Výrok
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobcům 340 000 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně od 27. 12. 2018 do 30. 6. 2021 ve výši 76 709,59 Kč, se zamítá.
II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobci se žalobou došlou soudu dne 16. 6. 2021 domáhali po žalovaném zaplacení 340 000 Kč s příslušenstvím uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Dne 4. 5. 2018 s ním uzavřeli smlouvu o dílo č. 2018/007 na rekonstrukci domu, který mají ve spoluvlastnictví. Žalovaný se zavázal práce odvést nejpozději do 26. 4. 2020. Stavba byla částečně hrazena z hypotečního úvěru ve výši 1 400 000 Kč, který byl převeden na účet žalovaného. Žalovaný finanční prostředky prostavěl, proto na podzim roku 2018 navrhnul, že vyhotoví přístřešek pro kotelnu a stání auta jako součást projektu a rozpočtu. Na základě dohody s žalovaným nechali vykopat základy, tuto stavbu a práce zahájil v květnu roku 2018. V květnu 2018 vyhotovil bednění a následně vybetonoval základy pro přístavbu a opěrnou zeď a dále šest opěrných sloupů pro budoucí přístavbu a rampu jako nový vchod do domu. Po průběžném vyúčtování vyzval k úhradě částky 340 000 Kč určené na stavbu stání pro auto a kotelnu. [adresa] 600 EUR, což je ekvivalent částky 340 000 Kč, zaplatili ze svého účtu v Rakousku. Finanční prostředky na stavbu stání na auto (krov a střechu) objednal u firmy [právnická osoba], kterou ale nenamontoval. Od obdržení platby již nic neudělal, jeho dodavatel potvrdil, že od něho rovněž za zhotovení krovu nic nedostal. [adresa] 000 Kč si tak žalovaný ponechal, předmět smlouvy nesplnil. Věc byla řešena policií.
2. Ve věci byl vydán platební rozkaz č. jednací [spisová značka], který byl včas podaným odporem zrušen. Žalovaný oznámil, že bylo u něho zahájeno insolvenční řízení.
3. Skutkovým závěrem soudu je, že usnesením Krajského soudu v [adresa], čj. [Anonymizováno] [spisová značka] -[Anonymizováno] -[Anonymizováno] ze dne [datum], které nabylo právní moci dne 20. 5. 2026, bylo rozhodnuto o splnění oddlužení a osvobození žalovaného jako dlužníka od placení pohledávek věřitelů, pohledávek k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a pohledávek věřitelů, kteří tyto do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli.
4. Soud, s odkazem na ustanovení § 414 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o insolvenci, žalobu zamítnul po splnění povinností žalovaného v rámci insolvenčního řízení. Lze ještě uvést, že žalobci byli před vyhlášením rozsudku bezvýsledně vyzváni, aby odůvodnili nárok poté, co bylo rozhodnuto insolvenčním soudem.
5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak jak je uvedeno ve výroku II., protože žalovanému žádné nevznikly.