Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 19. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 19. 3. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 472,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen. Úroky úvěru měly být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách 6 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne [datum]. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému první upomínku ze dne [datum], kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však vůči žalobkyni své splatné závazky neuhradil. Žalobkyně proto zaslala druhou upomínku ze dne [datum], pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne [datum] však uhrazena nebyla. Žalobkyně tedy přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, náklady na upomínkování a nákladů právního zastoupení, jak je patrné z připojeného zesplatnění ze dne [datum]. Žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil na jistinu pohledávky ničeho. Žalobkyně tedy požaduje jistinu 40 000,00 Kč, náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. 1 a upomínku č. 2 v souladu čl. V. odst. 5.4. Smlouvy o úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů soudního řízení.
2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 40 000 Kč, a to na účet žalovaného [č. účtu]. Úvěr byl sjednáván na dobu určitou v trvání 12 měsíců, kdy celková částka spotřebitelského úvěru dle této smlouvy je splatná ke dni [datum]. Zápůjční úroková sazba se uplatňuje jako úroková sazba měsíční a její výše činí 15 % p.m. RPSN činilo 435,03 %. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit činila 112 000 Kč, z toho úrok 72 000 Kč. Smluvní strany sjednaly, že po dobu trvání této smlouvy o úvěru bude úrok z poskytnuté jistiny hrazen formou pravidelných měsíčních splátek bez umoření jistiny. Výše každé jednotlivé splátky úroku činí 6 000 Kč, přičemž každá jednotlivá splátka je splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. První splátka byla splatná dne [datum]. Současně s poslední splátkou úroku je splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského účtu, kdy pro ověření totožnosti žalovaného byla provedena vratná verifikační platba ve výši 1 Kč z účtu žalovaného na účet žalobkyně. Jako účet žalovaného byl ve smlouvě uveden účet č. [č. účtu], jako účet žalobkyně byl uveden účet č. [č. účtu].
5. Z potvrzení o převodu [právnická osoba]. vyplývá, že z účtu č. [č. účtu] vedeného na jméno žalovaného byla dne [datum] přijata částka 1 Kč na účet žalobkyně č. [č. účtu].
6. Z potvrzení o převodu [právnická osoba]. vyplývá, že na účet žalovaného byla dne [datum] poukázána částka 40 000 Kč se zprávou pro příjemce „[Anonymizováno] “ a poznámkou „[Anonymizováno] “.
7. Z fotokopií občanského průkazu České republiky a rodného listu žalovaného soud zjistil, že tento obsahuje údaje totožnosti žalovaného, které korespondují s výpisem z informačního systému základních registrů.
8. Dále soud zjišťoval údaje z listin ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Z registru platebních informací REPI soud zjistil, že v tomto není uveden žádný záznam. Z výpisů z účtu žalovaného dále soud zjistil, že kromě nákupu běžných potřeb žalovaný hradil a čerpal i úvěry u jiných společností. Z potvrzení zaměstnavatele soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba], kde jeho čistá mzda v březnu 2023 činila [Anonymizováno] Kč, v dubnu [Anonymizováno] Kč. Z výsledku lustrace v registru SOLUS soud zjistil, že ohledně žalovaného neobsahuje žádný negativní záznam.
9. Z upomínek zaslaných žalobkyní, vč. upomínky zasílané na emailovou adresu uvedenou ve smlouvě „[e-mail] “ soud zjistil, že žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala o úhradu splátky 6 000 Kč splatné [datum].
10. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že touto došlo k zesplatnění jistiny úvěru a výzvě žalovanému k úhradě jistiny 40 000 Kč a příslušenství, a to nejpozději do [datum].
11. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Po zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 40 000 Kč, ten byl žalovaným v uvedené výši čerpán. Úrok byl sjednán měsíční ve výši 15 % p.m., RPSN činilo 435,03 %. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit činila 112 000 Kč, z toho úrok 72 000 Kč. Po dobu trvání měl být hrazen pouze úrok 6 000 Kč měsíčně, jistina byla splatná současně s poslední splátkou úroku. Žalovaný však úrok splatný dne [datum] neuhradil, a to ani na základě výzev žalobkyně. Z žalobních tvrzení i výzev žalobkyně tedy vyplývá, že žalovaný uhradil toliko dvě splátky úroku ([datum] a [datum]), v celkové výši 12 000 Kč. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného v rámci předžalobní výzvy jejího právního zástupce k úhradě dlužné částky do [datum].
12. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.
16. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
20. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z listin doložených žalobkyní je zřejmé, že tato se posouzením této otázky důkladně (tedy nikoliv jen povrchně či symbolicky) zabývala. Nechala si od žalovaného předložit potřebné listiny včetně dokladu o příjmech a výpisu z účtu. Z toho je sice zřejmé, že žalovaný měl i jiné půjčky, na druhou stranu žalobkyně vzala v potaz vysoké příjmy žalovaného, kdy tyto umožňovaly tvorbu úspor a splacení jeho závazků z úvěrové smlouvy. Z tohoto důvodu soud došel k závěru, že žalobkyně své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného dostála.
21. Dále se soud zabýval samotnou smlouvou o úvěru, kdy došel k závěru, že tato byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, přičemž byla dostatečně ověřena totožnost žalovaného, a to prostřednictvím jeho osobních dokladů a provedené verifikační platby. Avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši úroku 15 % měsíčně, kdy jeho výše za rok má činit 72 000 Kč, tj. částku přesahuje výši jistiny. RPSN pak činí 435,03 %. Na uvedené skutečnosti nemůže nic změnit ani okolnost, že žalobkyně se podanou žalobou úroku nedomáhá, neboť na hmotněprávní posouzení platnosti smlouvy nemá procesní postup žalobkyně vliv. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou, viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne[Anonymizováno] 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kterým byla shledáno rozporné s dobrými mravy čtyřnásobné překročení úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami, tj. 60 % p.a. Výše úroku sjednaná v předmětné smlouvě přitom tuto hranici podstatně přesahuje.
22. Přestože soud shledal, že mezi stranami nebyla platně sjednána smlouva o úvěru, bylo žalobě v převažujícím rozsahu vyhověno, a to z důvodu, že žalobkyně měla na zaplacení právní nárok z jiného právního důvodu, a to na základě ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Soud tedy přiznal žalobkyni částku, která byla žalovanému prokazatelně poskytnuta poníženou o částky, které žalovaný žalobkyni vrátil (12 000 Kč). S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení zapůjčené jistiny nejpozději do 18. 3. 2024, vznikla žalovanému povinnost tak učinit. Tím, že žalovaný uvedenou částku žalobkyni nevrátil dostal se do prodlení. Z tohoto důvodu rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
23. Co do zbytku soud žalobu zamítl, a to co do žalovaným vrácené částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 19. 3. 2024 do zaplacení, kdy tuto částku žalovaný žalobkyni vrátil v rámci dvou pravidelných splátek. Dále soud zamítl žalobu co do zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, kdy tento závazek vyplýval ze smlouvy, která však byla soudem shledána neplatnou.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která měla ve věci jen částečný úspěch, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 472,80 Kč. Soud při výpočtu vycházel ze skutečnosti, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (VS v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005). S jeho zohledněním ke dni vyhlášení rozsudku byla potom v řízení žalobkyně úspěšná co do 68,41 % a neúspěšná do 31,59 %. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 36,82 %, a to z výše zaplaceného soudního poplatku v částce 1 600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 000 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t.