8 C 39/2025

Odůvodnění

1. Původní žalobkyně, [Jméno žalobkyně B], se žalobou domáhala od žalované zaplacení částky s příslušenstvím, uvedených v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že byla vlastníkem bytové jednotky č. 1762/16 vymezené v budově č.p. [č.p.], 1763 v katastrálním území [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [číslo] (dále jen „bytová jednotka“), k níž náležel spoluvlastnický podíl na společných částech domu a na pozemku, na nichž je dům postaven. Původní žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 14. 2. 2022 kupní smlouvu, na jejímž základě převedla své vlastnické právo k bytové jednotce a k vybavení bytové jednotky na žalovanou, za což se žalovaná zavázala zaplatit jí kupní cenu v celkové výši 3 000 000 Kč. Dle kupní smlouvy měla být kupní cena zaplacena tak, že první část ve výši 500 000 Kč měla být uhrazena v den podpisu kupní smlouvy, druhá část ve výši 1 000 000 Kč měla být uhrazena do 28. 2. 2022, zbývající část ve výši 1 500 000 Kč měla být uhrazena do 31. 3. 2022, příp. do 5 dnů od splnění podmínek ve smlouvě uvedených. Původní žalobkyně se domáhá úhrady částky 500 000 Kč jako nedoplatku poslední části kupní ceny a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 1. 4. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná uvedla, že s žalobou nesouhlasí. Na kupní cenu uhradila na sjednaný účet žalobkyně č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]. dne 2. 2. 2022 částku 500 000 Kč, dne 15. 2. 2022 částku 200 000 Kč, dne 25. 2. 2022 částku 800 000 Kč, a dne 4. 4. 2022 částku 1 000 000 Kč. Část kupní ceny ve výši 500 000 Kč uhradila žalovaná dne 1. 4. 2025 zápočtem na úhradu své pohledávky za původní žalobkyní na zaplacení smluvní pokuty ve výši vzniklé z důvodu prodlení původní žalobkyně s předáním bytu dle ustanovení čl. VI. (v žalobě písařskou chybou uveden č.l. IV) odst. 2 kupní smlouvy. Původní žalobkyně se v ustanovení čl. VI. (v žalobě písařskou chybou uveden č.l. IV) odst. 1 kupní smlouvy zavázala předat byt žalované nejpozději do 31. 3. 2022, tuto svou povinnost nesplnila a byla proto v souladu s ustanovením čl. IV. (v žalobě písařskou chybou uveden č.l. IV) odst. 2 kupní smlouvy povinna zaplatit žalované smluvní pokutu 500 000 Kč.

3. Z důkazů provedených při jednáních má soud za prokázaný následující skutkový stav.

4. Kupní smlouva ze dne 14. 2. 2022 prokazuje, že původní žalobkyně prodala žalované bytovou jednotku za kupní cenu 3 000 000 Kč. Kupní cena měla být zaplacena tak, že první část ve výši 500 000 Kč měla být uhrazena v den podpisu kupní smlouvy, druhá část ve výši 1 000 000 Kč měla být uhrazena do 28. 2. 2022, zbývající část ve výši 1 500 000 Kč měla být uhrazena do 31. 3. 2022, nejdříve však do 5 dnů poté, kdy bude kupující zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí a předmět převodu bude předán kupující. V kupní smlouvě bylo dále sjednáno, že bytová jednotka bude prodávající kupující předána nejpozději do 31. 3. 2022, přičemž pokud se tak nestane, je prodávající povinna zaplatit kupující smluvní pokutu ve výši 500 000 Kč. Z výpisů z katastru nemovitostí – listu vlastnictví [LV] pro katastrální území [adresa] je prokázáno, že žalobkyně byla vlastníkem předmětné bytové jednotky a žalovaná byla jako vlastník bytové jednotky zapsána dne 9. 3. 2022 s právními účinky zápisu ke dni 14. 2. 2022. Předávací protokol ze dne 1. 4. 2022 prokazuje, že bytovou jednotku předala prodávající kupující dne 1. 4. 2022. Výpisy z žalované bankovního účtu č. [č. účtu] u [právnická osoba]. prokazují, že žalovaná uhradila na účet sjednaný v kupní smlouvě dne 2. 2. 2022 částku 500 000 Kč, dne 15. 2. 2022 částku 200 000 Kč, dne 25. 2. 2022 částku 800 000 Kč a dne 4. 4. 2022 částku 1 000 000 Kč. Je tak prokázáno, že žalovaná zaplatila žalobkyni část kupní ceny ve výši 2 500 000 Kč.

5. Mezi stranami je nesporné, že část kupní ceny ve výši 500 000 Kč nebyla žalovanou původní žalobkyni zaplacena.

6. Obrana žalované, že pohledávka původní žalobkyně na úhradu části kupní ceny ve výši 500 000 Kč zanikla poté, kdy vůči ní žalovaná započetla svoji pohledávku na úhradu smluvní pokuty za nepředání bytové jednotky včas, není důvodná, protože nebylo prokázáno, že by k započtení došlo.

7. Listina ze dne 1. 4. 2022 obsahující prohlášení žalované vůči původní žalobkyni o provedení jednostranného zápočtu měla být podle tvrzení žalované původní žalobkyni doručena osobně. Protože nebylo nesporné, že by se úkon započtení dostal do dispoziční sféry původní žalobkyně, bylo na žalované, aby tvrzení o tom prokázala. Žalované se toto nepodařilo.Žalovanou navržený výslech původní žalobkyně nebyl z důvodu jejího nesouhlasu možný. Původní žalobkyně pozbyla postavení účastníka řízení, neboť byl zjištěn její úpadek a schváleno její oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, přičemž na její místo v řízení vstoupil insolvenční správce, který navrhl pokračování v řízení. Sporná pohledávka náleží do majetkové podstaty původní žalobkyně, nedošlo k jejímu převodu či přechodu, a na insolvenčního správce přešlo pouze dispoziční právo k ní. I v průběhu tohoto soudního řízení se původní žalobkyně může opět vrátit do procesního postavení žalobkyně, pokud bude rozhodnuto o zastavení insolvenčního řízení. Pokud by přitom původní žalobkyně byla v řízení podrobena výpovědi v procesním postavení svědka, měla by dle ustanovení § 126 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), povinnost vypovídat pravdu pod hrozbou trestní sankce za křivou svědeckou výpověď a výpověď by – s výjimkou ohrožení sebe, či osoby sobě blízké, trestním stíháním – neměla právo odepřít, byť by výpověď mohla napomáhat procesnímu úspěchu žalované. Výpověď původní žalobkyně by tudíž bylo možné provést pouze jako výslech účastníka řízení, nikoliv jako výslech svědka (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2020, č.j. 5 Cmo 33/2020-99). Výslech účastníka řízení lze ovšem v souladu s ustanovením § 131 OSŘ provést jen s jeho souhlasem. Původní žalobkyně výslovně uvedla, že vyslechnuta jako účastník řízení být nechce, její výslech proto nebyl možný.

8. Poznámku uvedenou u bankovní platby žalované původní žalobkyni ze dne 4. 4. 2022 „kupní cena po odečtu smluvní pokuty“ pak nelze považovat za projev vůle, z nějž by mohla příjemkyně platby seznat, že vůči ní odesilatelka platby provádí započtení. Soud se proto již nezabýval tím, zda při uvedení takové poznámky k bankovní platbě by bylo možné předpokládat, že se s poznámkou příjemkyně platby seznámila, když bez dalšího k takovému závěru těžko dojít.

9. Jiný důkazní prostředek k prokázání provedení zápočtu a jeho doručení do dispoziční sféry původní žalobkyně žalovanou označen nebyl, ač byla žalovaná poučena o následku neunesení důkazního břemene, jímž bude závěr soudu o tom, že k započtení nedošlo.

10. Protože nebylo prokázáno provedení započtení nároku na smluvní pokutu, soud se již také nezabýval tím, zda výše smluvní pokuty není v nepoměru k zajišťované povinnosti a k míře jejího porušení (v situaci, kdy je zde značně vysoká smluvní pokuta zajišťující povinnost předat bytovou jednotku, jež byla předána o pouhý 1 den později, než bylo sjednáno), ani otázkou jejího souladu s dobrými mravy.

11. Soud tak má za prokázané, že žalovaná původní žalobkyni – a následně ani žalobkyni současné - nezaplatila část kupní ceny ve výši 500 000 Kč a současně soud nemá za nesporné, či za prokázané, že by došlo k zániku tohoto nároku započtením pohledávky. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované uhradit nedoplatek kupní ceny včetně nároku na úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 OZ za období, kdy již žalovaná byla s úhradou v prodlení a ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří náklady cestovného k jednáním soudu dne 4. 7. 2025 a 12. 9. 2025 ve výši 2 x 3 393,90 Kč.

Odůvodnění

Rozsudkem uvedeným ve výroku byl vyhověno žalobě a žalované uloženo uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Žalobkyní je insolvenční správce, osvobozený od placení soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSOP“). S ohledem na žalobkynin plný úspěch ve věci přešla povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení dle § 2 odst. 3 ZSOP na žalovanou. O povinnosti žalované uhradit soudní poplatek měl soud ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) ZSOP rozhodnout v souvislosti s rozhodnutím o věci samé. Protože tak soud neučinil, vydal nyní ve smyslu ustanovení § 166 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), toto doplňující rozhodnutí.