Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobce k žalované naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 23. 1. 2010, se ke dni 1. 5. 2026 zrušuje.
II. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 6. 11. 2025 domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované dceři, která dle jeho zjištění je již od roku 2017 na mateřské dovolené a pobírá rodičovský příspěvek. Kvůli mateřské ukončila i studium na učilišti. Současně navrhnul, aby mu byl vrácen přeplatek výživného.
2. Žalovaná s návrhem na zrušení vyživovací povinnosti souhlasila. Žalobce ví, že již od roku 2017 je na rodičovské dovolené. Nesouhlasí s vrácením přeplatku, neboť k jejím rukám nic nešlo.
3. Usnesením č. j. 7 C 343/2025-16, které nabylo právní moci dne 18. 3. 2026, byla pravomocně odmítnuta žaloba „poukázání“ přeplatku na výživném podle § 43 o. s. ř.
4. Skutkovým závěrem soudu je, že vyživovací povinnost žalobce k žalované skončila již v roce 2017, kdy ukončila studium na učilišti a nastoupila na mateřskou dovolenou.
5. Skutková zjištění byla učiněná ze shodných tvrzení a opatrovnického rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích.
6. Hmotně právním základem nároku je ustanovení § 910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. V tomto případě je nepochybné, že žalobce byl ve věci úspěšný, avšak žalovaná je na mateřské dovolené a úhrada nákladů řízení by nebyla v zájmu jejích nezletilých dětí.