Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 38 086 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 38 086 Kč od 22.7.2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému na nákladech řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částky s příslušenstvím, uvedené v bodu I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba]., [IČO], [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno], [adresa] jako původním věřitelem a postupitelem a jí jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději [datum]. Žalovaný měl úvěr v poskytnuté výši čerpat, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátit. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky www.creditportal.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [Anonymizováno] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 20 000 Kč a splatností (případně prodlouženou splatností) dne 21. 7. 2023. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému měly dle žalobce být zaslány peněžní prostředky dne [datum] na bankovní účet [č. účtu], který žalovaný uvedl. Totožnost klienta měla být potvrzena dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] s tím, že k ověření totožnosti je žalovaný kromě jména a příjmení, data narození, rodného čísla a adresy povinen uvést také druh a číslo průkazu totožnosti, datum platnosti tohoto průkazu apod. Úvěrující měl zjišťovat totožnost klienta v případě provádění úkonů zejména pomocí elektronických kanálů, jestliže jsou úkony prováděny přes internet – pomocí čísla mobilního telefonu klienta a hesla systémově generovaným kódem. Podpis je ve smlouvě nahrazen unikátním SMS kódem, který je klientovi zasílán úvěrujícím v době registrace žádosti o poskytnutí úvěru na číslo mobilního telefonu uvedené klientem ve formuláři žadatele o úvěr. Žalobce dále sdělil, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. K tomuto nenavrhuje žalobce žádných dalších důkazů. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalobce identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [var. symbol].
2. Žalovaný uplatněný nárok zcela neuznal. Rozporoval a nesouhlasil i s výší částky, kterou má zaplatit žalobci a uvedl, že z jeho strany došlo k několika úhradám, avšak při jednání rovněž sdělil, že si není vědom konkrétního žalovaného dluhu, s právním předchůdce žalobce uzavřel smlouvu dne [datum], u té šlo však pouze o prodloužení doby splacení předchozího úvěru z [datum], když se domníval, že plnění, která zaslal jsou plněním na uvedený dluh. Žalovaný uvedl, že předmětná smlouva je pro něj nepřehledná, sám nedokázal říci, zda částka je oprávněná. Od právního předchůdce žalobkyně si půjčil 20 000 Kč, avšak tyto mu byly zaslány na účet již dne 25. 5. 2023. To, že by došlo k poskytnutí další částky na jeho účet ze strany právní předchůdkyně žalobce v červnu roku 2023, při jednání popřel. Uvedl, že spláceno bylo i v rámci inkasních agentur, nároku zcela nerozumí.
3. Při jednání, z účasti na němž se žalobkyně omluvila a jehož se účastnil pouze žalovaný, soud provedl důkazy navržené žalobcem a dále v souladu s § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) další listinné důkazy, které vyplynuly z obsahu spisu. Žalobce navrhl k důkazu pouze dotaz na banku žalovaného [právnická osoba]. a potvrzení o provedené platbě z účtu žalobce. Jiné důkazy nenavrhoval, avšak předložil soudu listinu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru datovanou [datum], výzvu k úhradě z 20. 12. 2024, oznámení o postoupení pohledávky z 20. 12. 2024 a podací lístek z 20. 12. 2024, dílčí smlouvu o postoupení pohledávek z 10. 12. 2024, tabulku označenou žalobkyní jako Seznam, které se soud rozhodl k důkazu provést.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [Anonymizováno] -refinancování - z [datum] soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy, jejíž uzavření žalovaný i potvrdil, avšak nevyplynulo z ní, že by se jednalo o žalovaný závazek ze smlouvy uzavřené dne [datum], na základě které měly být vyplaceny peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč dne [datum] na bankovní účet č. [č. účtu]. Uvedenou smlouvou mělo dojít k tzv. refinancování, tj. ke splacení předchozího spotřebitelského úvěru žalovaného, který mu byl úvěrujícím poskytnut na základě smlouvy č. [Anonymizováno] ze dne [datum]. Žalovaný si nebyl vědom, že by uzavřel nějakou další smlouvu z [datum] a popírá, že by mu byla na účet dne 24. 6. 2023 či v následujících dnech vyplacena částka 20 000 Kč. Eviduje pouze platbu od jiného subjektu a s jiným variabilním symbolem, než uvedl žalobce.
5. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby z [datum] pak vyplynulo, že před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu na základě smlouvy č. [hodnota] uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným, kterou měla být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, když žalovaný dle této výzvy měl uhradit celkovou částku 63 035,21 Kč složenou z dosud neuhrazené jistiny 50 403,21 Kč a nákladů právního zastoupení 12 632 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávek rovněž vyplývá, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky ze smlouvy č. [hodnota] (bez uvedení konkrétního data), ke kterému mělo dojít smlouvou o postoupení pohledávky z 10. 12. 2024. Z podacího lístku z 20. 12. 2024 pak vyplývá, že byla zásilka (jejíž obsah není znám, ale dle žalobce zřejmě mělo jít o výzvu k plnění) odeslána advokátem žalobkyně na adresu žalovaného. To, že bylo žalovanému odesláno oznámení o postoupení pohledávky soud nemá za prokázané.
6. Z potvrzení o platbě [právnická osoba]. vyplynulo, že dne [datum] (tj. měsíc před uzavřením tvrzené smlouvy) byla z účtu [právnická osoba]. zaúčtována platba ve výši 20 000 Kč zaslaná na účet č. [č. účtu].
7. Ze sdělení [právnická osoba]. z [datum] a [datum] vyplynulo, že účet č. [č. účtu] je veden na žalovaného a v měsíci červen je evidována pouze jediná příchozí platba ve výši 20 000 Kč na uvedený účet, avšak z účtu jiného vlastníka, než je právní předchůdce žalobkyně. Ze sdělení [právnická osoba]. z [datum] pak vyplynulo, že v roce 2023 došlo k jediné platbě ve výši 20 000 Kč pod v.s. [var. symbol] od společnosti [právnická osoba]., tj. právního předchůdce žalobce, na účet žalovaného. Z uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by na základě žalované smlouvy došlo k poskytnutí částky 20 000 Kč žalovanému na jeho účet, tak jak žalobkyně tvrdila.
8. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek pak nevyplynulo, že by byla žalovaná pohledávka postoupena žalobkyni. Dle zákona lze sice převést i soubor pohledávek, avšak tento soubor musí být dostatečně určen. Žalobce však v tomto ohledu nepředložil a ani nenavrhl k důkazu smlouvu o postoupení pohledávek, která by takto dostatečně určitý soubor pohledávek obsahovala. Ze dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, která byla přiložena k žalobě, vyplývá pouze postoupení celkem 85 pohledávek v celkové hodnotě 3 596 833,02 Kč. Seznam (zřejmě postoupených pohledávek) tak, jak byl soudu předložen, je pouze nikým nepodepsanou tabulkou, která může být vyhotovena kýmkoliv, její důkazní síla je tak zcela nepostačující k prokázání skutečnosti, že došlo k postoupení konkrétní žalované pohledávky. Tabulka není ani nijak označena a není z ní jasné, zda se váže ke konkrétní smlouvě o postoupení pohledávek z uvedeného data. I pokud by však soud vycházel z její správnosti, pak nelze než dospět k závěru, že ve vztahu k žalovanému nároku není možno postoupení pohledávky považovat za prokázané. V této tabulce jsou uvedeny pouze údaje o žalovaném a smlouvě č. [Anonymizováno] (tj. smlouvě, které byla předložena a která je označena datem [datum]) a vyplývalo by z ní, že postoupena byla pouze pohledávka ze smlouvy č. [Anonymizováno] není zde uvedeno ani číslo smlouvy [Anonymizováno] ani datum smlouvy [datum] tak, jak byly uváděny v oznámení o postoupení pohledávek (příp. předžalobní výzvě), výše dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávek rovněž neodpovídá výši uvedené ve smlouvě o postoupení.
9. Soud tak vycházel z toho, že nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru z [datum], poskytnutí částky 20 000 Kč na základě žalovaného závazku žalovanému, ani postoupení žalované pohledávky právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila možnosti být soudem poučena o tom, že nenavrhla potřebné důkazy k prokázání tvrzených skutečností, a soud tak byl nucen žalobu v plném rozsahu zamítnout. Soud navíc před jednáním zaslal žalobkyni opakované výzvy, že je potřeba, aby žalobkyně označila důkazy k prokázání svých tvrzení a rovněž doplnila tvrzení o tom, jak byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně však na výzvy soudu nereagovala a pouze se z jednání omluvila s tím, že se domnívá, že účast žalobkyně na jednání není nezbytná a uvedla, že nežádá o přerušení řízení z důvodu její nepřítomnosti. Žalobkyně byla právně zastoupena, právní zástupce se však k jednání rovněž nedostavil.
10. S ohledem na neprokázání shora uvedených skutečností tak nárok nemohl být posouzen ani jako nárok vyplývající z bezdůvodného obohacení, neboť pokud k takovému došlo, tak se žalovaný mohl obohatit pouze na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, nebylo však ani tvrzeno a ani prokázáno, že by došlo k postoupení pohledávky vyplývající z bezdůvodného obohacení (tvrzeno bylo postoupení pohledávky ze smlouvy, jejíž existenci se však nepodařilo prokázat), ke kterému mělo údajně dojít. Ze smlouvy o postoupení pohledávek nic takového nevyplývá a tím spíše ne ve vztahu ke konkrétní žalované pohledávce.
11. Zcela nad rámec soud konstatuje, že ani pokud by došlo k prokázání postoupení pohledávky a žalovanou pohledávkou by měla být doložená smlouva č. [Anonymizováno] A z [datum] (když však tato nebyla žalobcem ani navržena k důkazu a soud ji provedl pouze postupem dle § 120 odst. 2 o.s.ř.), neprokázala žalobkyně ani skutečnost, že před poskytnutím úvěru dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když z jejích tvrzení naopak vyplývá, že zkoumání úvěruschopnosti bylo nedostačující (vycházela-li pouze z lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB). Smlouvu by tak bylo nutno považovat za absolutně neplatnou podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a mohlo by tak nanejvýš dojít k povinnosti žalovaného hradit poskytnutou jistinu, pokud by se podařilo žalobci prokázat, že byla jistina žalovanému poskytnuta (a nebyla dosud žalovaným uhrazena). Předložená smlouva z [datum] by byla rovněž absolutně neplatná, neboť je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy a narušuje veřejný pořádek, když sjednaný úrok měl činit údajně 40 % ročně, avšak z údajů ve smlouvě vyplývá, že za 27 dní úvěru měl žalovaný uhradit více než 100 % zapůjčené částky, tj. reálná úroková sazba odpovídá více než 500 % ročně při ceně po slevě, bez slevy pak 1400 % ročně, RPSN mělo činit dle smlouvy dokonce 11 227,10 % a náklady na poskytnutý úvěr jsou tak zcela nepřiměřené s ohledem na běžnou výši úrokových sazeb poskytovaných bankami v rozhodném období.
12. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh na provedení důkazu výpisem z účtu žalovaného, neboť s ohledem na skutečnost, že žalovaný nárok neměl soud za prokázaný, nebylo potřeba provádět další dokazování, které by mohlo prokázat pouze skutečnost, že existoval jiný smluvní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (který však žalovaný nepopíral) a k jakým plněním z tohoto jiného smluvního vztahu mezi stranami došlo.
13. Podle § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle § 1887 o.z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.
15. Podle ustanovení § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými důkazy nepodařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a neunesla tak důkazní břemeno a neprokázala svou aktivní věcnou legitimaci, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení příslušejících účastníkovi v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemné podání ve věci samé, příprava účasti na jednání a účast na jednání před soudem).