Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 399 440 Kč, a to ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně se splatností do 20. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek, počínaje právní mocí tohoto rozsudku.
II. Co do částky 51 751,31 Kč a příslušenstvízákonného úroku z prodlení z částky 447 002,69 Kč od 8. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně,se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 43 417 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal zaplacení 451 191,31 Kč s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr 450 000 Kč. Žalovaný částku nesplácel, žalovaná částka se skládá z jistiny 447 002,69 Kč, úroků 2 607,93 Kč, poplatků 500 Kč, z toho 2 upomínky po 160 Kč, poplatek za vedení účtu 74 Kč a poplatek za vedení účtu 106 Kč. Dále se žalovaná částka skládá z pojistného 1 080 Kč a úroků z prodlení 0,69 Kč. Dále žalobce požadoval úrok z prodlení jako příslušenství. Žalobce posoudil úvěruschopnost nahlížením do úvěrových registrů, bankovních i nebankovních, do SOLUS, insolvenčního rejstříku žalvaného. Žalovaný deklaroval příjem 71 651,34 Kč, žalobce vyžádal tři daňová přiznání. U výdajů prověřoval zda jde o spořící výdaje či výdaje k jiným subjektům. Žalobce započetl výdaje dle ekonomických modelů 22 761,46 Kč a k tomu upřipočetl závazky dle úvěrových registrů 21 599 Kč.
2. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že by chtěl splácet 4 000 Kč – 5 000 Kč měsíčně. V rámci výslechu uvedl, že měl jen brigády celý rok 2025 10 -12 000 Kč měsíčně, vyjma června, kdy měl 40 000 Kč a nyní také pracuje brigádně (2026). Na bydlení dá 6 000 Kč (pokoj u kamaráda).
3. Soud má za prokázaný tento skutkový stav: Ze smlouvy o stavebním spoření, a o zřízení účtu, smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření a smlouva o zřízení zástavního práva k pohledávce je prokázáno, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel se žalobcem [právnická osoba]. jako úvěrujícím dne 11.1.2024 smlouvu o úvěru na částku 450 000 Kč, který má dvě fáze. První část je překlenovací úvěr od uzavření smlouvy do přidělení cílové částky. Druhá část je od přidělení cílové částky do celkového splacení úvěru. Strany sjednaly splátky 4 140 Kč, v první části - překlenovací úvěr sjednaly strany úrok 6,95% ročně, v druhé části úvěr ze stavebního spoření sjednaly strany úrok 10%, pokud je klient v prodlení, činí úrok 8% ročně pro překlenovací úvěr. Do druhé části se žalovaný dle tvrzení žalobce nedostal z důvodu neplacení splátek.
4. Z historického výpisu a potvrzení České spořitelny č.l. 156 je prokázáno, že úvěr byl čerpán ve výši 450 000 Kč. Žalovaný zaplatil částku 50 560 Kč, což je prokázáno z historického výpisu. Tvrzení žalobce, že žalovaný zaplatil 44 971,87 tedy není prokázáno, byl prokázán opak. Z historického výpisu je dále prokázáno, že žalovaný platil splátky řádně do prosince 2024.
5. Z výzvy ke splacení č.l. 24 je prokázáno, že žalovaný byl vyzván ke splacení úvěru, z obálky č.l. 24, 25 je prokázáno, že zesplatnění bylo podáno k poštovní přepravě 5.3.2025, žalovaný si zásilku nevyzvedl.
6. Ze žádosti o přistoupení k pojistné smlouvě č.l. 30 je prokázáno, že žalovaný se zavázal platit pojistné 360 Kč, ze sazebníku č.l.31 je prokázáno, že za vedení účtu přísluší čtvrtletně 106 Kč, ze sazebníku č.l. 32 je prokázáno, že za upomínku přísluší 160 Kč.
7. K úvěruschopnosti: Žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru č.l. 33 příjem 71 651,34 Kč měsíčně, uvedl měsíční splátky celkem 21 599 Kč a výši úvěrů celkem 1 113 131 Kč. (prokázáno ze žádosti). Soud srovnal tuto žádost s daňovým přiznáním za rok 2022 (v době smlouvy v lednu 2024 pravděpodobně nebylo ještě daňové přiznání za rok 2023 vypracované) a dospěl k závěru, že příjmy žalovaného jsou za rok 2022 ve výši 194 380 Kč minus daň po uplatnění slev je 0 Kč, příjmy žalovaného jsou tedy 16 198 Kč měsíčně. To je prokázáno z opisu vybraných údajů z DAP č.l. 59. Situace za předchozí rok je 2021 je lepší, z opisu DAP č.l. 61 je prokázáno, že příjem žalovaného byl 371 460 Kč, daň po uplatnění slev 12 666 Kč, příjmy žalovaného tedy 29 900 Kč měsíčně. Z Opisu vybraných údajů DAP za rok 2020 č.l. 63 je prokázáno, že příjem žalovaného byl 339 900 Kč, daň po slevách 1 305 Kč, tedy měsíčně 28 216 Kč. U všech daňových přiznání uplatňoval žalovaný výdaje procentem z příjmů. Soud hodnotil tyto listiny tak, že žalovaný nedosahuje příjmu 71 651 Kč, ani za tři roky zpětně, naopak jeho příjem za tři roky zpětně je 16 198 – 29 900 Kč měsíčně, (hrubý příjem po odečtení daně), od tohoto příjmu je nutno ještě odečíst sociální a zdravotní pojištění. Soudu není známo, zda žalovaný platí procentní či paušální sociální a zdravotní pojištění, rozhodně příjem z daňového přiznání není konečná částka a žalovaný uvedl, že na něm má dluhy.
8. I pokud dochází k daňové optimalizaci, zde žalovaný odečítá výdaje procentem z příjmů, může se stát, že jeho faktické výdaje jsou nižší, než tento paušál, musí se smířit s tím, že na úvěr nedosáhne, protože nemůže prokázat legální příjmy. K tomu měl přihlédnout i žalobce při hodnocení úvěruschopnosti. Navíc výdaje jak bylo prokázáno z výpisu z účtů (hodnoceno v bodě 11 rozsudku) se u žalovaného zhruba rovnaly příjmům.
9. Z protokolu o ověření schopnosti žadatele splácet překlenovací úvěr a úvěr ze stavebního spoření č.l. 71 banka opět uvádí, že interním postupem byl vypočten příjem žalovaného 74 918,32 Kč, tuto listinu hodnotí soud stejně, jako žádost žalovaného, tj. z daňových přiznání vyplývá příjem 16 198 Kč- 29 900 Kč měsíčně. Interní postup banka popisuje na č.l. 134 (prokázáno z sjetiny z počítače č.l. 134) kdy použila hrubý příjem (bez odečtení výdajů) z daňových přiznání za roky 2020 až 2022, odečetla částku, kterou neodůvodnila a která nedosahuje ani 50% a dospěla k čistému příjmu 74 918,32 Kč. Uvedla, že daň je paušální. Takto postupovat nelze. Příjem z podnikání (hrubý), jak je každému známo, ještě neznamená peníze, které má podnikatel k disposici. Z daňových přiznání vyplývají jednoznačně výdaje žalovaného, pokud má stavební firmu, jde o výdaje významné, zejména za materiál, ze kterého se staví.
10. I z výpisů z účtů (hodnoceno níže) je zřejmé, že výdaje žalovaného se za tři měsíce v podstatě rovnaly příjmům. Paušální daň nebyla dle daňového přiznání uplatněna. Banka zřejmě měla na mysli výdaje uplatňované procentem, jak to je u některých živností možné, a ano, žalovaný uplatňoval výdaje procentem z příjmů. Z protokolu o ověření schopnosti žadatele splácet překlenovací úvěr a úvěr ze stavebního spoření je dále patrná výše splátky jiných závazků – splátek 25 739 Kč a objem závazků 1 563 131 Kč a náklady domácnosti 22 761,46 Kč. Rejstříky bez nálezu. Soud podotýká, že listina byla částečně nečitelná v tom, o jaké závazky se jedná, konečné shrnutí je čitelné.
11. Ze počítačových sjetitn č.l. 137 – 152 a 76-107 soud nezjistil rozhodné skutečnosti, když počet aktivních úvěrů a výše splátek je již prokázána z protokolu o ověření schopnosti žadatele splácet.
12. Z výpisu z účtu č.l. 108 -121 je prokázáno, že za prosinec 2023 byl počáteční stav na účtu 240,57 Kč, na konci měsíce 271,87 Kč, za listopad počáteční zůstatek 8 398,11 Kč, konečný zůstatek 240,57 Kč, za říjen počáteční zůstatek 78,38 Kč, konečný zůstatek 8 398,11 Kč. Z výpisu z účtu je zřejmé, že i když příjmy z podnikání žalovaného byly vysoké 225 330 Kč, 137 085 Kč, 66 450 Kč, (říjen 23, listopad 23, prosinec 23), nejednalo se o čistý příjem žalovaného, ale příjem z podnikání, kdy výdaje z podnikání byly rovněž vysoké a rovnaly se za tříměsíční období příjmům, kdy za toto tříměsíční období byl na začátku i na konci období stav účtu do 500 Kč.
13. Z faktury č.l. 133 soud nezjistil rozhodné skutečnosti, když žalovaný si sám sobě účtuje stavební práce 450 000 Kč, nemůže se jednat o příjem žalovaného v rámci posouzení úvěruschopnosti.
14. Z výpisu z katastru nemovitostí a oddacího listu je prokázáno, že manželka žalovaného byla vlastníkem bytové jednotky v Chebu, šlo o manžele, je tedy věrohodné, že žalovaný bydlel v nemovitosti manželky.
15. Z výslechu žalovaného je prokázáno, že měl jen brigády celý rok 2025, za částku 10 -12 000 Kč měsíčně, vyjma června 2025, kdy měl 40 000 Kč a nyní také pracuje brigádně (2026) za shodnou částku. Na bydlení dá 6 000 Kč (pokoj u kamaráda, včetně energií). V červnu 2026 bude mít rekonstrukci bytu, jako OSVČ, za 40 000 Kč. Má dluh u dvou bank, České spořitelny a žalobce, dále má dluh na sociální a zdravotní. Na konci roku 2024 přišel rozvod, pil, proč by to nepřiznal. Peníze, které dostal v červnu 2025, bylo to 40 000 Kč, ty rozložil a měl další 3-4 měsíce na život. Vlastně vše platil, dokud se nerozvedl. Když nesežene stavební zakázky, má v plánu pracovat jako řidič. Na profesní průkaz má našetřeno 5 000 Kč.
16. Závěr o skutkovém stavu je tento: Žalovaný jako úvěrovaný uzavřel žalobcem [právnická osoba]. jako úvěrujícím dne 11.1.2024 smlouvu o úvěru na částku 450 000 Kč, který má dvě fáze. První část je překlenovací úvěr od uzavření smlouvy do přidělení cílové částky. Druhá část je od přidělení cílové částky do celkového splacení úvěru. Strany sjednaly splátky 4 140 Kč, v první části - překlenovací úvěr sjednaly strany úrok 6,95% ročně, v druhé části úvěr ze stavebního spoření sjednaly strany úrok 10%, pokud je klient v prodlení, činí úrok 8% ročně pro překlenovací úvěr. Do druhé části se žalovaný dle tvrzení žalobce nedostal z důvodu neplacení splátek.
17. Žalovaný úvěr čerpal v celé výši 450 000 Kč. Žalovaný zaplatil 50 560 Kč.
18. K úvěruschopnosti: Příjem žalovaného za rok 2022-2020 byl 16 198 Kč měsíčně-29 900 Kč měsíčně. Šlo o hrubý příjem (příjmy po odečtení výdajů a daně), ve kterém nebylo započteno sociální a zdravotní pojištění. Banka však vycházela z příjmu 74 918,32 Kč, který však neověřila.
19. Žalovaný měl na účtu za říjen 2023, listopad 2023 a prosinec 2023 příjmy z podnikání 225 330 Kč, 137 085 Kč, 66 450 Kč, avšak jeho výdaje byly rovny příjmům a na počátku i na konci tohoto období byl stav jeho účtu menší, než 500 Kč. Žalovaný měl i další výdaje z jiných úvěrů splátky ve výši 25 739 Kč měsíčně a objem závazků 1 563 131 Kč a další náklady žalovaného byly náklady domácnosti 22 761,46 Kč. Žalovaný bydlel v bytě ve vlastnictví manželky.
20. Právní předchůdce žalobce pohledávku zesplatnil, zesplatnění bylo podáno k poštovní přepravě 5.3.2025.
21. Žalovaný platil splátky úvěru řádně do prosince 2024. Žalovaný měl jen brigády celý rok 2025, za částku 10 -12 000 Kč měsíčně, vyjma června 2025, kdy měl 40 000 Kč a nyní také pracuje brigádně (5/2026) za částku cca 12 000 Kč. Na bydlení dá 6 000 Kč (pokoj u kamaráda, včetně energií). V červnu 2026 bude mít rekonstrukci bytu, jako OSVČ, za 40 000 Kč. Má dluh u dvou bank, České spořitelny a žalobce, dále má dluh na sociální a zdravotní. Na konci roku 2024 přišel rozvod, pil, proč by to nepřiznal. Peníze, které dostal v červnu 2025, bylo to 40 000 Kč, ty rozložil a měl další 3-4 měsíce na život. Vlastně vše platil, dokud se nerozvedl. Když nesežene stavební zakázky, má v plánu pracovat jako řidič. Na profesní průkaz má našetřeno 5 000 Kč.
22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
25. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
26. Podle stabilní judikatury musí věřitel majetkové poměry prověřovat. Např. dle judikátu NS 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. (shodně i NS 20 Cdo 3180/2018, Nejvyšší správní soud 1 As 30/2015-39) Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku.
27. Právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a majetkové poměry žalovaného neprověřil, když banka vycházela z příjmů žalovaného 74 918,32 Kč, jeho příjem však byl násobně nižší 16 198 Kč měsíčně-29 900 Kč měsíčně. Šlo o hrubý příjem (příjmy po odečtení výdajů a daně), ve kterém nebylo započteno sociální a zdravotní pojištění. Banka příjem 74 918,32 Kč neověřila, když i z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný měl vysoké výdaje, za tři měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru, které banka posuzovala (10/2023-12/2023) byl stav účtu žalovaného na počátku tohoto období ve výši do 500 Kč, na konci tohoto období ve výši do 500 Kč. Žalovaný měl vysoké příjmy 225 330 Kč, 137 085 Kč, 66 450 Kč, jeho výdaje se však rovnaly jeho příjmům. Pokud má žalovaný vyšší nebo stejné výdaje, než je příjem, neměl být úvěr vůbec poskytnut, soud úvěruschopnost neshledal. Navíc měl žalovaný už v době úvěru vysoké splátky 25 739 Kč měsíčně a objem závazků (úvěrů) 1 563 131 Kč a náklady domácnosti 22 761,46 Kč. Na tom nic nemění ani negativní záznam v rejstřích (insolvence, exekuce, bankovní registry).
28. Ze všech okolností vyplývá, že právní předchůdce žalobce porušil ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, úvěruschopnost nepřezkoumal řádně, byly pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Následkem řádného nepřezkoumání úvěruschopnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské úvěru, neplatnost smlouvy o věru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
29. Proto soud nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
30. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
31. Žalovaný se bezdůvodně obohatil, když obdržel plnění z neplatné smlouvy o úvěru, a to ve výši 450 000 Kč, zaplatil 50 560 Kč. Proto soud přiznal částku 399 440 Kč. Ve zbytku soud žalobu zamítl. Z neplatné smlouvy nepřísluší ani úrok, ani smluvní pokuta, ani poplatky, ani pojistné.
32. Soud nepřiznal ani úrok z prodlení v souladu s § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelského úvěru, když splatnost nastává až podle možností spotřebitele splácet. Soud posoudil, že žalovaný platil podle svých možností, když až do konce roku 2024 splácel řádně, potom přišel rozvod, následné pití a ztráta zakázek, když žalovaný měl pouze brigády 10 -12 tisíc měsíčně, s výjimkou června 2025 a mimořádné zakázky 40 000 Kč. Soudu je známo, že soudu napříč republikou se vypořádávají se splatností různě, některé přiznávají nárok pouze v části, kterou je spotřebitel schopný splácet, s tím, že podnikatel má žalovat jeden nárok na několikrát, tento soud má však za to, že má být přiznán celý nárok, pouze bez příslušenství (splatnost nenastala) a ve splátkách (posunutá splatnost), pro které neplatí judikovaná hranice dle § 160 o.s.ř. (2-3 roky splácení)
33. Podle stejného ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelského úvěru soud přiznal plnění ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, když možnosti spotřebitele soud shledal podle jeho sdělení, kdy tento vydělává zatím brigádně pouze 10-12 000 Kč měsíčně, vyjma výjimečných měsíců, kdy sežene zakázku a má 40 000 Kč.
34. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl úspěch pouze částečný, co do 88,5 %, po odečtení úspěchu od neúspěchu obdrží žalobce 77% svých nákladů. Soud přiznal soudní poplatek 17 944 Kč, dále soud přiznal 3 úkony právní pomoci po 10 140 Kč (převzetí, žaloba, výzva nebyla, jednání 14.5.2026, které dle nahrávky trvalo méně, než dvě hodiny), dle § 7 bod 5 tarifu ( vyhl. 177/1996 Sb.) a 3 režijní paušály po 450 Kč (1 350 Kč). Dále soud přiznal DPH 6 672 Kč.
35. Soud celkem přiznal odměnu advokáta 30 420 Kč, režijní paušály 1 350 Kč, DPH 6 672 Kč a soudní poplatek 17 944 Kč, celkem tedy 56 386 Kč. Z toho 77 % je 43 417 Kč a tuto částku soud přiznal. Dotvrzení soud nepřiznal, neboť žaloba měla být podána řádně.