Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

20 C 64/2024

Soud: Okresní soud v ChebuDatum rozhodnutí: 15. 10. 2024Č. j.: 20 C 64/2024-29Samosoudce: Mgr. Robert PlášilAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 8. 11. 2024Předmět řízení: o zaplacení částky 51 443,37 Kč s příslušenstvím
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z uvedené částky za dobu od 26. 1. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 33 293,37 Kč, úroky ve výši 8 % ročně z částky 21 090,22 Kč za dobu od 5. 9. 2023 do zaplacení a co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyní požadován podanou žalobou a tak, jak byl žalobkyni úrok z prodlení přiznán dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 2. 5. 2024 ve znění jejích doplnění se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 51 443,37 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 21 090,22 Kč, z úroků za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 222,66 Kč, z úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 13 597,06 Kč, z úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 245,78 Kč, z úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 517,65 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 8 770 Kč a dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 312,88 Kč (součet jistiny a úroků, viz shora) za dobu od 26. 1. 2023 do 11. 7. 2023 v kapitalizované výši 1 552,90 Kč, spolu s úroky ve výši 8 % ročně ze zmíněné jistiny ve výši 21 090,22 Kč za dobu od 5. 9. 2023 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z popsané částky 22 312,88 Kč za dobu od 5. 9. 2023 do zaplacení, vše z titulu pohledávky společnosti [právnická osoba].[IČO] IČO, , se sídlem [adresa] (dále též „úvěrující“ či „postupitel“) za žalovanou, vzniklé na základě nesplaceného úvěru, poskytnutého postupitelem žalované, když jeho pohledávka byla následně postoupena žalobkyni.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila.

3. Při uvedené procesní pasivitě žalované, kterou rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). a která v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení, zjistil soud po provedeném dokazování ze žalobkyní předložených a dále označených písemných důkazních prostředků skutkový stav spočívající v tom, že dne 4. 4. 2022 uzavřel úvěrující se žalovanou smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru č. [číslo], podle níž žalované poskytl částku 23 000 Kč, kterou se zavázala splatit spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 1 404 Kč, s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 15 410 Kč, s náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 3 679 Kč a s úhradou za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 4 600 Kč v 17 měsíčních splátkách po 2 829 Kč, celkem tak měla úvěrujícímu uhradit částku 48 093 Kč s tím, že poslední splátka měla být žalovanou uhrazena do 4. 9. 2023. Žalovaná splátky řádně nehradila, uhradila toliko dne 5. 4. 2022 částku 2 850 Kč a dne 24. 5. 2022 částku 2 000 Kč. Svoji pohledávku za žalovanou úvěrující postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, což žalované oznámil podáním ze dne 15. 8. 2023.

4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolnému splnění jejího dluhu předžalobní výzvou ze dne 27. 2. 2024.

5. Smlouvu uzavřenou mezi postupitelem a žalovanou by bylo namístě posoudit jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (postupitele jako úvěrujícího a žalované jako úvěrovaného), kdy obecně ze smlouvy o úvěru vychází povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky a úvěrovaný se tyto spolu s úroky zavazuje úvěrujícímu vrátit. Přestože samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši půjčky, o výši celkové částky, jež měla být žalovanou uhrazena, včetně uvedení částek, ze kterých tato finální sestává, je v této části co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní, nadepsaný soud vycházel při jejím hodnocení mj. z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017-77, kde tento soud jako soud odvolací v rámci jiného řízení týkajícího se obdobné věci konstatoval, že je rovněž namístě jako zásadní hodnotit, že mají-li jednotlivé částky, které má žalovaná uhradit, v souhrnu představovat odměnu za půjčení peněžních prostředků, je tato výše nepřiměřeně vysoká, pokud přesahuje více než 2/3 půjčené částky, což je dokonce méně než v předmětné věci projednávané nadepsaným soudem. Shodně lze konstatovat, že takto požadované sjednané další poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od zbývajících smluvních ujednání a je podstatné a zároveň zřejmé z okolností věci, že bez sjednání takto vysokého souhrnné částky by úvěrující peněžní prostředky žalované nepůjčil. Ve shodě se závěry odvolacího v této další věci nadepsaný soud připomíná, že peněžní prostředky by i zde měly být vráceny za dobu necelého půldruhého roku již s navýšením o 109 % poskytované jistiny, což je výše, která se zcela vymykala výši úroků a nákladů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské úvěry a půjčky (srov. na stránkách https://www.cnb.cz/arad/#/cs/home. Ve svém výše popsaném inspirativním rozhodnutí odvolací soud dále uvedl, že v jím projednávané věci nemůže obstát argumentace o tom, že v případě osob, které nedosáhnou na bankovní produkt a které mohou být rizikovějšími klienty ve smyslu jejich (ne)schopnosti řádně splatit svůj závazek, může být jako platný posuzován kontrakt, který by jinak rozumně neobstál, když odvolací nepovažuje za ospravedlnitelné neúměrné navýšení finančních prostředků, které je povinen dlužník vracet věřiteli právě z důvodu rizikovosti počínání věřitele, rozhodne-li se takovým osobám na jejich žádost poskytnout peněžní prostředky; zaměřuje-li se věřitel na osoby, které patrně nebyly či nejsou schopny dosáhnout na obdobný produkt poskytovaný bankami, jedná se o osoby s nižšími příjmy, svým způsobem sociálně znevýhodněné, jejichž nouzi v podstatě věřitel zneužívá. Hodnotí-li soud dále jako nedílnou součást smlouvy spolu s dalšími ustanoveními i ustanovení týkající se následků prodlení žalované s úhradou jejího dluhu, pak musí zdůraznit, že nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve směru k žalované výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalované. V takovém případě má žalobkyně po postoupení pohledávky od úvěrujícího toliko právo na vydání toho, co sám úvěrující plnil na základě smlouvy, která nebyla platná – částka 23 000 Kč, avšak po odečtení úhrad splátek žalovanou, která takto uhradila celkem 4 850 Kč, rozdíl obou částek soud žalobkyni přiznal spolu s požadovaným úrokem z prodlení, ve zbývající části soud žalobu zamítl.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaná byla ve věci více úspěšná, na její straně však soud žádných nákladů neshledal.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací