10 C 32/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 13 209,67 Kč, kterou tvoří součet neuhrazené jistiny ve výši 10 672,40 Kč z revolvingového úvěru, dlužných poplatků za pojištění ve výši 337,27 Kč, nákladů ve výši 1 200 Kč za vymáhání a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 904,02 Kč, jakožto součtu zbylých nesplacených úroků zahrnutých v jednotlivých splátkách a úroku 26,28 % ročně z částky 10 672,40 Kč od 11. 7. 2025 do 13. 10. 2025; úroku ve výši 12 % ročně z částky 10 672,40 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 331,25 Kč za období od 25. 7. 2025 do 13. 10. 2025, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 209,67 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení.

2. Žalobkyně tvrdí, že dne 22. 2. 2023 s žalovanou uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. Úvěruschopnost žalované podle svých slov posuzovala tak, že jí jednak kontrolovala v registru Solus, NRKI, centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, jednak v platební historii produktu [Anonymizováno], jednak skrze výpočet tzv. MLS částky, tj. částky, která klientovi zbude po odečtení všech mandatorních výdajů, a jednak zjištěním kreditního skóre klienta. Na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaná čerpala celkem částku 39 041 Kč a na svůj závazek uhradila 34 980 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit řádně a včas sjednané splátky, využila žalobkyně svého smluvně dojednaného oprávnění požadovat okamžité splacení celé dlužné částky. Žalobkyně tvrdí, že takto úvěr zesplatnila ke dni 10. 7. 2025.

3. V podání ze dne 16. 2. 2026 (č. l. 23) žalobkyně blíže rozebrala, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnosti žalované, a zmínila, že smlouvu žalovaná podepsala skrze zařízení SignPad.

4. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila ani k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ačkoliv byla poučena, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasí s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání.I. Skutková zjištění soudu5. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud“) učinil následující závěr o skutkovém stavu. Důkazní prostředky, na jejichž základě soud učinil jednotlivá skutková zjištění, jsou uvedeny kurzívou v závorce u každého z dílčích zjištění.6. [Předsmluvní informace o úvěru] Žalovaná se zajímala o získání úvěru u žalobkyně a za tím účelem jí žalobkyně poskytla formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterém byly uvedeny základní informace o uvažovaném revolvingovém úvěru, jako např. výše úvěru, výše úrokové sazby, výše roční procentní sazby nákladů (RPSN), poplatky atd. (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 26).7. [Zkoumání úvěruschopnosti žalované] Schopnost žalované splácet úvěr žalobkyně ověřovala tak, že si od ní zjistila informace o příjmu ze zaměstnání (20 000 Kč měsíčně), o příjmu dalších členů její domácnosti (40 000 Kč měsíčně) a měsíčních výdajích domácnosti (0 Kč) (karta klienta na č. l. 35). Dále žalobkyně žalovanou s negativním výsledkem lustrovala v platební historii produktu [Anonymizováno] (registr JAP půjčka), registru SOLUS, registru NRKI, databázi neplatných dokladů, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí (karta klienta na č. l. 35). Žalobkyně zjistila, že žalovaná hradí 2 úvěry z minulosti, a to splátkami ve výši 2 451 Kč měsíčně a 2 194 Kč měsíčně, dohromady 4 645 Kč měsíčně. Na těchto úvěrech měla žalovaná dosud nesplacenou jistinu ve výši 169 069 Kč a 132 937 Kč, dohromady 302 006 Kč (úvěrová zpráva na č. l. 36). Žalobkyně dále provedla výpočet částky MLS, jakožto částky, která klientovi zbude po odečtení mandatorních výdajů. Částku MLS pro žalovanou vypočetla jako 10 183 Kč a ve výdajích žalované uvažovala toliko s životním minimem ve výši 4 470 Kč měsíčně, splátkami stávajících dluhů po 4 667 Kč měsíčně a splátkou posuzovaného úvěru ve výši 680 Kč měsíčně. Dále žalobkyně částku MLS pro domácnost žalované vypočetla jako 32 406 Kč a uvažovala přitom s příjmem domácnosti žalované ve výši 60 000 Kč měsíčně (= 20 000 Kč + 40 000 Kč), od čehož odečetla normativní náklady na bydlení ve výši 13 737 Kč, životní minimum členů domácnosti ve výši 8 510 Kč, splátky ve výši 4 667 Kč ve vztahu k dluhům ze stávajících úvěrů a splátku ve výši 680 Kč ve vztahu k uvažovanému úvěru (ověření bonity MLS na č. l. 37).8. [Smlouva o spotřebitelském úvěru] Dne 22. 2. 2023 zástupce žalobkyně a žalovaná podepsali smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované bezúčelový revolvingový úvěr s výši úvěrového rámce 17 000 Kč a úrokovou sazbou 26,28 % ročně. Měsíční splátky byly sjednány na 4 % z dlužné částky. Ve smlouvě žalovaná souhlasila s tím, aby ji žalobkyně přihlásila do pojištění pro případ pracovní neschopnosti, ztráty příjmu, hospitalizace, invalidity III. stupně a úmrtí následkem úrazu. Měsíční úhrada za pojištění činila 5,9 % z minimální výše splátky úvěru. Ve smlouvě bylo sjednáno, že z úvěru bude uhrazena částka 16 902 Kč na účet prodejce elektroniky, u něhož si žalovaná zakoupila zařízení iPhone 11, přičemž z poskytnutého úvěru bude uhrazena kupní cena tohoto zboží. Pro poskytnutí uvedené částky 16 902 Kč byla sjednána zvláštní úroková sazba 10 % ročně a to, že bude splacena v 36 splátkách po 545 Kč měsíčně. Pro případ nesplácení úvěru byla mj. dohodnuta smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou nezaplacenou splátku (v případě dlužné splátky nižší než 500 Kč, činí smluvní pokuta maximálně výši dlužné splátky). Pro případ, že žalovaná bude dlužit 2 a více splátek či se dostane do prodlení s úhradou některé splátky delšího než 3 měsíce, bylo dohodnuto oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit (smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 27). Nedílnou součástí smlouvy o revolvingovém úvěru strany učinily úvěrové podmínky žalobkyně (smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 27). Tyto úvěrové podmínky žalobkyně předložila (úvěrové podmínky na č. l. 29).9. Žalované na základě smlouvy o revolvingovém úvěru žalobkyně postupně vyplatila celkem 39 041 Kč a žalovaná v období od 20. 3. 2023 do 20. 3. 2025 zaplatila na svůj závazek celkem 34 980 Kč. V období po 20. 3. 2025 žalovaná již žádnou další splátku nezaplatila (výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 38).10. Pro prodlení s úhradou dohodnutých splátek žalobkyně žalované zaslala výzvu ze dne 10. 7. 2025 ke splacení celého úvěru, čímž využila svého smluvně dohodnutého oprávnění zesplatnit celý dluh pro prodlení žalované s úhradou jejích závazků (výzva ke splacení celého úvěru na č. l. 40, podací poštovní arch na č. l. 41). Poté žalované zástupce žalobkyně zaslal předžalobní výzvu ze dne 6. 8. 2025 (předžalobní výzva na č. l. 42), kterou odeslal dne 7. 8. 2025 (poštovní podací arch na č. l. 43).II. Hodnocení soudu11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), platí:(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Soud vyhodnotil, že žalobkyně nedostála své povinnosti náležitě posoudit úvěruschopnost žalované. Poskytovatel úvěru se při takovém zkoumání nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. bod 19. nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (N 32/92 SbNU 334; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) zdůraznil, že „poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance proti I. B. a dalším, bod 37.; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu; zvýraznění doplněno soudem).13. V obdobném duchu se vyjádřil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://nsoud.cz/, který uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ Byť se Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí vyjadřoval k dnes již zrušenému § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, s ohledem na obdobnou povahu této regulace s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a její shodný smysl se dané závěry Nejvyššího soudu uplatní i ve vztahu k aktuálně účinnému zákonu o spotřebitelském úvěru. Rovněž Nejvyšší správní soud shledal, že „věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána“ (bod 27 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 čj. 1 As 30/2015-39; rozhodnutí Nejvyšší správního soudu jsou dostupná z https://www.nssoud.cz).14. V posuzované věci se žalobkyně spokojila s pouhým prohlášením žalované o výši jejího příjmu (20 000 Kč měsíčně), o výši příjmů další členů její domácnosti (40 000 Kč měsíčně) a o výši výdajů její domácnosti (0 Kč měsíčně), aniž by tato prohlášení (zejména prohlášení o příjmu žalobkyně a členů její domácnosti) jakkoli ověřovala. Dané prohlášení je zjevně nereálné ohledně tvrzených nulových výdajů domácnosti, což dává podklad pro pochybnosti, zda i další údaje sdělené žalované (zejména o výši jejího příjmu či příjmu dalších členů domácnosti) odpovídají realitě. U žalovanou tvrzených příjmů ostatních členů domácnosti není ani patrno, o koho přesně má jít. Není jasné, zda v případě dalšího člena domácnosti žalované má jít o jejího partnera, jejího rodiče prostého spolubydlícího či jinou osobu, přičemž tato informace má význam pro hodnocení, do jaké míry je údaj o těchto příjmech relevantní pro posouzení finanční situace žalované. Mělo-li by jít o prostého spolubydlícího, pak by nebyl důvod domnívat se, že by se takový spolubydlící s žalovanou o svůj příjem dělil na rámec podílení se na nákladech na bydlení. Mělo-li by jít o partnera žalované, do úvah o posouzení úvěruschopnosti by vstupovalo hodnocení obecně přítomného rizika v podobě rozchodu s partnerem, který by po rozchodu zřejmě neměl zájem nést nějaké finanční náklady žalované. Bez bližšího upřesnění, o jakého člena domácnosti má jít, postrádá informace o příjmu tohoto blíže neurčeného člena domácnosti relevantní vypovídací hodnotu o finanční situaci žalované. Navíc údaj jak o příjmu samotné žalované, tak o příjmu tvrzeného člena její domácnosti zůstal ze strany žalobkyně bez ověření.15. Výše příjmů a běžných výdajů zájemce o spotřebitelský úvěr je jednou z nejpodstatnějších informací sloužící k řádnému posouzení jeho úvěruschopnosti. Jakkoli žalobkyně žalovanou lustrovala v platební historii produktu [Anonymizováno] (registr JAP půjčka), registru SOLUS, registru NRKI, databázi neplatných dokladů, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, nelze akceptovat, aby prověření těchto databází nahradilo ověření základních a nejpodstatnějších údajů o příjmech a výdajích žalované. Prováděla-li pak žalobkyně výpočet částky MLS, jakožto částky, která žalované a domácnosti žalované zbude po odečtení jejích mandatorních výdajů, je nutno poznamenat, že tak činila na základě neověřených údajů o výši příjmů, ačkoli měla tyto údaje ověřit. Jejich ověření není nikterak náročnou záležitostí, neboť výši příjmů lze ověřit např. z výplatních pásek či výpisu z účtu zájemce o spotřebitelský úvěr. Výdaje lze ověřit např. z nájemní smlouvy, z předpisu záloh či z výpisu z účtu, jsou-li z něj tyto platby patrné. Bez ověření tvrzení zájemce o úvěr o jeho příjmu nelze bezpečně vycházet z toho, že žadatel má vůbec nějaký stabilní zdroj příjmů. Případně nelze bez takového ověření vyloučit, že skutečný příjem žadatele činí jen zlomek příjmu deklarovaného. Zjištění a současné ověření výše příjmu žadatele o spotřebitelský úvěr je základní a nezbytnou součástí procesu prověření jeho úvěruschopnosti. Bez ověření příjmů žadatele nelze považovat posouzení jeho úvěruschopnosti za řádně provedené. Lze tedy shrnout, že žalobkyně nedostála své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalované.16. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Protože žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, je posuzovaná smlouva o revolvingovém úvěru neplatná, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.18. Žalobkyně poukazovala na to, že žalovaná po dobu 2 let (od 20. 3. 2023 do 20. 3. 2025) hradila splátky řádně a včas, což podle žalobkyně má značit, že žalovaná měla být schopna spotřebitelský úvěr splácet. Soud konstatuje, že z rozhodovací činnosti je mu známo, že řada dlužníků ze smluv o spotřebitelských úvěrech nedostatek prostředků k úhradě splátek stávajících spotřebitelských úvěrů řeší tak, že si na splátky půjčí u rodiny či známých, případně si k úhradě splátek stávajících spotřebitelských úvěrů bere nové spotřebitelské úvěry, čímž pak hlouběji upadají do dluhové spirály. Podstatné však je, jak je soudu známo z jeho rozhodovací činnosti, že po poměrně dlouhou dobu mnoha měsíců či dokonce jednotek let jsou takoví dlužníci schopni stávající splátky hradit díky tomu, že si berou nové půjčky. Zejména v situaci, kdy novými půjčkami pokrývají jen část splátky a zbylou část jsou schopni nést ze všeho příjmu, rozebíraný přístup může po dobu i jednotek let vést k tomu, že se takoví dlužníci nedostávají do prodlení s hrazením splátek, byť je to vykoupeno tím, že upadají hlouběji do dluhové spirály. Vypovídací hodnota argumentu o tom, že po určitou dobu (mnoha měsíců či jednotek let) spotřebitel hradil splátky spotřebitelského úvěru, má podle náhledu soudu velmi omezenou vypovídací hodnotu. Takový argument současně nemůže zvrátit závěr, že úvěruschopnost žalované nebyla zkoumána řádně v situaci, kdy prohlášení žalované o jejích pravidelných příjmech žalobkyně neověřovala.19. Nejvyšší soud v minulosti v situaci, kdy celý spotřebitelský úvěr byl splacen, připustil, že neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nezaloží každé (byť závažné) pochybení věřitele při procesu posouzení úvěruschopnosti, ledaže by v době uzavření smlouvy byly dány důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, jeho bod 29.). Soud konstatuje, že naznačený benevolentní přístup k otázce neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu pochybení při posuzování úvěruschopnosti lze aplikovat jen v případech úplného splacení spotřebitelského úvěru řádně a včas, jinak by se nepřípustně rozměnil zákonný požadavek na zkoumání úvěruschopnosti a zákonná sankce jeho nesplnění v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci žalovaná nezaplatila ani zdaleka všechny dohodnuté splátky, žalobkyně přitom nezkoumala její úvěruschopnost řádně. Povinnost náležitého zkoumání úvěruschopnosti má v co nejširší míře předcházet případům nesplácení spotřebitelského úvěru a tím mj. chránit i samotné spotřebitele. Žalobkyně povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované nedostála, není možné žalované upřít její zákonnou ochranu v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru, kterou zákon projektuje primárně pro případy neschopnosti spotřebitele úvěr splácet.20. Jak uvedl Nejvyšší soud v bodu 16. rozsudku ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021: „Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.“21. Protože nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, má žalobkyně právo toliko na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené jistiny, jak vyplývá z § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně žalované na základě posuzované smlouvy o revolvingovém úvěru vyplatila dohromady 39 041 Kč a žalovaná jí postupně v průběhu času zaplatila 34 980 Kč. Žalobkyně tak má právo, aby jí žalovaná zaplatila částku 4 061 Kč (= 39 041 Kč - 34 980 Kč), což soud deklaroval v I. výroku tohoto rozsudku.22. Co se týče splatnosti jistiny, na jejíž vrácení je nárok podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, lze odkázat na body 16. a 17. zmíněného rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 Nejvyššího soudu, kde se lze dočíst: „Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text ‚v době přiměřené jeho možnostem‘ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů ‚lichvářských‘ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ (Zvýraznění doplněno soudem.)23. Jak vyplývá z hodnocení Nejvyššího soudu v bodě 20. uvedeného rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, splatnost u povinnosti vrátit jistinu podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává, není-li zde dohody stran, až na základě rozhodnutí soudu. Shodně viz závěr bodu 34. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023 sp. zn. 25 Co 140/2023. Protože v posuzované věci nebyla žádná dohoda o nové době splatnosti dosud nevrácené jistiny, nastane její splatnost až podle určení provedeného v tomto rozsudku.24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že spotřebitel je povinen zaplatit dlužnou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Na samotném spotřebiteli leží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že v není v jeho možnostech zaplatit celou dlužnou jistinu najednou (viz bod 16. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025 sp. zn. 33 Cdo 1902/2025). Žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní a netvrdila, že by mu její možnosti neumožňovaly vrátit jistinu najednou. V této situaci soud rozhodl o tom, že žalovaná je povinna částku 4 061 Kč zaplatit najednou, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůtu 30 dnů soud považuje za dostatečně dlouhou k tomu, aby žalovaná svou platební povinnost splnila.25. Protože splatnost částky 4 061 Kč nastane až v budoucnosti na základě tohoto rozsudku, a to 30. dnem po jeho právní moci, není dosud žalovaná v prodlení s úhradou této částky. Žalobkyně tak nemá právo na požadovaný úrok z prodlení [II. výrok písm. d) a e) tohoto rozsudku].26. Pro neplatnost posuzované smlouvy o revolvingovém úvěru nemá žalobkyně v souladu s 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na nic jiného než vrácení dosud nesplacené jistiny. Žalobkyně tak nemá nárok na poplatky za pojištění (pojistné) upravené v neplatné smlouvě, ani na úhradu nákladů na vymáhání, jejichž výše byla určena v neplatné smlouvě, ani na smluvní pokutu, ani na úrok upravený v neplatné smlouvě o revolvingovém úvěru [II. výrok písm. a) až c) tohoto rozsudku].III. Náklady řízení27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci měla převážný úspěch žalovaná, která by tak měla právo na poměrnou úhradu nákladů řízení. Protože však žalovaná pro svou pasivitu v řízení nevynaložila žádné náklady řízení, soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.