Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 992,42 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 547,62 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 74,08 Kč, s úrokem ve výši 12,5 % ročně jdoucím z částky 12 761,42 Kč od 20. 9. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky 12 761,42 Kč od 20. 9. 2024 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 12 992,42 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 22. 8. 2019.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. K projednání věci soud ve smyslu § 115a o.s.ř. nenařídil jednání, neboť ve věci mohl rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem soudu výslovně souhlasila a žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlas vyslovil konkludentně.
4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:
5. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 22. 8. 2019 smlouvu úvěru č. [hodnota], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 45 000Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 900 Kč měsíčně, splatných vždy k 20. dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a Sazebník žalobkyně ( zjištěno ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota] a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a Sazebníku žalobkyně). Žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil, když poskytnuté prostředky řádně a včas nesplácel ( zjištěno z historického výpisu z úvěrového účtu ). Žalobkyně úvěr ke dni 11. 9. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky ( zjištěno z dopisu ze dne 24. 7. 2024 adresovaného žalovanému ). Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku ( zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 28. 8. 2024 a dokladu o odeslání ). Žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši 12 761,42 Kč, poplatků úvěru ve výši 231 Kč ( 3x 77 Kč poplatky za pojištění za měsíc červen 2024 až srpen 2024 ), kapitalizovaným úrokem ve výši 547, 62 Kč za období od 21. 5. 2024 do 19. 9. 2024, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 74,08 Kč za období od 21. 6. 2024 do 19. 9. 2024, s tím, že od 20. 9. 2024 do zaplacení požaduje žalobkyně z dlužné jistiny 12 761,42 Kč úrok z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně a taktéž smluvní úrok ve výši 12,5 % ročně.
6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
8. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.
9. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor L. V., Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).
14. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 10. 2. 2025 v reakci na výzvu soudu ze dne 22. 1. 2025 uvedla, že při ověřování úvěruschopnosti žalovaného vyšla z periodických výpisů z běžného účtu za období předcházejících 7 měsíců, když příjem žalovaného činil v průměru 22 453,43 Kč měsíčně. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že v době podpisu předmětné smlouvy již splácí částku 1 867 Kč na závazky u žalobkyně, bydlí u rodičů, když výdaje spojené s bydlením dosahují výše 2 000 kč měsíčně, nemá žádnou vyživovací povinnost, čistý příjem má 20 000 Kč a jeho výdaje jsou ve výši 9 277 Kč. Žalobkyně dle svých tvrzení porovnala celkovou částku příjmů žalovaného s celkovou částkou ověřených mandatorních výdajů a paušálních výdajů ve výši životního minima a zjistila, že po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému 49,11% pravidelných příjmů na nepravidelné mandatorní výdaje. Z uvedeného vyplývá, že věřitel (žalobkyně) mohl dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu tak úvěruschopnost žalovaného byla prověřena řádně.
15. Soud tak žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl, a to s ohledem na žalobkyní tvrzený skutkový stav a listinné důkazy, které jej v plném rozsahu prokazují. Právně byla věc posouzena podle § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když smlouva, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, je smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy splnila žalobkyně svůj závazek a poskytla žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši. Žalovaný svůj závazek z této smlouvy nesplnil, když poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě nezaplatil. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 citovaného zákona ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
16. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměnou za 3 úkony právní služby provedené do podání žaloby po 300 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky a 21 % DPH. O výši odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně soud rozhodl v souladu s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. s ohledem na formulářový charakter žaloby.
17. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.