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. soud tento žalobkyni výrokem I. přiznal z částky 66 000 Kč od 19. 8. 2025, neboť vzhledem k závěru soudu o neplatnosti smlouvy tedy nebyl mezi účastníky dohodnut ani přesný čas plnění a soud tak vycházel ze splatnosti pohledávky po výzvě adresované žalobkyní žalovanému vycházeje přitom z obsahu spisu, ze kterého soud první výzvu k zaplacení s doloženým odesláním zjistil v předžalobní výzvě ze dne 13. 8. 2025, dle podacího lístku odeslána dne 13. 8. 2025, podle § 573 o. z. fikce doručení třetí pracovní den, tj. 18. 8. 2025 s okamžitou splatností, žalovaný je tak v prodlení s úhradou od 19. 8. 2025.
12. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, ve zbývajících zákonných úrocích, ve zbývajících sjednaných úrocích, sjednané smluvní pokutě a v pojistném nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.
13. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že po zohlednění příslušenství v souladu s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005, byl převážně úspěšný v řízení žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.