31 C 265/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný s její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě bylo žalovanému umožněno čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše 30 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, posoudil před jeho poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti vzal právní předchůdce žalobce v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací). Dále právní předchůdce žalobce zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů právnímu předchůdci, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Žalovaný se zavázal úvěr splácet minimálními měsíčními splátkami, jejichž výše mu byla dostupná v rozpisu plateb dostupném online na účtu Creditea (www.creditea.cz). Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal platit sjednaný smluvní úrok. Žalovaný se dostala do prodlení s úhradou, na základě čehož právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami vyzvala žalovaného k úhradě a poté, kdy dluh neuhradil, byl úvěr dle smlouvy zesplatněn ke dni 5. 10. 2023. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek neuhradil ničeho. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 s účinností k témuž dni. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 5. 10. 2023 ve výši 2 557,62 Kč, kapitalizovaných úroků od 6. 10. 2023 do 29. 4. 2024 ve výši 2 522,81 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 6. 10. 2023 do 29. 4. 2024 ve výši 1 371,38 Kč. Žalovaný dluhy neuhradil ani přes žalobkyninu písemnou předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud při jednání provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, a to osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z [datum], smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, fotografie žalovaného s občanským průkazem, potvrzení o provedení transakce z účtu žalobkyně, výpis z interního systému - portál péče o zákazníky, číslo katalogu A-24157926 žalobkyní označený jako online žádost žalovaného o poskytnutí úvěru, výpis z interního systému označený žalobkyní jako pin a hesla k žádosti ze dne 1. 6. 2023, akceptace žádosti žalovaného o uzavření smlouvy a schválení zápůjčky ze dne 7. 6. 202. Dále k důkazu provedl listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávky z [datum], seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek z 29. 4. 202, podací lístek z 30. 5. 2024, předžalobní výzva z 29. 7. 2024, podací lístek z 29. 7. 2024 a přehled plateb z 15.5.20244. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům.5. Není prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť žádná taková listina soudu předložena nebyla. Soudu byl žalobkyní předložen jen dokument nazvaný Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, což je nikým nepodepsané shrnutí obsahu smlouvy, z jehož uvozující věty se podává, že jde o „podmínky čerpání kreditní linky poskytnuté na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru“. Bez jakéhokoliv podpisu kterékoliv z obou tvrzených smluvních stran jsou také smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Žalobkynino tvrzení o tom, že se její právní předchůdkyně a žalovaná dohodli na způsobu uzavření smlouvy dle Smluvních podmínek není prokázáno. Stejně tak není prokázáno ani to, že proces uzavření smlouvy dle Smluvních podmínek proběhl. Žalobkyní není prokázáno, že by žalovaný podal žádost, z jejíhož obsahu by vyplývalo, že žádá o uzavření smlouvy ve znění, které je obsaženo ve smluvních podmínkách ke smlouvě. Žalobkyně sice předložila výpisy z interních systémů, které měly obsahovat žádost žalovaného o uzavření smlouvy, ale z těchto listin nebyla ani patrno, kdo je vystavil, nebyli nikým podepsány ani jinak označeny, nešlo tedy o nezávislé potvrzení třetích osob, ale o listiny vyhotovené pravděpodobně žalobkyní či jejím právním předchůdcem, jejichž důkazní síla je mizivá. Nad to z uvedených výpisů ani nevyplývá, že by obsah tvrzené žádosti korespondoval s obsahem smlouvy tak, jak jej předložila žalobkyně v dokumentu označeném jako osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z [datum]. Částky jsou uvedeny v měně EUR. V části označené „Originální aplikace zákazníka“ (správnější by patrně byl překlad původní žádost zákazníka)je uvedeno pouze požadovaná částka 16 000 EUR, žádost o termín 24 (bez uvedení časové jednotky), použito pro produkt 30000, víc v této části uvedeno není. Čistý příjem žadatele měl činit 29 729 EUR. Z dalších výpisů z interních systémů pak vyplývalo, že 1. 6. 2023v 14:35 (když tento čas odpovídal i datu zaslání PIN kódu) došlo ke změně stavu z Otevřeno na Čeká na vyřízení, tentýž den v 14:39 DTI z 92,02 % na 274,22 %, v 16:41 mělo dojít ke změně čistého zisku uživatelem [jméno FO] z 24 000 EUR na 29 729 EUR, a v 16:42 ke změně DTI z 274,22 % na 74,28 %. I pokud by tak soud dané listiny považoval za relevantní a pominul uvádění měny EUR namísto Kč, nemohly by tyto listiny prokazovat, že obsah žádosti odpovídal tomu, co bylo předmětem smlouvy, když svým obsahem zjevně nekoresponduje, nadto změny v údajích evidentně mohly provádět i osoby odlišné od žalovaného a to i poté, co mělo dojít k údajnému odeslání žádosti o úvěr. Stejně tak není prokázáno, že by se smluvní strany dohodly na tom, že smlouva bude uzavřena způsobem, který tvrdí žalobce, tj. že smlouva bude uzavřena postupem dle čl. 2 smluvních podmínek, schválením podané on-line žádosti, které bude oznámeno potvrzením SMS zprávou a oznámením online v účtu Creditea žalovaného. Žalobkyně tak neprokázala, že by došlo k jakémukoliv projevu vůle ze strany žalované uzavřít smlouvu o žalovaném obsahu a být takovou smlouvou vázán. O tom, že v daném smyslu neunáší důkazní břemeno byla poučena a žádné další důkazy k prokázání svých tvrzení nenavrhla.6. Soud naopak měl za prokázané, že došlo k poskytnutí částky 15 000 Kč žalovanému, a to z potvrzení o provedení transakce z účtu žalobkyně, z níž vyplývá, že dne [datum] došlo k poskytnutí částky 15 000 Kč na bankovní účet č. [č. účtu] na jméno [jméno FO].7. Rovněž bylo prokázáno (smlouvou o postoupení pohledávky, seznamem postoupených pohledávek) postoupení pohledávky žalobkyni, když ze smlouvy o postoupení pohledávky z 29. 4. 2024 vyplývá, že předmětem jsou i případné nároky vyplývající z bezdůvodného obohacení. Dále je prokázáno zaslání výzvy k úhradě žalovanému, a to v oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024, které bylo odesláno žalované dne 30. 5. 2024 a dle zákonné domněnky dojití stanovené v § 573 o.z. došlo žalované třetího pracovního dne, tj. 4. 6. 2024. V oznámení žalobkyně určila žalované lhůtu k zaplacení 10 dní, která tak uplynula. dne 14. 6. 2024 a od 15. 6. 2024 byla žalovaná v prodlení8. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný neuhradil na pohledávky z tvrzené smlouvy ničeho, což dokládal i listinou - přehled plateb z 15. 5. 2024. Bylo na žalovaném, aby ve smyslu § 101 OSŘ tvrdil a prokázal, že uhradil více, než uvádí žalobkyně, resp. tvrdil a prokázal jiné skutečnosti, které by mohly zčásti či zcela vyvrátit oprávněnost žalobkynina nároku. Žalovaná tak však neučinila a soud má tudíž za to, že je pravdivé žalobkynino tvrzení o tom, že nebylo uhrazeno ničeho.9. Protože nebylo prokázáno uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, ale bylo prokázáno poskytnutí tvrzené částky právního předchůdkyní žalobkyně žalovanému a postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni, má žalobkyně dle § 2991 OZ, právo na vrácení bezdůvodného obohacení, jehož se dostalo žalovanému, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 889,30 Kč, přičemž tato částka představuje 17,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,19 %). Tyto náklady v celkové výši 5 047,1 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 457,62 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč a dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a.t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 sestávající z částky 1 860 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 310 Kč ve výši 485,10 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný s její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě bylo žalovanému umožněno čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše 30 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, posoudil před jeho poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti vzal právní předchůdce žalobce v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací). Dále právní předchůdce žalobce zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů právnímu předchůdci, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Žalovaný se zavázal úvěr splácet minimálními měsíčními splátkami, jejichž výše mu byla dostupná v rozpisu plateb dostupném online na účtu Creditea (www.creditea.cz). Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal platit sjednaný smluvní úrok. Žalovaný se dostala do prodlení s úhradou, na základě čehož právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami vyzvala žalovaného k úhradě a poté, kdy dluh neuhradil, byl úvěr dle smlouvy zesplatněn ke dni 5. 10. 2023. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek neuhradil ničeho. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 s účinností k témuž dni. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 5. 10. 2023 ve výši 2 557,62 Kč, kapitalizovaných úroků od 6. 10. 2023 do 29. 4. 2024 ve výši 2 522,81 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 6. 10. 2023 do 29. 4. 2024 ve výši 1 371,38 Kč. Žalovaný dluhy neuhradil ani přes žalobkyninu písemnou předžalobní upomínku.

2. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu v této věci ze dne 20. 3. 2025 soud rozhodl o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 889,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, opomenul však rozhodnout o zbývající části řízení. Soud poté, co zjistil, že došlo k tomuto nedostatku, rozhodl tímto doplňujícím rozsudkem, tak aby bylo rozhodnuto o celém předmětu řízení.

3. Protože nebylo prokázáno uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, ale bylo prokázáno poskytnutí tvrzené částky právního předchůdkyní žalobkyně žalovanému a postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni, má žalobkyně dle § 2991 OZ, právo pouze na vrácení bezdůvodného obohacení, jehož se dostalo žalovanému, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tak jak bylo uvedeno v Rozsudku Okresního soudu v Chebu v této věci ze dne 20. 3. 2025. Ve zbytku žaloby nebylo prokázáno, že by žalovaný měl na požadované nároky právo, protože zbývající nároky měly vyplývat ze smlouvy, jejíž uzavření nebylo prokázáno, tak jak bylo v odůvodnění tohoto rozsudku vysvětleno, a tak soud ve zbývající části řízení žalobu zamítl.

4. Soud ve výroku shora specifikovaného rozhodnutí opomenul rozhodnout o části předmětu řízení. S ohledem na to, že rozsudek dosud nenabyl právní moci, může soud v souladu s § 166 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu i bez návrhu rozsudek doplnit. Proto bylo zmíněné rozhodnutí podle ustanovení § 166 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tímto rozsudkem doplněno.