Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 080 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 17. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 20. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 21. 2. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 23. 2. 2020 do zaplacení, do vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč
do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 15. 6. 2021 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne 7. 1. 2020 použil k přepravě vozidlo veřejné hromadné dopravy na žalobkyní provozované lince trolejbusu [číslo] dne 10. 1. 2020 použil k přepravě vozidlo veřejné hromadné dopravy na žalobkyní provozované lince [číslo] dne 11. 2. 2020 použil k přepravě vozidlo veřejné hromadné dopravy na žalobkyní provozované lince autobusu č. [číslo] a dne 13. 1. 2020 použil k přepravě vozidlo veřejné hromadné dopravy na žalobkyní provozované lince [číslo] přičemž ve všech těchto případech se na základě výzvy dopravcem pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil přepravní řád a smluvní přepravní podmínky dopravce. Žalovanému tak vznikla povinnost v souladu s ustanovením § 37 odst. 5 zákona č. 226/1994 Sb., o drahách, přepravními podmínkami a tarifu MHD zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Jízdné činí 20 Kč, přirážka činí 1 500 Kč. Žalovaný ani na základě písemné výzvy ze dne 3. 12. 2020 dlužnou částku žalobkyni neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl soud bez nařízení jednání.
4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
5. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že dne 7. 1. 2020 použil žalovaný k přepravě vozidlo veřejné hromadné dopravy na žalobkyní provozované lince trolejbusu [číslo] dne 10. 1. 2020 použil žalovaný k přepravě vozidlo veřejné hromadné dopravy na žalobkyní provozované lince [číslo] dne 11. 1. 2020 použil žalovaný k přepravě vozidlo veřejné hromadné dopravy na žalobkyní provozované lince autobusu č. [číslo] a dne 13. 1. 2020 použil žalovaný k přepravě vozidlo veřejné hromadné dopravy na žalobkyní provozované lince [číslo] kdy se ani v jednom z těchto případů na základě výzvy dopravcem pověřené osoby neprokázal platnými jízdními doklady, čímž porušil přepravní řád a smluvní přepravní podmínky dopravce. O provedených přepravních kontrolách byly pořízeny zápisy [4x číslo]. Soud má za prokázané, že žalovaný má povinnost uhradit cenu jízdného a přirážky k jízdnému ve výši 4 x 1 520 Kč, celkem tak 6 080 Kč, což neučinil ani na základě písemné předžalobní upomínky žalobkyně ze dne 2. 12. 2020.
6. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud posoudil jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) za podmínek stanovených § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, resp. § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve vztahu k poskytované dopravě městskou hromadnou dopravou, podle kterých vznikla žalobkyni povinnost přepravit cestující do místa určení a žalovanému povinnost mít u sebe platný cestovní doklad, když za předpokladu nesplnění této povinnosti žalovaným má žalobkyně právo požadovat po něm vedle jízdného také přirážku k jízdnému v maximální výši 1 500 Kč. Soud proto žalobě vyhověl, včetně povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 400 Kč a paušální náhrada nákladů řízení dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrada(dále jen„ PN“) za 2 úkony (žaloba a předžalobní výzva) po 100 Kč, celkem v částce 200 Kč, když v daném případě je žalobkyně ve smyslu § 1 PN účastníkem, jenž není v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých či jiného svého zástupce.