Výrok
I. Žaloba, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 012 Kč spolu- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 439,54 Kč,- s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 506,30 Kč,- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 551 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení,- s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 58 421 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení,se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 34 808 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 58 820 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 11. 9. 2021 mezi ní jakožto úvěrující a žalovaným jakožto úvěrovaným.
2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.
3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne 10. 4. 2024, č. j. EPR [č. účtu] -5, který ovšem soud usnesením ze dne 27. 6. 2024, č. j. EPR [č. účtu] -11, zrušil pro absenci jeho řádného doručení žalovanému.[právnická osoba] projednání věci nařídil soud jednání, k němuž se ani jeden z účastníků nedostavil.Provedené důkazy a skutková zjištění5. Při jednání provedl soud listinné důkazy založené ve spisovém materiálu sp. zn. 2 C 151/2024.Sdělen byl podstatný obsah:- úvěrové smlouvy na č. l. 15 až 16,- formuláře na č. l. 17-18,- všeobecných obchodních podmínek na č. l. 19-20,- splátkového kalendáře na č. l. 21,- tabulky umoření na č. l. 22,- saldokonta na č. l. 23,- zesplatňujícího dopisu na č. l. 24,- podacího archu na č. l. 25,- předžalobní upomínky na č. l. 26,- podacího archu na č. l. 27,- výpisů z CEE, ISIR, NRKI a SOLUS na č. l. 31 p. v.,- výpisu z účtu na č. l. 33-43,- úvěrové zprávy na č. l. 44-46,- matričního listu na č. l. 47.6. Na podkladě listinných důkazů shora rekapitulovaných lze uzavřít, že žalovaný jakožto úvěrovaný uzavřel se žalobkyní jakožto úvěrující smlouvu o úvěru č. SSU21/102741, na jejímž podkladě mu žalobkyně poskytla úvěr ve výši 67 398 Kč na koupi osobního automobilu BMW 1. Posledně uvedenou sumu se žalovaný zavázal uhradit v 72 měsíčních splátkách po 1 615 Kč. Celková částka splatná úvěrovaným činila 116 280 Kč při obchodním úroku ve výši 20,076293 % ročně.7. Dopisem ze dne 8. 2. 2023 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 64 190 Kč bez zbytečného odkladu, nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy.8. Do zesplatnění úvěru uhradil žalovaný částku ve výši 27 090 Kč, po zesplatnění uhradil dalších 5 500 Kč.9. V žádosti o úvěr žalovaný předestřel, že je zaměstnán na dobu určitou u zaměstnavatele [jméno FO] na pozici „řadový nebo vedoucí pracovník“. Čistý měsíční příjem činí 16 615 Kč, měsíční výdaje domácnosti dosahují částky 10 000 Kč. Žalovaný sdělil, že bydlí u rodičů, vzdělání má učňovské, je svobodný a nikoho nevyživuje.10. V době žádosti o úvěr nebyl žalovaný zanesen v Centrální evidenci exekucí ani v Insolvenčním rejstříku. Dle databáze NRKI platil měsíční splátky ve výši 4 096 Kč na existující závazek, v databázi SOLUS pak nalezen nebyl.11. Dle výpisu z účtu za období 13. 5. 2021 do 10. 6. 2021 uhradil žalovaný na plánovanou splátku úvěru včetně pojištění dne 17. 5. 2021 částku ve výši 2 579 Kč, za nájem zaplatil dne 27. 5. 2021 částku ve výši 7 100 Kč, další sumy v řádech jednotek stovek či jednotek tisíc pak vynaložil zejména na nákup pohonných hmot a potravin. Dne 26. 5. 2021 žalovaný načerpal na účet částku ve výši 40 000 Kč z titulu úvěru, 2 dny nato utratil v prodejnách NEW YORKER, HERVIS SPORT a DATART částku v souhrnné výši 13 589 Kč.12. Za období od 13. 5. 2021 do 10. 6. 2021 vykázal účet žalovaného připsanou částku ve výši 56 822 Kč oproti odepsané ve výši 54 672,77 Kč. Konečný zůstatek činil 15 105,04 Kč.13. Dle výpisu z účtu za období 14. 6. 2021 do 2. 7. 2021 obdržel žalovaný dne 10. 6. 2021 mzdu ve výši 16 822 Kč. Dne 16. 6. 2021 uhradil na plánovanou splátku úvěru včetně pojištění částku ve výši 2 579 Kč, za nájem zaplatil dne 21. 6. 2021 částku ve výši 7 100 Kč, další sumy v řádech jednotek stovek či jednotek tisíc vynaložil zejména na nákup pohonných hmot a potravin. Dne 16. 6. 2021 žalovaný načerpal na účet částku ve výši 40 000 Kč z titulu úvěru, hned 2 dny nato vybral v hotovosti z bankomatu částku ve výši 20 000 Kč.14. Za období od 14. 6. 2021 do 2. 7. 2021 vykázal účet žalovaného připsanou částku ve výši 41 000 Kč oproti odepsané ve výši 58 071,82 Kč. Konečný zůstatek činil – 1 966,78 Kč.15. Dle výpisu z účtu za období 13. 7. 2021 do 9. 8. 2021 obdržel žalovaný dne 13. 7. 2021 mzdu ve výši 14 778 Kč. Dne 15. 7. 2021 uhradil na plánovanou splátku úvěru částku ve výši 675 Kč, dne 16. 7. 2021 uhradil na plánovanou splátku úvěru včetně pojištění částku ve výši 2 579 Kč, další sumy v řádech jednotek stovek či jednotek tisíc vynaložil zejména na nákup pohonných hmot a potravin. Dne 22. 7. 2021 byla na účet žalovaného připsána částka ve výši 41 719,35 Kč z protiúčtu „[jméno FO] “. Den nato žalovaný vybral z bankomatu částku ve výši 15 000 Kč, dne 28. 7. 2021 vybral žalovaný z bankomatu dalších 5 000 Kč. K úhradě nájemného ve výši 7 100 Kč nedošlo.16. Za období od 13. 7. 2021 do 9. 8. 2021 vykázal účet žalovaného připsanou částku ve výši 58 497,35 Kč oproti odepsané ve výši 58 246,35 Kč. Konečný zůstatek činil – 1 715,78 Kč.17. Dle výpisu z účtu za období 12. 8. 2021 do 6. 9. 2021 obdržel žalovaný dne 13. 8. 2021 mzdu ve výši 18 246 Kč. Dne 15. 8. 2021 uhradil na plánovanou splátku úvěru částku ve výši 1 701,43 Kč. Další sumy v řádech jednotek stovek či jednotek tisíc vynaložil žalovaný zejména na nákup pohonných hmot a potravin. Dne 3. 9. 2021 vložil žalovaný na účet hotovost v objemu 7 000 Kč, téhož dne pak zaplatil nájem ve výši 7 100 Kč.18. Za období od 12. 8. 2021 do 6. 9. 2021 vykázal účet žalovaného připsanou částku ve výši 25 246 Kč oproti odepsané ve výši 25 256,58 Kč. Konečný zůstatek činil – 1 726,36 Kč.19. Na výše řešeném účtu měl žalovaný ve všech inkriminovaných obdobích povolen debet do výše 2 000 Kč.20. Dle úvěrové zprávy měl žalovaný ke dni žádosti o úvěr jeden existující úvěr s měsíční splátkou ve výši 4 096 Kč, přičemž k zaplacení zbývalo 385 024 Kč. K načerpání došlo v červenci 2021, první splátka byla splatná dne 15. 9. 2021. Počet splátek činil 94.21. V květnu 2021 načerpal žalovaný úvěr ve výši 40 000 Kč, splatit jej měl formou 94 měsíčních splátek po 675 Kč, úvěrový vztah byl předčasně ukončen, doplatit zbývalo 63 450 Kč.22. V červnu 2021 načerpal žalovaný úvěr ve výši 40 000 Kč, splatit jej měl formou 94 měsíčních splátek po 675 Kč, úvěrový vztah byl předčasně ukončen, doplatit zbývalo 63 450 Kč.23. V březnu 2021 načerpal žalovaný úvěr ve výši 150 000 Kč, splatit jej měl formou 96 měsíčních splátek po 2 429 Kč, úvěrový vztah byl předčasně ukončen, naposledy bylo hrazeno 15. 6. 2021, doplatit zbývalo 223 334 Kč.Skutkové a právní hodnocení24. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.25. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.26. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.27. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.28. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.29. Dle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.30. Potřeba připomenout, že v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jest úvěrující povinen prověřit schopnost úvěrovaného spotřebitele poskytovaný úvěr splatit. Nesmí se přitom jednat o postup toliko formální, leč úvěrující musí opatřit takové informace, aby komplexně prověřil platební schopnosti úvěrovaného spotřebitele. In concreto tedy musí v míře, kterou na něm lze s ohledem na konkrétní okolnosti případu spravedlivě požadovat, prošetřit sociální a majetkové poměry úvěrovaného, a to jednak s využitím dat získaných z dostupných databází a registrů, jednak vycházeje z toho, co spotřebitel uvede v žádosti o konkrétní úvěrový produkt.31. Pakliže úvěrující podnikatel shora sneseným postulátům nedostojí, je následně uzavřená smlouva sankcionována neplatností, přičemž v souladu s recentní judikaturou se jedná o neplatnost absolutní, jakkoliv dikce zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022 by mohla naznačovat, že jde o neplatnost „toliko“ relativní. Jedná se o konstantní judikaturní závěry přijaté na unijní úrovni (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18) a reflektované právní úpravou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinnou od 29. 5. 2022 (zákon č. 96/2022 Sb.).32. Ještě před konáním jednání soud žalobkyni vyzval, nechť sdělí, jakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalovaného jakožto žadatele o úvěr a dle jakých podkladů tak činila s dovětkem, že důkazy k těmto tvrzením je třeba označit a soudu předložit. Žalobkyně se odkázala na informace poskytnuté samotným žalovaným, které doplnila o náhled do CEE, ISIR, NRKI a SOLUS. Upozornila, že právní úprava nestanoví, jakým konkrétním způsobem se sluší úvěruschopnost prověřit, záleží tedy na úvaze poskytovatele úvěru. K tomu žalobkyně doplnila, že preferuje statistický model v kombinaci se zohledněním informací zjištěných jednak od spotřebitele, jednak z úvěrových a obdobných databází.33. Soud nepopírá, že by snad nebylo možno při posuzování úvěruschopnosti využít sofistikovaného statistického modelu, který se může při vhodném nastavení ukázat jako nástroj efektivní. V posuzované záležitosti ovšem žalobkyně nevzala v potaz informace, které žalovaný jakožto žadatel uvedl, respektive které vyplynuly z dokumentů, jež si žalobkyně obstarala.34. Žalovaný v souvislosti se žádostí o úvěr uvedl, že bydlí u rodičů, výpisy z účtu za období od 13. 5. 2021 do 6. 9. 2021 nicméně dávají znát, že žalovaný platil každý měsíc nájemné ve výši 7 100 Kč. Navíc nájemné splatné v červenci 2021 žalovaný vůbec neuhradil, srpnové nájemné pak zaplatil teprve dne 3. 9. 2021, a to hned nato, co na bankovní účet vložil částku 7 000 Kč. Právě popsané skutečnosti explicitně plynou z bankovních výpisů, leč žalobkyně je nikterak nereflektovala, o čemž svědčí v jejím podání ze dne 28. 10. 2024 předestřený výpočet „MMS“ (viz č. l. 31 spisu).35. Dalším varovným signálem v souvislosti s posuzováním úvěruschopnosti měl být pro žalobkyni fakt, že žalovanému plynul příjem z pracovního poměru sjednaného na dobu určitou. Ani tato okolnost však nevedla žalobkyni k pochybnostem o schopnosti žalovaného úvěr po dobu 72 měsíců splácet.36. Podrobné studium bankovních výpisů ukazuje, že žalovaný v inkriminovaném období podvakrát načerpal z titulu úvěrového financování částku 40 000 Kč, dík čemuž byl následně schopen hradit řadu svých výdajů na nákup potravin, pohonných hmot a ošacení. S jedinou výjimkou se vždy ocitl na zkoumaném účtu v záporné hodnotě, což mu umožňoval sjednaný povolený debet do částky 2 000 Kč.37. Informace z bankovních výpisů ve spojení se záznamy z NRKI prokazují, že žalovaný v únoru 2021 načerpal úvěr ve výši 150 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 2 429 Kč, následně v květnu 2021 načerpal další úvěr ve výši 40 000 Kč s měsíční splátkou 675 Kč a hned další měsíc opětovně čerpal další úvěr ve výši 40 000 Kč s měsíční splátkou znovu 675 Kč. Všechny 3 úvěrové vztahy byly předčasně ukončeny, na v pořadí prvý úvěr žalovaný uhradil 4 splátky, na další 2 úvěry neuhradil ničeho. Lze dovodit, že nesplacené předčasně ukončené úvěry poskytovatel žalovanému zkonsolidoval do jednoho úvěru se splátkou 4 096 Kč a celkovou částkou k úhradě ve výši 385 024 Kč.38. Výše snesená fakta zakládají důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného jakožto spotřebitele úvěr ve výši 67 398 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 615 Kč za dobu 72 měsíců sanovat. Podkladovou úvěrovou smlouvu proto stíhá sankce absolutní neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a žalovaný jakožto úvěrovaný spotřebitel má povinnost vrátit žalobkyni prokazatelně vyplacenou a o částečné úhrady poníženou jistinu v částce 34 808 Kč, jak velí odkazované ustanovení.39. Za přiměřenou dobu pro vrácení jistiny považuje soud lhůtu 30 dnů počítanou od právní moci rozsudku. Dle názoru soudu nelze ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. interpretovat jednostranně ve prospěch spotřebitele. Ten jest dostatečně a efektivně ochráněn již tím, že při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti musí vrátit výhradně jistinu úvěru, respektive její zbývající část, to navíc v nově stanovené lhůtě splatnosti, čímž jest současně citelně sankcionován poskytovatel úvěru. Další zostřování takovéto sankce cestou stanovení neúměrně dlouhé lhůty splatnosti či snad rozložením dlužné jistiny do splátek nahlíží soud, a to i při vědomí specifik spotřebitelského práva, jako nepřípustné a jsoucí v kolizi se základními zásadami práva soukromého, in concreto zásadami autonomie vůle, dobrých mravů a poctivosti.40. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zčásti zamítl (výrok v odst. I.), co do částky ve výši 34 808 Kč pak žalobě vyhověl (výrok v odst. II.)41. Pokud se týče práva na náhradu nákladů řízení, bylo namístě pro objektivní určení míry úspěchu ve věci postupovat v intencích usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. [spisová značka]. Ke dni rozhodování soudu (25. 11. 2024) se žalobkyně domáhala celkové částky ve výši 90 750,68 Kč, úspěšná však byla toliko co do částky 34 808 Kč, tj. v rozsahu 38,35 %, neúspěšná pak v rozsahu 61,65 %. Čistý úspěch ve výši 23,3 % tak zaznamenal žalovaný, který ale v řízení žádné náklady nevynaložil. Tomu odpovídá znění výroku v odst. III.