31 C 41/2025

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Nárok 1 byl pak odůvodněn tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Dále žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a údajně byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 24 946 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 282 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 22,32 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 9. 2023. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 4 141 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, požadovala žalobkyně po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 40 805 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 19 149,10 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 21 655,90 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 692,33 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 250,02 Kč, úroků ve výši 22,32 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19 149,10 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19 149,10 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 3 692,33 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o úrok ve výši 22,32 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 19 149,10 Kč od 23. 9. 2023, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 29. 7. 2024. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 2 250,02 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 19 149,10 Kč od 22. 10. 2023, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 29. 7. 2024.

2. Nárok 2 byl odůvodněn tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] [IČO] se sídlem [adresa] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Dále žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a údajně byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 14 383 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 853 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 22,44 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 080 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 65 týdenních splátkách po 406 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 11. 2022. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 15 290 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, požadovala žalobkyně po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 11 093 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 574,83 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 4 518,17 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 661,76 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 972,53 Kč, úroků ve výši 22,44 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 574,83 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 574,83 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 2 661,76 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o úrok ve výši 22,44 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6 574,83 Kč od 13. 11. 2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 29. 7. 2024. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 972,53 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6 574,83 Kč od 10. 8. 2023, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 29. 7. 2024. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

3. V doplnění žaloby pak žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost právní předchůdkyně ověřila ze zákaznických karet ze dne 22. 12. 2021 a 14. 8. 2021. a byly ověřeny doklady uvedenými v části „ověřené dokumenty. Uvedla, že ze zákaznické karty ze dne [datum] se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením Smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy, resp. [Anonymizováno] (05/2021) a z výplatních pásek (06,07,10,11/2021). Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. K důkazu navrhla zákaznické karty a potvrzení o výši příjmu 12/2021. Uvedla, že s ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že je zaměstnána na [Anonymizováno] jako pomocná síla, resp. úklidová práce ve společnosti [právnická osoba]., její měsíční příjem činí 28 415 Kč resp. 31 963 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

4. Žalovaná se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřila. Z nařízených jednání se omluvila (ve druhém případě až po proběhlém jednání), aniž by požádala o odročení jednání. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok. Protože pro to byly splněny podmínky, soud jednal v její nepřítomnosti.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 24 946 Kč, tzv. „poplatek“, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 282 Kč, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč. Úroková sazba dle smlouvy měla činit 86 %. Celková dlužná částka byla splatná formou 21 splátek s měsíční frekvencí placení, každá splátka měla činit 2 141 Kč s výjimkou poslední, která měla činit 2 126 Kč. RPSN měla činit 141,97 %.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 14 383 Kč, tzv. „poplatek“, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 853 Kč, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 080 Kč. Úroková sazba dle smlouvy měla činit 88 %. Celková dlužná částka byla splatná formou 65 splátek v týdenním splátkovém období, každá splátka měla činit 406 Kč s výjimkou poslední, která měla činit 399 Kč. RPSN měla činit 175,12 %.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 29. 7. 2024 má soud za prokázané, že pohledávka vyplývající z výše uvedených smluv č. [hodnota] a [Anonymizováno], včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Smlouvou byly rovněž postoupeny pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení vzniklé v souvislosti s uzavřením, plněním či porušením příslušné smlouvy.

9. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelském úvěru z [datum] soud zjistil, že žalovaná při poskytování úvěru deklarovala svůj příjem ve výši 17 971 Kč a odhadované měsíční výdaje 10 000 Kč. Dále bylo uvedeno, že další příjmy domácnosti jsou ve výši 13 992 Kč. Žalovaná žádala o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč. Dále bylo na zákaznické kartě uvedeno, že ověření proběhlo z výplatních pásek 6, 7 2021 a [Anonymizováno] z 1. 5. 2021. Tyto však nebyly žalobkyní předloženy10. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelském úvěru z [datum] soud zjistil, že žalobce při poskytování úvěru vycházel z deklarovaného příjmu žadatelky 8 415 Kč a odhadovaných měsíčních výdajů 6 000 Kč a interních splátek PF 1 786 Kč. Dále byly v zákaznické kartě uvedeny další příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč. Bylo uvedeno, že ověřené byly údaje z výplatních pásek 10, 11 2021 a pracovní smlouvy z 1. 5. 2021. Tyto však nebyly žalobcem předloženy11. Z potvrzení o příjmu z 2. 12. 2021 společnosti [právnická osoba]. bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnancem uvedené společnosti od 1. 5. 2021 a její průměrný čistý měsíční příjem byl 11 415 Kč, hrubý příjem 13 335 Kč.12. Ze zprávy společnosti [právnická osoba]. z 11. 6. 2025 měl soud za prokázané, že žalovaná je od 24. 4. 2025 zaměstnána u uvedené společnosti a její hrubá mzda za měsíc 5/2025 je 32 154 Kč, čistá mzda 28 829 Kč. V pracovní neschopnosti byla od 18. 5. 2025 do 31. 5. 2025.13. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.15. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Nejprve tak zjišťoval, zda této povinnosti dostála u časově první z uzavřených smluv (žalovaného nároku č. [hodnota]), tj. před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum]. Z listin doložených žalobkyní je zřejmé, že tato se posouzením této otázky důkladně (tedy nikoliv jen povrchně či symbolicky) nezabývala. Žalobkyně předložila pouze zákaznickou kartu a jinak žádný důkaz ve vztahu k tomu, jak zjišťovala a ověřovala příjmy a výdaje žalované před poskytnutím prvního úvěru. I ze zákaznické karty však vyplýval pouze příjem ve výši 17 971 Kč, avšak výdaje 10 000 Kč, tj. po odečtení výdajů by žalovaná disponovala pouze částkou 7 971 Kč, tj. s částkou zcela jistě nepostačující na krytí životních potřeb a zároveň splátku ve výši 406 Kč týdně, tj. cca 1740 Kč měsíčně. Ani ze zákaznické karty tak nevyplývá žalobkyní deklarovaný příjem ve výši 31 963 Kč. Soud chce poznamenat, že příjem domácnosti není příjmem, který by žalobce měl zohledňovat, navíc, pokud takový ani žalobce netvrdí ani neprokazuje, že doložil. K tomu, jak byly ověřovány příjmy a výdaje žalované před poskytnutím daného úvěru žalobce žádné důkazy nepředložil.19. Dále se soud zabýval, zda dostála právní předchůdkyně svým povinnostem u nároku č. [hodnota], tj. před poskytnutím uzavřením časově druhé smlouvy v pořadí ze dne [datum] č. [hodnota]. Bylo zjištěno, že žalobkyně kromě zákaznické karty (s deklarovaným příjmem 8 415 Kč a výdaji 6 000 Kč a 1786 Kč interními splátkami u PF) sice disponovala i dokumentem označeným jako potvrzení o příjmu [právnická osoba]. z 2. 12 2021, když však z něj vyplývalo, že žalovaná byla zaměstnancem uvedené společnosti od 1. 5. 2021 a její průměrný čistý měsíční příjem byl 11 415 Kč, hrubý příjem 13 335 Kč. Ani příjem v této výši tak nemohl být považován v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru za dostatečný pro splátku ve výši 2 141 Kč. Z toho, že žalovaná deklarovala příjem ještě nižší, tj. ve výši 8415 Kč a výdaje v celkové výši 7 786 Kč a zbývalo ji tak pouze 629 Kč, je zcela evidentní, že to nemohlo být postačující na splátku ve výši 2 141 Kč.20. S ohledem na to, že žalobkyně žádné jiné důkazy, kterými by prokázala, jak zjišťovala a zejména jak ověřovala příjmy a výdaje žalované, soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní. Navíc z předložených důkazů spíše vyplývalo, že tvrzené příjmy a výdaje neodpovídají tomu, co žalobce tvrdil, naopak z nich vyplývá, že úvěry byly poskytnuty poté, co právní předchůdce zcela zjevně musel mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. Soud tak došel k závěru, že před poskytnutím obou úvěrů svým povinnostem řádně posoudit úvěruschopnost žadatele žalobce nedostál.22. Soud tak v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil jak smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], tak i smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], jako neplatnou, když k této neplatnosti byl povinen přihlédnout i bez návrhu.23. Nad rámec soud uvádí, že dané úvěrové smlouvy by bylo možno považovat za neplatné i pro jejich nesoulad s dobrými mravy, když výše požadovaných úroků (neodpovídající žalobním tvrzení) je více než desetinásobná proti sazbě běžných spotřebitelských úvěru, která v srpnu roku 2021 s fixací od 1 roku do 5 let v průměru činila 7,48 % a v prosinci roku 2021 pak 7,44 %. S ohledem na skutečnost, že ve smlouvě byly sjednány i další poplatky v neprospěch spotřebitele, soud považuje smlouvu i za zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, a pouze s ohledem na to, že má za to, že důvod neplatnosti podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je považován za závažnější (a se závažnějšími důsledky pro věřitele), když i přímo stanoví následky poskytnutí úvěru v rozporu s tímto ustanovením (jako lex specialis), zabýval se soud primárně neplatností z hlediska nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti.24. Soud došel k závěru, že v daném případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ze strany žalované však nebylo učiněno žádné tvrzení s ohledem na skutečnost, jaká je doba přiměřená možnostem žalované. Žalovaná byla po celou dobu řízení zcela nečinná, neodpověděla ani na výzvu soudu, aby svá tvrzení v tomto smyslu uvedla a předložila k nim důkazy. K jednání se nedostavila a o odročení nežádala. Žalobkyně uvedla, že žalovaná je schopna uhradit (zbývající) jistinu okamžitě. K tomu rovněž navrhla důkaz dotazem na zaměstnavatele a na žalovanou. Z dotazu na zaměstnavatele soud zjistil příjem za měsíc květen ve výši 28 829 Kč čistého a žádné výdaje nezjistil. Soud má za to, že v daném případě břemeno tvrzení a důkazní k době přiměřené možnostem spotřebitele tíží žalobce, s ohledem na pasivitu žalovaného v tomto směru rozhodl na základě provedených listinných důkazů tak, že určil požadovanou zbývající část jistin uhradit v zákonné pariční třídenní lhůtě.25. S ohledem na výše uvedené uložil soud žalované povinnost vrátit poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěrů ve výši 20 000 Kč a 12 000 Kč ponížené o částky 4 141 Kč a 15 290 Kč, které již žalovaná uhradila, jak tvrdil žalobce, tj. celkem povinnost vrátit 12 569 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, tj. v části zbývající výše jistiny, úroků a úroků z prodlení, když k prodlení žalovaného doposud nedošlo, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, kde se Nejvyšší soud vyjádřil, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran.26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesní úspěch v řízení převažoval na straně žalované, která se však jednání neúčastnila, ve věci se nevyjádřila, a soud tak dospěl k závěru, že jí žádné náklady nevznikly, neboť to ani netvrdila.