Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z uvedené částky za dobu od 4. 12. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 13 800 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 4. 12. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 000 Kč s úrokem z prodlení shodně tak, jak uvedeno shora ve výroku tohoto rozsudku, a to z titulu vrácení jistiny dle uzavřené smlouvy o úvěru.
2. Žalovaný se k podané žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez jednání.
3. Soud pak za popsané procesní pasivity žalovaného, kterého rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a jenž v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených a dále popsaných písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 10. 5. 2023 uzavřela žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků dálkové komunikace formulářovou smlouvu o úvěru č. [hodnota], podle níž žalovanému poskytla částku 60 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky ve výši 10 % měsíčně (120 % ročně) nejpozději do 1 roku, celkem tak měl žalobkyni uhradit částku 132 000 Kč, částka měla být uhrazena v rámci měsíčních splátek ve výši 12 000 Kč, inkasovaných žalobkyní se souhlasem žalovaného z jeho z účtu, ve shodě se smluvními ujednáními žalobkyně dle výpisu z bankovního účtu prokázala, že jistinu úvěru ve výši 60 000 Kč dne 10. 5. 2023 skutečně poukázala na účet č. [č. účtu], označený žalovaným. Žalovaný nevyvracel žalobní tvrzení o tom, že na svém dluhu neuhradil ani jednu splátku, pročež žalobkyně ke dni 21. 10. 2023 úvěr tzv. zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu najednou s tím, že pokud tak neučiní, bude se svého nároku domáhat v rámci soudního řízení (též předžalobní výzva).
4. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným by bylo namístě posoudit jako právní vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (žalobkyně jako úvěrujícího a žalovaného jako úvěrovaného), pak z těchto ustanovení by rovněž vycházela povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím pohledávky. Soud při jejím hodnocení vycházel ze zjištění, že žalovanému byla fakticky poskytnuta částka 60 000 Kč, přičemž během 1 roku měl žalobkyni zaplatit tuto částku navýšenou o dalších 120 %, což je výše, která se v předmětné době naprosto vymykala výši úroků, za jako byly na bankovním trhu poskytovány úvěry či zápůjčky, ostatně sama výše RPSN je v souvislosti s dalšími smluvními ujednáními ve smlouvě vyjádřena hodnotou 213,84 %. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., hodnotí jako smlouvu neplatnou v návaznosti na ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. Takto má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co sama plnila na základě smlouvy, která nebyla platná, v případě částky 60 000 Kč žalovaný nezpochybňoval žalobní tvrzení o tom, že na splátkách ničeho neuhradil a žalobkyně nadále disponuje právem na vrácení celé jistiny. Soud proto z uvedeného titulu žalobkyni zcela vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. Žalobkyně měla v této věci plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže tomuto ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslala na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu, výzvu k plnění. Žalobkyně tento zákonný požadavek splnila zasláním předžalobní výzvy žalovanému (viz shora), soud proto žalobkyni vzhledem k plnému úspěchu ve věci přiznal plnou náhradu nákladů tohoto řízení, spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 400 Kč a v nákladech zastoupení žalobkyně advokátem, kde odměna zástupce žalobkyně činí podle § 7 bodu 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 3 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) celkem 10 500 Kč, náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně představuje podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky za uvedené 3 úkony právní služby po 300 Kč částku 900 Kč, celkem vše ve výši 13 800 Kč, o místě splatnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.