31 C 13/2025

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Nárok byl pak odůvodněn tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]. (nyní [právnická osoba].) a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o půjčce na konsolidaci č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 83 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na základě návrhu na uzavření smlouvy učiněného ze strany žalované, který banka bez výhrad akceptovala. Nedílnou součástí Smlouvy jsou rovněž všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník poplatků. Žalovaná byla dle smlouvy povinna splácet poskytnutou zápůjčku v 39 pravidelných měsíčních splátkách po 2 810 Kč. První splátka byla splatná v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém právní předchůdkyně zápůjčku žalované poskytla, konkrétně pak byla splatná dne 12. 12. 2021. Splátky měly být dle Smlouvy hrazeny formou inkasa z účtu žalované, přičemž žalovaná byla povinna zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na tomto účtu dostatek disponibilních prostředků. Mezi právní předchůdkyní a žalovanou bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků zápůjčky, když úroková sazba byla stanovena jako neměnná ve výši 17,60 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaná zápůjčku nesplácela řádně a včas, právní předchůdkyně ji písemně upozornila, aby tento stav napravila a poskytla jí lhůtu min. 30 dní, následně, v důsledku trvajícího porušení povinností žalované ze smlouvy, zejména z důvodu nesplácení zápůjčky v pravidelných termínech a ve splátkách v dohodnuté výši, pohledávku žalované s účinností ke dni 13. 2. 2024 zesplatnila. Dále žalobkyně tvrdila, že pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2024, a to s účinností ke dni 1. 7. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Za období od postoupení pohledávky na žalobce ke dni sepisu této žaloby nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeno. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, která byla žalované odeslána doporučeně dne 17. 10. 2024, ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Celkem žalovaná na uvedený závazek dle tvrzení žalobkyně uhradila částku 59 795,73 Kč.

2. Žalobkyně dále doplnila, že při posuzování úvěruschopnosti žalované bylo využito standardních schvalovacích postupů s využitím interních a externích datových zdrojů. Uvedla, že právní předchůdkyně zkoumala aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce Dále posuzovala informace z externích úvěrových registrů, tedy schopnost žalované splácet, dále celkovou expozici, příznaky roztáčení úvěrové spirály s negativním dopadem na schopnost žalované splácet své závazky; výsledkem je tzv. BureauScore. Zohlednila příjmy žalované a pravidelné výdaje žalované, jako jsou splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení – nákladové složky se stanovují portfoliovým způsobem na základě aktuálních statistických dat státních úřadů a zohledňují strukturu rodiny / domácnosti, způsob bydlení a místo bydliště. Tvrdila, že vycházela především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. Po provedení potřebných lustrací a dle zjištěných informací z těchto zdrojů schválila žalované úvěr ve výši 83 000 Kč. K důkazu, že úvěruschopnost posuzovala v souladu se zákonem vak navrhla pouze výpis z účtu žalované, který však předložila pouze za období od 1. 11. 2021 a po poskytnutí úvěru. Poté, co byla žalobkyně soudem vyzvána, aby označila důkazy k prokázání svých tvrzení o tom, že dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, žádné další soudu nedoložila a uvedla, že veškeré dostupné informace a dokumenty byly již soudu poskytnuty, kdy žalobce jinou listinou či výpisem nedisponuje.

3. Žalovaná se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok. K žádnému z nařízených jednání se žalovaná nedostavila, a protože pro to byly splněny podmínky, soud jednal v její nepřítomnosti.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce na konsolidaci č. [hodnota] z [Anonymizováno], který byl dle vyhotoven žalovanou v internetovém bankovnictví a potvrzen kódem 28785 a z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce na konsolidaci č. [hodnota] z [Anonymizováno] má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 83 000 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba činila 17,6 %, počet měsíčních splátek byl stanoven na 39 a celkové měsíční splátka činila 2 810 Kč, RPSN odpovídala 19,1 % a celková částka splatná klientem činila 109 576,36 Kč, první splátka byla splatná dnem 12. 12. 2021 a poslední dnem 12. 2. 2025. Dále z těchto listin vyplynulo, že půjčka je účelová a bude použita na předčasné splacení existujících závazků klienta, a to tak, že budou peněžní prostředky poskytnuty na účet [č. účtu] a v účelové části čerpání ve výši 62 000 Kč na běžném účtu blokovány a právní předchůdkyně byla oprávněna si uvedenou část peněžních prostředků v částce nutné k uzavření konsolidovaného závazku (z úvěru o původní výši 71 000 Kč) v této výši inkasovat bez dalších pokynů žalované a další konsolidované závazky (v původní výši úvěru 10 000 Kč a 10 000 Kč) pak byla žalovaná zavázána splatit s použitím načerpaných prostředků z této půjčky do 1 měsíce od načerpání půjčky. Totožnost osoby podávající návrh v rámci internetového bankovnictví měl soud za prokázanou z rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb z 20. 3. 2015.

5. Z výpisů z účtu žalované č. [č. účtu] z měsíce listopad 2021 má soud za prokázané, že částka ve výši 83 000 Kč byla žalované poskytnuta, a to na její bankovní účet č. [č. účtu] dne [datum] ve výši 62 000 Kč a 21 000 Kč. Soud má dále za prokázané, že z uvedeného účtu téhož dne došlo k mimořádným splátkám půjčky ve výši 10 024,33 Kč, 61 470,89 Kč a 9 283, 56 Kč. Výpisy z účtu dále měly prokazovat splácení úvěru tak, jak bylo žalobkyní tvrzeno, když soud s ohledem na skutečnost, že toto nebylo žalovanou sporováno vycházel z tvrzení žalobkyně.

6. Z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu z 13. 2. 2024 a potvrzení o odeslání zásilky z 13. 2. 2024 měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžitému uhrazení dluhu v celkové výši 49 833,27 Kč a prohlásila tento dluh k 13. 2. 2024 za splatný.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 27. 6. 2024 a seznamu postoupených pohledávek měl soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobce, [právnická osoba]., [IČO] a z oznámení o postoupení pohledávek z 17. 7. 2024 a dokladu o odeslání z téhož dne měl soud za prokázané, došlo k postoupení žalované pohledávky mezi právní předchůdkyní jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a toto bylo žalovanému oznámeno.

8. Z výzvy k plnění ze 17. 10. 2024 a podacího lístku z 17. 10. 2024 měl soud za prokázané, že před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky 59 785,05 Kč z Pohledávka za Vaší osobou vznikla z titulu neuhrazených závazků vzniklých v důsledku smlouvy o půjčce č. [hodnota] uzavřené dne 12.11.2021 mezi žalovanou a společností [právnická osoba]. ([Anonymizováno].

9. Z ostatních provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti, které by měly vliv na rozhodnutí ve věci.

10. Z vlastní činnosti je soudu známo a z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že společnost [právnická osoba]., se sídlem [adresa], [IČO] zapsaná v obchodním rejstříku vedeném [Anonymizováno], jakožto zanikající společnost zanikla v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba]., se sídlem [adresa], [Anonymizováno] [IČO] zapsanou v obchodním rejstříku vedeném , Anonymizováno11. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.13. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o půjčce na konsolidaci č. [hodnota], která má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru, dostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na to, že žalobkyně žádné důkazy k prokázání svých tvrzení neoznačila, s výjimkou výpisu z účtu žalovaného, který však byl za období od 1. 11. 2021, tj. za období předcházející uzavření smlouvy pouze o 11 dní, tj. je ze něj patrný pouze příjem z rodičovského příspěvku ve výši 6 900 Kč, soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že jeho právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované v souladu se zákonem. Žalobce nebyl schopen ani tvrdit, jak byla úvěruschopnost konkrétně posuzována, tj. z jaké výše příjmů a jaké výše výdajů žalobce při posouzení úvěruschopnosti vycházel, výši pouze odhadoval na základě období následujících s tím, že zřejmě měla žalovaná obdobné příjmy již dříve. Předpokládal, že to zřejmě mohly být příjmy z rodičovského příspěvku ve výši 5 900 Kč a další příjmy z Agro kombinátu ve výši 5 000 Kč. K výši výdajů a jak byly ověřeny se nevyjádřil vůbec. Z listin doložených žalobkyní tak není prokázáno, že tato se posouzením úvěruschopnosti zabývala. Soud tak došel k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru dne [datum] její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele.17. Soud tak v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil smlouvu o půjčce na konsolidaci č. [hodnota], která má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru, jako neplatnou, když k této neplatnosti byl povinen přihlédnout i bez návrhu.18. Soud tak došel k závěru, že v daném případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na výše uvedené uložil soud žalované povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 83 000 Kč poníženou o částku 59 795,73 Kč, kterou již žalovaná uhradila, tj. celkem povinnost vrátit 23 204,27 Kč. Žalobkyně tvrdila, že je v možnostech žalované, vrátit poskytnutou jistinu za 12 měsíců, což i soud považoval za reálné vzhledem k provedeným listinným důkazům, když neměl k dispozici aktuálnější informace o sociálních a majetkových poměrech žalované. Žalovaná byla po celou dobu řízení zcela nečinná a k jednáním se bez omluvy nedostavila. Žádné tvrzení v tomto smyslu neučinila a soud tak vycházel ve vztahu k posouzení jejích možností z tvrzení žalobce, když pro absenci jiných tvrzení ze strany žalované se soud domnívá, že v tomto smyslu není o možnostech žalované vrátit poskytnutou jistinu mezi účastníky sporu. Aby byly chráněny i oprávněné zájmy věřitele, stanovil soud povinnost žalované uhradit tímto způsobem jistinu pod ztrátou výhody splátek, kterou se okamžitě stává celý dluh splatný, dojde-li k neuhrazení, byť i jediné z nich. Na základě ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že žalovaný má vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem soud stanovil povinnost vrátit tuto částku ve splátkách splatných vždy do posledního dne měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Splátky byly stanoveny tak, aby odpovídali splacení ve lhůtě 12 měsíců, tj. první až předposlední ve výši 1 933,70 Kč a poslední ve výši 1 933,57 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, tj. v části zbývající výše jistiny, úroků a úroků z prodlení, když k prodlení žalované doposud nedošlo, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, kde se Nejvyšší soud vyjádřil, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud při výpočtu vycházel ze skutečnosti, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (VS v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005). S jeho zohledněním vč. úroků ke dni vyhlášení rozsudku potom úspěch v řízení převažoval na straně žalované, které však žádné náklady nevznikly, neboť byla ve sporu pasivní.