Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 97,51 % od 6. 11. 2020 do 13. 1. 2021, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se podáním došlým soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] od 6. 11. 2020 do 13. 1. 2021 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný (dále také jako "klient") v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, uzavřel dne [datum] s žalobcem [příjmení] smlouvu (dále také jako " Smlouva). Jedná se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. K uzavření Úvěrové smlouvy může dojít pouze prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba], www. [webová adresa] v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci společnosti [právnická osoba] k tomu určené. [právnická osoba] v tomto případě zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí a to prostřednictvím registru [příjmení] a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobce taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. Na základě Úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši [částka]. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši [částka]. Splatnost takto poskytnutého úvěru byla 30 dnů od jeho poskytnutí. Schválená výše úvěru byla odeslána prostřednictvím služby ThePay na účet žalovaného, v tomto případě byla částka [částka] zaslána dne [datum] na číslo účtu uvedeném ve Smlouvě: [bankovní účet]. Účet, který žalovaný uvedl při uzavírání Smlouvy, je v ní uveden a to konkrétně části " Smluvní strany". Úvěr společně s poplatky je v souladu s ustanovením části Smlouvy„ Úvěrová smlouva“ splatný 30 dnů od poskytnutí, za poskytnutí se rozumí den, kdy byla schválená výše úvěru odeslána na účet žalovaného. Za prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši [částka], jeho výše je uvedena v části Smlouvy„ Úvěrová smlouva“, konkrétně v přehledové tabulce "Parametry a podmínky úvěru". Splatnost takto účtovaného poplatku je potom vždy s posunutou splatností celého úvěru, jak plyne z části Smlouvy„ Jak si prodloužíte splatnost úvěru“. Ke korunovému odkladu došlo v následujících datech: dne [datum] byla uhrazena částka [částka] dne [datum] byla uhrazena částka [částka] Žalovaný hradil v následujících datech (součástí plateb jsou i platby zaslané za účelem prodloužení splatnosti, pokud tak žalovaný v průběhu trvání Smlouvy učinil): dne [datum] byla uhrazena částka [částka] dne [datum] byla uhrazena částka [částka].
2. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobce na výzvu soudu uvedl, že v rámci postupu v poskytování úvěru naplňuje žalobce svoji zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, neboli credit scoringu, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tento model je postaven na logistické regresi, kde se jednotlivé dichotomické proměnné opírají o další. Pro každou produktovou linii potom žalobce využívá odlišný model pro zjištění kreditního skóre klienta. Stejně tak jsou nastaveny hodnoty minimálního skóre, jehož nedosažením je posuzovaná žádost zamítnuta. Uvedené na základě parametrů vytvořených odbornými zaměstnanci vykonává automatizovaný systém. Výše nastíněný postup a jeho nutnost se ve své podstatě ničím neliší např. od situace v pojišťovnictví, kdy pojišťovny obdobným způsobem při kontraktaci vyhodnocují pomocí podobných matematických (statistických) operací pojistná rizika svých pojištěnců a jejich finanční krytí. Pro předcházení předlužení klienta zajišťuje žalobce [příjmení] bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky. V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Vyvstává-li navzdory takto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobce kontrolou klienta v externích registrech. Využívány jsou úvěrové registry [příjmení] a NRKI. S jejich pomocí jsou shromažďovány klientské informace, jako je např., existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Hodnotu informací z těchto registrů je přitom potřeba považovat za význačnou s ohledem na skutečnost, že poskytují obraz o stavu závazků u velkého počtu věřitelů – dá se říci, že u naprosté většiny relevantních institucionálních věřitelů působících na trhu. Vstupní data pro zjištění kreditního skóre, resp. pro zjištění limitu nejvyšší měsíční splátky, žalovaného byla následující: - specifikace klienta (počet dětí – 1) - finanční údaje (zdroj příjmu klienta – zaměstnanec, výše čistého měsíčního příjmu – [částka], výši výdajů domácnosti – [částka], výše příjmů ostatních členů domácnosti – [částka]). Žalobce dále vycházel z životního minima dospělého člena domácnosti v době schvalování úvěru a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Žalobce provedl lustraci žalovaného v registrech [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR, přičemž dotaz do registru [příjmení] byl proveden s výsledkem bez negativní informace v [příjmení], dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do registru [příjmení] a ISIR byl proveden s výsledkem – v registrech bez záznamu. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky (které jsou v předmětných souvislostech jedněmi ze zásadních hledisek, zmiňovaných i směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2008 [číslo], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], z níž právní úprava posouzení úvěruschopnosti primárně vychází), žalobce shledal žalovaného schopným splácet předmětný úvěr. Žalobce má za to, že ověření úvěruschopnosti žalovaného bylo provedeno zcela v souladu s požadavky zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy na základě dostupných informací získaných i od spotřebitele, jakož i nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
3. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobcem [příjmení] smlouvu. Na základě Úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši [částka]. Žalovaný úvěr nesplatil.
4. Žaloba je důvodná pouze částečně. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
5. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele takto: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).
6. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], který lze použít i na projednávanou věc, byť v něm je vykládán § 9 zákona č. 145/2009 Sb. o spotřebitelském úvěru,„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný“. Ačkoliv § 86 již neobsahuje pojem„ odborná péče“, vykládaný Nejvyšším soudem ve shora citovém rozhodnutí, lez jeho výklad použít i na podmínku„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele“ … a„ pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. I podle současného znění zákona nelze se spoléhat pouze na to, co spotřebitel sám uvede, ale je nutné jeho tvrzení ověřovat například předložením pracovní smlouvy, mzdovými listy, výpisy z účtu, nájemní smlouvou a podobně. Nedostatek takového postupu vede k neplatnosti úvěrové smlouvy.
7. V projednávané věci žalobce sice provedl zkoumání, zda žalovaný není veden v registrech [příjmení], NRKI, [příjmení], ISIR. Žádným způsobem však neověřoval údaje, které žalovaný poskytl o svých příjmech a výdajích. Takto zjišťovaná úvěruschopnost je nedostatečná a vede k neplatnosti úvěrové smlouvy. Žalobce tak má nárok pouze na žalovanému poskytnutou jistinu, která představuje bezdůvodné obohacení podle § 2991 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a zákonný úrok z prodlení z této jistiny. Ve zbytku pak byl návrh zamítnut jako nedůvodný.
8. Protože byl žalobce ve věci převážně úspěšný, náleží mu podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které představuje odměna za právní zastoupení advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] za tři úkony právní služby po [částka] (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby), náhrada hotových výdajů [částka] za tři úkony právní služby po [částka], to vše navýšeno o 21% DPH, jehož je zástupce žalobce plátcem, tedy o [částka] a soudní poplatek [částka] Celkem činí náklady řízení [částka].