10 C 329/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 15 042 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále je „[právnická osoba] “), s žalovaným dne 20. 12. 2024 uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě mu poskytla 10 000 Kč. Protože žalovaný nehradil dohodnuté splátky, využilo [právnická osoba] svého smluvně dojednaného oprávnění a učinilo celý dluh splatný ke dni 21. 4. 2025. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplatit částku 15 042 Kč, kterou tvoří dlužná jistina ve výši 10 000 Kč a smluvní úrok ve výši 5 042 Kč, který byl splatný ke dni 21. 4. 2025. Dále požaduje úroky z prodlení. [právnická osoba] podle tvrzní žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz, na které si žalovaný vybral dle své volby dostupné parametry úvěru a kde se seznámil též s poplatky za úvěr a úroky. Posléze byl seznámen s právy a povinnostmi plynoucími ze smlouvy a následně učinil návrh na uzavření smlouvy. V případě, že by soud neměl za prokázaný nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, žalobkyně požaduje, aby její nárok soud posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil ani k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas.I. Skutková zjištění soudu3. Soud učinil následující skutková zjištění. Za každým z dílčích skutkových zjištění je kurzívou v závorce uveden důkazní prostředek, na jehož základě soud dané zjištění učinil.4. Žalovaný a [právnická osoba] prostřednictvím internetu (zákaznického účtu žalovaného na stránce www.[Anonymizováno].cz) vyjádřili dne 20. 12. 2024 shodou vůli uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. Ve smlouvě se [právnická osoba] zavázalo poskytnout na dobu neurčitou žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč s úrokem 200 % ročně. Byla dohodnuta minimální splátka úvěru. První splátka měla činit 2 144 Kč a výše dalších splátek se měla lišit a jejich konkrétní výši mělo [právnická osoba] sdělit žalovanému v zákaznickém účtu, SMS zprávě a e-mailem. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoli splátky nebo jiného dluhu ze smlouvy bylo dohodnuto oprávnění [právnická osoba] prohlásit celý úvěr za ihned splatný (smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 16).5. Žalobkyně nereagovala na výzvu soudu v usnesení ze dne 15. 12. 2025 čj. [spisová značka], aby uvedla tvrzení, zda a případně jak [právnická osoba] zkoumalo úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, která je předmětem žaloby. Dále byla žalobkyně vyzvána, aby doložila důkazy ke svému případnému tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti. Soud tak konstatuje, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně prokázání, že její právní předchůdce [právnická osoba] zkoumalo úvěruschopnost žalovaného před uzavřením posuzované smlouvy o úvěru.6. Finanční situace žalovaného v době uzavření posuzované smlouvy o revolvingovém úvěru byla následující. Žalovaný byl zaměstnán s čistým příjmem, který v období od září 2024 do prosince 2024 činil 42 686 Kč (výpisy z účtu žalovaného na č. l. 38). V uvedeném období od září 2024 do prosince 2024 žalovaný na svůj účet přijal úvěry v celkové výši nejméně 164 310 Kč (a to ve výši 44 310 Kč v září 2024; ve výši 5 000 Kč v říjnu 2024; ve výši 105 000 Kč v listopadu 2024 a ve výši 10 000 Kč v prosinci 2024; v prosinci 2024 dále přijal 10 000 Kč na základě posuzované smlouvy o revolvingovém úvěru) (výpisy z účtu žalovaného na č. l. 38). Navíc žalovaný měl u [právnická osoba], která mu vedla jeho účet, kontokorent, přičemž tento kontokorent čerpal po celou dobu od září 2024 do prosince 2024, neboť na počátku a konci každého kalendářního měsíce v tomto období měl záporný zůstatek na účtu ve výši okolo -16 000 Kč. Výpisy z účtu žalovaného navíc nasvědčují tomu, že žalovaný si počínal finančně nezodpovědně, neboť ve velké míře se účastnil sázkových her o peníze (výpisy z účtu žalovaného na č. l. 38).7. Na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, která je předmětem žaloby, [právnická osoba] žalovanému na jeho účet dne 20. 12. 2024 vyplatilo 10 000 Kč jako jistinu úvěru (výpis z účtu na č. l. 21 a na č. l. 62 verte).8. [právnická osoba] pro žalovaného vyhotovilo výzvu ze dne 21. 4. 2025, v níž jej informovalo, že pro jeho prodlení s úhradou dohodnutých splátek, činí celý úvěr splatným ke dni 21. 4. 2025 (výzva k okamžité úhradě na č. l. 22).9. Zástupci [právnická osoba] a žalobkyně ve dnech 10. 12. 2024 a 12. 12. 2024 podepsali smlouvu o postoupení pohledávek a dodatek č. [hodnota] k ní, kterými byl na žalobkyni postoupen soubor pohledávek, mezi nimiž figurovala i pohledávka [právnická osoba] za žalovaným (smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 23, dodatek č. [hodnota] ke smlouvě o postoupení pohledávek na č. l. 29, včetně jejich příloh na č. l. 31)10. Postoupení pohledávky [právnická osoba] žalovanému oznámilo dopisem ze dne 20. 5. 2025, který mu byl dne 20. 5. 2025 zaslán společně s předžalobní výzvou od žalobkyně (oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 33, předžalobní výzva na č. l. 33 verte a podací lístek na č. l. 34). Žalovaný však nic nezaplatil (negativní tvrzení žalobkyně).II. Hodnocení soudu11. Svou pohledávku za žalovaným [právnická osoba] postoupilo na žalobkyni v souladu s § 1879 a následujícími zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), což bylo žalovanému oznámeno. Požadovat po žalovaném zaplacení dluhu je tedy oprávněna žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena.12. Po hmotněprávní stránce na posuzovanou věc dopadá úprava v § 2395 a násl. občanského zákoníku a v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru platí:(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně prokázání, že její právní předchůdce [právnická osoba] zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením posuzované smlouvy o úvěru.15. Navíc žalovaný objektivně nebyl v době uzavírání posuzované smlouvy o úvěru (tj. ke dni 20. 12. 2024) úvěruschopný. Byť byl žalovaný zaměstnán s čistým příjmem, který v období od září 2024 do prosince 2024 činil 42 686 Kč, v uvedeném období od září 2024 do prosince 2024 si vzal spotřebitelské úvěry ve výši nejméně 164 310 Kč, tj. přibližně ve výši svého čistého příjmu za toto období. Jde o nepřiměřeně vysoké zatížení spotřebitelskými úvěry s přihlédnutím k tomu, že zůstatek žalovaného na jeho účtu k počátku a konci každého kalendářního měsíce v období od září 2024 do prosince 2024 záporný, a to cca -16 000 Kč z důvodu čerpání kontokorentního úvěru u [právnická osoba]. Výpisy z účtu žalovaného navíc nasvědčují tomu, že žalovaný si počínal finančně nezodpovědně, neboť se ve velké míře účastnil sázkových her o peníze. Komplex právě popsaných skutečností vede k závěru, že žalovaný nebyl úvěruschopný v době, kdy dne 20. 12. 2024 uzavřel posuzovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že pokud by právní předchůdce žalované řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, mohl a měl zjistit, že žalovaný úvěruschopný není.16. V posuzované věci tak došlo k porušení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr, aniž by byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v aktuálně platném znění platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Jak uvedl Nejvyšší soud v bodu 16. rozsudku ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka] (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://www.nsoud.cz): „Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.“19. Žalobkyně má v posuzované věci právo toliko na vrácení poskytnuté jistiny, jak vyplývá z § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru. Nepodložený je tak její požadavek na úhradu smluvního úroku v kapitalizované výši 1 520 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni zaplatit částku 10 000 Kč, což je poskytnutá a nesplacená jistina.20. Co se týče splatnosti jistiny, na jejíž vrácení je nárok podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, lze odkázat na body 16. a 17. zmíněného rozsudku sp. zn. [spisová značka] Nejvyššího soudu, kde se lze dočíst: „Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text ‚v době přiměřené jeho možnostem‘ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů ‚lichvářských‘ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ (Zvýraznění doplněno soudem.)21. Jak vyplývá z hodnocení Nejvyššího soudu v bodě 20. uvedeného rozsudku sp. zn. [spisová značka], splatnost u povinnosti vrátit jistinu podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává, není-li zde dohody stran, až na základě rozhodnutí soudu. Shodně viz závěr bodu 34. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023 sp. zn. [spisová značka]. V posuzované věci nebyla žádná dohoda stran o splatnosti dosud nezaplacené jistiny, její splatnost tak nastává na základě určení soudem v tomto rozsudku. Žalobkyni tudíž nenáleží žádný úrok z prodlení, protože splatnost jistiny nastává až na základě tohoto rozsudku. Nedůvodný je tak požadavek žalobkyně na úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení.22. Žalovaný v řízení zůstal zcela pasivní. Netvrdil a ani neprokázal, že v jeho možnostech není zaplatit celou dosud nesplacenou jistinu ve výši 10 000 Kč najednou. Žalovaný přitom nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno v daném směru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025 sp. zn. [spisová značka], jeho bod 16.). Při jejich unesení by šlo uvažovat o splátkování dlužné jistiny tak, aby její úhrada ve smyslu § 87 odst. 1 odpovídala jeho možnostem. Protože žalovaný ani netvrdil, natož aby prokázal, že v jeho možnostech není zaplatit celou dosud nesplacenou jistinu ve výši 10 000 Kč najednou, soud rozhodl že je částku 10 000 Kč povinen zaplatit ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůtu 30 dnů soud považuje za dostatečně dlouhou k její úhradě s ohledem na výšku této částky.III. Náklady řízení23. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, na náhradu nákladů proto dopadá úprava v § 142 odst. 3 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř.24. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 9. 2017 sp. zn. [spisová značka], za účelem objektivního určení úspěchu ve věci je třeba vycházet nejen z jistiny, ale i příslušenství, kterého se žalobkyně domáhala. Úspěch ve věci je totiž vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky Pro určení přesné výše příslušenství je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).25. Žalobkyně byla ke dni rozhodnutí soudu (tj. 22. 1. 2026) úspěšná s požadavkem na zaplacení částky 10 000 Kč. Svou žalobou se však ke dni rozhodnutí soudu (tj. ke dni 22. 1. 2026) domáhala částky 15 949,40 Kč, která představuje souhrn následujících položek: částky 15 042 Kč; částky 907,40 Kč, jakožto úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 22. 4. 2025 do 22. 1. 2026, tj. za 276 dní (907,40 Kč ≐ [10 000 Kč × 276 / 365 × 0,12], kde 10 000 Kč je dlužná jistina; 276 je počet dní prodlení a 0,12 představuje úrok z prodlení ve výši 12 % ročně).26. Žalobkyně tak byla úspěšná z 62,70 % (≐ 10 000 Kč / 15 949,40 Kč) a neúspěšná ze zbylých 37,30 %. Má tudíž nárok na náhradu nákladů řízení z 25,40 % (= 62,70 p. b. – 37,30 p. b.).27. Plná výše náhrady nákladů by dosáhla částky 2 615 a skládala by se z následujících položek: zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. odměny advokátky za 3 úkony právní služby v celkové výši 1 200 Kč, tj. ve výši 400 Kč za každý ze 3 úkonů podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v aktuálním znění (dále jen „advokátní tarif“). Těmito úkony právní služby byly 1) převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, 2) předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem a 3) žaloba, jakožto návrh ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu]. paušální náhrady hotových výdajů advokátky v celkové výši 300 Kč, tj. ve výši 100 Kč spojené s každým ze 3 poskytnutých úkonů právní služby podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč (21 % z částky 1 500 Kč, což je součet odměny advokátky ve výši 1 200 Kč + paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč).28. Na věc dopadá § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně uplatňuje podobné žaloby opakovaně v mnoha případech, přičemž žaloby jsou podávány na ustáleném vzoru, v němž se mění pouze identifikační údaje žalovaného, výše dluhu a délka prodlení.29. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 664 Kč (≐ 25,40 % z částky 2 615 Kč).