Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 267,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 267,07 Kč od 28. 12. 2022 do zaplacení zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Svůj nárok odůvodnila tím, že na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum], uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným, odebírala žalovaná elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa]. Žalovanému byl odběr za období od 21. 5. 2022 do 2. 12. 2022 vyúčtován fakturou č. [hodnota] při spotřebě celkem [hodnota] MWh ve výši 19654.07 Kč. Žalovaná služby uhradila pouze částkou 3 387 Kč, která se započetla na uvedenou fakturu. Dluh se dle žalobkyně stal splatným 27. 12. 2022 a dluh žalované ze smlouvy, tak tvořila dlužná jistina 16 267,07 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13.10.2017, s účinností k 6. 11. 2024. Dne 18. 11. 2024 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek a zároveň tentýž den byla zaslána předžalobní výzva. Žalovaný však ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání, které bylo konáno v nepřítomnosti žalobkyně, jejího zástupce a žalovaného. Z jednání se omluvila pouze žalobkyně. Soud na jednání provedl listinné důkazy navržené žalobkyní, a to smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, fakturu za sdružené služby dodávky elektřiny, předžalobní výzvu postupníka, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny, smlouvu o postoupení pohledávky, protokol o předání dílčí pohledávky, potvrzení o úhradě kupní ceny za pohledávku, interní záznamy o zaslaných listinách, a na základě nich došel k následujícímu skutkovému stavu.
4. Soud došel k závěru, že žalobkyně neprokázala doručení předmětné faktury žalované. Žalobkyně měla na uvedeném jednání prokázat skutečnost, že došlo k doručení předmětných faktur žalované, když již před jednáním byl upozorněn na to, že danou skutečnost soud nemá za prokázanou. Navržený důkaz interním záznamem o zaslaných listinách nepovažuje soud za dostatečný k prokázání uvedené skutečnosti, když je potřeba podotknout, že jednak nejde o potvrzení ze strany třetí nezávislé osoby, jednak z něj ani nijak nevyplývá, komu a na jakou adresu byla zásilka odeslaná, prostřednictvím jakého dopravce ani jaká písemnost byla v zásilce obsažena. Stejně tak ani z předžalobní výzvy ani z oznámení o postoupení pohledávek nebylo možno zjistit přesné údaje o původu žalované částky, tj. specifikace jednotlivých faktur, jejich vyčíslení a splatnost. Žalobkyně ani její zástupce se jednání nezúčastnili, jak je patrno shora, nicméně soud byl připraven je vyzvat, ve smyslu ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), k označení důkazu svědčícím o tom, že předmětné faktury byly žalované doručeny, případně že se dozvěděla o existenci jejího dluhu z předžalobní upomínky; současně byl soud připraven žalobkyni poučit o následcích neunesení důkazního břemene. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala doručení předmětných faktur či jiný způsob vyrozumění žalované o jejím dluhu a tedy neprokázala, že by kdy nastala splatnost jmenovaných faktur, neunesla důkazní břemeno a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl pro předčasnost.
5. S ohledem na to, že nebyla prokázána existence splatného dluhu, soud se již dále nezabýval posuzováním nároku na zákonný úrok z prodlení ani skutečností, zda došlo k platnému postoupení pohledávky na žalobkyni, když tyto skutečnosti by byly relevantní až v případě, pokud by žalobkyně prokázala existenci splatného dluhu. Důkazy, které byly navrženy k těmto skutečnostem tak nehodnotil.
6. Ve věci měla plný úspěch žalovaná, náklady řízení ve smyslu ust. § 142 a násl. o.s.ř. však na její straně objektivně nevznikly, soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.