Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

8 C 235/2023

Soud: Okresní soud v ChebuDatum rozhodnutí: 11. 10. 2024Č. j.: 8 C 235/2023-72Samosoudce: JUDr. Martin SkalickýAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 11. 12. 2024Předmět řízení: o zaplacení 10 456,05 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSCH:2024:8.C.235.2023.1
doménové jménosmlouva o úvěrupeněžité plněníoddlužení
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (17) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 956,05 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 7. 5. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do nároku na zaplacení částky 3 002,09 Kč a částky 3 500 Kč.

III. Účastnice vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalované zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že žalovaná se prostřednictvím internetové domény registrovala do jejího systému za účelem využívání jeho služeb. V rámci procesu registrace předložila žalovaná k prokázání své totožnosti občanský průkaz a rodný list. Současně s touto registrací se žalovaná seznámila s Obchodními podmínkami pro poskytování spotřebitelského úvěru u [právnická osoba]. (dále jako „obchodní podmínky”). Žalovaná požádala žalobkyni v elektronické formě o poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč a jeho zaslání na běžný účet žalované č. [č. účtu]. Potvrzením o schválení úvěru č. [číslo] bylo žádosti žalované vyhověno a následně došlo dne 13. 6. 2017 k uzavření Smlouvy o úvěru reg. č. [číslo]. Nedílnou součástí smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou byly dle ustanovení čl. XII. smlouvy obchodní podmínky žalobkyně. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované dne 13. 6. 2017 úvěr ve výši 7 000 Kč, a to převodem na běžný účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 1 960 Kč ve lhůtě dle čl. V. smlouvy o úvěru. Žalovaná splnila podmínky předvídané ustanoveními čl. V. Obchodních podmínek a došlo tak k prodloužení splatnosti úvěru. Konečná splatnost úvěru nastala ke dni 30. 6. 2017. Usnesením [Anonymizováno] [insolvenční spisová značka] -[Anonymizováno] ze dne [datum] byl zjištěn úpadek žalované a povoleno oddlužení. Usnesením č.j. [Anonymizováno] [insolvenční spisová značka] -[datum] týž soud schválené oddlužení zrušil. V rámci oddlužení obdržela žalobkyně 43,95 Kč dne 6. 5. 2019, které započetla na jistinu úvěru. Žalobkyně provedla kapitalizaci zákonného úroku z prodlení z částky dlužné jistiny za období od 1. 7. 2017 do 6. 5. 2019 na částku 1 042,09 Kč. Po zrušení oddlužení již žalovaná neuhradila žalobkyni nic. Žalobkyně od žalované požaduje zaplacení jistiny 6 956,05 Kč, úroku 1 960 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 1. 7. 2017 do 6. 5. 2019 ve výši 1 042,09 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši ode dne 7. 5. 2019 do zaplacení. V článku VIII. bod 8.4. smlouvy byla sjednána dohoda o smluvní pokutě, kterou se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni v případ prodlení s úhradou jistiny smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, s tím, že celková výše smluvní pokuty nesmí přesáhnout 3 500 Kč. Ke dni podání žaloby činí neuhrazená smluvní pokuta 3 500 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud k projednání a rozhodnutí sporu nařídil jednání, z účasti na nichž se právní zástupce žalobkyně omluvil a žalovaná se jich nezúčastnila bez omluvy. Soud při jednání provedl žalobkyní navržené listinné důkazy (rodný list žalované, kopie občanského průkazu a průkazky zdravotní pojišťovny žalované, vysvětlení předsmluvních informací, Formulář pro informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o schválení úvěru a obchodní podmínky, smlouva o úvěru č. [číslo] -[Anonymizováno], potvrzení o odeslání potvrzovacího kódu, sdělení [právnická osoba] ze dne 3. 9. 2024, výpis z účtu doložený žalobkyní, potvrzení ThePay o platbě, předžalobní výzva, poštovní podací arch, návrh na povolení oddlužení, nabídka úvěru č. [hodnota] -[Anonymizováno], přihláška pohledávky, seznam přihlášených pohledávek) a zjistil následující skutkový stav.

4. Nebylo prokázáno uzavření smlouvy žalovanou, protože u úvěrové smlouvy v rubrice určené pro podpis klienta je uveden pouze mechanicky předepsaný podpis, přičemž z povahy dokumentu, který byl zcela vytvořen žalobkyní, je zřejmé, že i tento podpis fakticky do textu dokumentu doplnila žalobkyně (přesněji počítačový program, skript, který žalobkyně měla umístěný na svých internetových stránkách), v jejíž výlučné dispozici se dokument v digitální podobě po celou dobu nacházel, a to podle žalobkynina tvrzení poté, kdy tento kód někdo – a není prokázáno, zda to byla žalovaná – v internetovém prostředí zadal do vyhrazeného formuláře. Tvrzení o tom, že tento kód byl odeslán na mobilní telefon patřící žalované a že žalovaná jeho zadáním projevila souhlas s dokumentem, který je totožný s tím, pod který žalobkyně kód doplnila, však prokázáno není, když jediným důkazem je doklad vytvořený samotnou žalobkyní (potvrzení o odeslání potvrzovacího kódu), tedy důkaz s mizivou důkazní silou.

5. Soud byl připraven ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), žalobkyni vyzvat k doložení důkazu k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy žalovaným s tím, že v opačném případě žalobu zamítne ohledně nároků, které mají oporu pouze v tvrzené smlouvě. O možnost vyslechnout si toto poučení a adekvátně na něj procesně reagovat se žalobkyně svojí neúčastí u jednání připravila.

6. Naopak je prokázáno (sdělení [právnická osoba] ze dne 3. 9. 2024, výpis z účtu doložený žalobkyní, potvrzení ThePay o platbě) poskytnutí tvrzené částky 7 000 Kč žalobkyní žalované.

7. Bylo na žalované, aby ve smyslu ustanovení § 101 OSŘ tvrdila – a v případě spornosti prokázala – skutečnosti, které by zcela či zčásti vyvracely žalobkynina tvrzení, včetně tvrzení o tom, že žalobkyni ničeho neuhradila. Protože žalovaná tohoto svého procesního práva nevyužila, vycházel soud z toho, že žalobní tvrzení o neuhrazení žádné částky žalovanou odpovídá skutečnosti.

8. Soud byl současně připraven seznámit žalobkyni se svou výhradou k výši sjednaného úroku, který činil 1 960 Kč z částky 7 000 Kč, tedy 28 % za 17 dnů, tedy 601 % za 365 dní / 1 rok, což je výše extrémně vysoká, a to takového rázu, že by v případě prokázání uzavření předmětné smlouvy vedla až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), pro zjevný rozpor s dobrými mravy, a to o neplatnosti absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku.

9. Protože nebylo prokázáno uzavření smlouvy, ale bylo prokázáno poskytnutí tvrzené částky žalované, soud žalobě vyhověl ve vztahu k poskytnuté jistině (snížené o plnění poskytnuté žalobkyni v rámci insolvence žalované), protože jejím přijetím bez právního důvodu se žalovaná ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), vůči žalobkyni bezdůvodně obohatil a toto bezdůvodné obohacení je povinna vydat. Protože se žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení ocitl v prodlení, má žalobkyně dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. právo též na úrok z prodlení. Žalobě naopak byla zamítnuta ohledně zbývajících nároků, které měly vycházet z ujednání smlouvy, jejíž uzavření však prokázáno nebylo.

10. Míra procesního úspěchu žalobkyně a žalované je přibližně stejná. Soud proto dle ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ rozhodl, že účastnické vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací