Výrok
I. Návrh, aby byl žalovaný povinen přispívat žalobci na výživném částkou 8 000 Kč měsíčně od podání návrhu se do částky 3 000 Kč, zamítá.
II. Žalovaný je povinen přispívat žalobci na výživném částku 5 000 Kč měsíčně splatnou ke každému 5. dni v měsíci, počínaje právní mocí tohoto rozsudku. Tím se mění usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově čj. 10 C 41/2025-43 ze dne 6. 5. 2025, kterým byla naposledy vyživovací povinnost stanovena částkou 2 000 Kč měsíčně.
III. Nedoplatek na výživném ve výši 11 100 Kč je žalovaný povinen splácet ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným s tím, že nezaplacením i jedné splátky, se stává splatný celý dosud neuhrazený dluh.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 152,50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se podáním došlým soudu dne 9. 6. 2026 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost přispívat žalobci na výživném částkou 7 000 Kč měsíčně k rukám opatrovníka, počínaje dnem podání tohoto návrhu. Návrh je odůvodněn tím, že od posledního rozhodnutí Okresního soudu v Českém Krumlově, usnesením čj. 10 C 41/2025-43 ze dne 6. 5. 2025, kterým byla stanovena vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci ve výši 2 000 Kč měsíčně, došlo k podstatné změně poměrů na straně žalobce. Zůstává i nadále nezměněné to, že žalobce trpí lehkou mentální retardací, která je vrozená a v současné době neléčitelná. Vedle toho trpí skoliózou páteře a gastrosofageálním refluxem. Zdravotní stav žalobce mu dlouhodobě neumožňuje samostatně se živit. Je zcela závislý na péči jiných osob a změna poměrů nastala v tom, že na základě doporučení sociálních služeb navštěvuje žalobce Domov [Anonymizováno] a centrum sociálních služeb [Anonymizováno], a to prozatím v jednom dnu v týdnu. S tím jsou spojeny zvýšené náklady za pobyt v tomto zařízení a za cestovné. Tyto náklady dosud nejsou dostatečně kryty dosavadním výživným ani sociálními dávkami, které mají podpůrný, nikoli nahrazující charakter.
2. Při jednání dne 17. září 2026 zástupkyně žalobce navrhla, aby soud rozhodnul o zvýšení výživného na částku 8 000 Kč, neboť vyčíslení změny poměrů, jak jej učinila v žalobě, bylo nedostatečné a teprve částka 8 000 Kč je dostatečná pro potřeby žalobce. Soud postupem podle § 95 o. s. ř. při jednání změnu žaloby připustil.
3. Žalovaný navrhnul zamítnout žalobu, jako nedůvodnou a ponechat výživné v dosavadní výši 2 000 Kč měsíčně, neboť sice vnímá, že návštěvy stacionáře synovi prospívají. Rozumí proto přání opatrovnice docházku rozšířit. Současně považuje za potřebné posoudit, jak lze tuto péči dlouhodobě financovat z prostředků žalobce a při možnostech obou rodičů. Důvodem pro zamítnutí žaloby je, že nebyl prokázán takový nárůst potřeb žalobce, který by po zohlednění příspěvku na péči a jeho dalších prostředků vyžadoval vyšší peněžitý příspěvek otce. Samotný vznik nákladů na stacionář ještě takový závěr neumožňuje, neboť žalobce pobírá příspěvek určený právě k zajištění potřebné pomoci. Výživné bylo naposledy sjednáno soudním smírem v květnu 2025. Při posouzení podstatné změny poměrů podle § 163 občanského soudního řádu je proto třeba porovnat nejen tehdejší a současné výdaje, ale také prostředky k jejich úhradě a poměry obou rodičů. Podle § 7 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, slouží příspěvek na péči k zajištění pomoci při zvládání základních životních potřeb. Podle § 21 odst. 2 písm. d) téhož zákona může být využit na pomoc osoby blízké i poskytovatele sociálních služeb. Při souběhu péče matky a stacionáře je tedy třeba hodnotit jeho využití pro obě tyto formy pomoci. Matčina osobní péče má svou hodnotu a může být z příspěvku hrazena. Příspěvek však nepředstavuje pevnou náhradu její mzdy nezávislou na způsobu zajištění péče o syna. Pokud část pomoci nově zajišťuje stacionář, je namístě zohlednit tuto změnu také při rozdělení příspěvku. Žalobce pobírá příspěvek na péči 5 400 Kč měsíčně. Podle údajů z jednání činila úhrada stacionáře v červenci 2026 přibližně 3 800 Kč a v srpnu přibližně 3 100 Kč. Dosavadní úhrady služby tedy samy o sobě výši příspěvku nepřesahují. Při hodnocení dopravy je třeba zohlednit také příspěvek na mobilitu 900 Kč měsíčně. Uvedené částky podle žalovaného podporují možnost financovat dosavadní docházku z účelově poskytovaných prostředků. Rozhodující je však jejich celkové využití, včetně ostatní potřebné péče. Pro výživné je podstatné, zda po tomto zohlednění skutečně vzniká další potřeba peněžitého příspěvku rodičů, a pokud ano, v jaké výši. Častější odborná péče může žalobci prospívat, její přínos je však třeba posuzovat společně s potřebným rozsahem služby a možnostmi jejího dlouhodobého financování. Každý další den docházky přináší další náklady; samotná prospěšnost širší docházky proto ještě neurčuje, jakou část těchto nákladů má nést otec.
4. Usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově čj. 10 C 41/2025-43 ze dne 6. 6. 2026 je prokázáno, že jím bylo naposledy rozhodnuto o stanovení výživného tak, že byla žalovanému uložena povinnost platit výživné ve výši 2 000 Kč. Tím bylo změněno usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 8. 1. 2021 čj. 2 C 155/2020-23, kterým byla naposledy stanovena vyživovací povinnost ve výši 500 Kč měsíčně. Uvedeným usnesením má soud za prokázané, že žalobce trpí lehkou mentální retardací, která je vrozená a v současné době není léčitelná. Žalobce je schopen jen velmi jednoduché manuální práce, a to navíc za přísně chráněných podmínek (znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie na č. l. 285 spisu 8 P 47/2000). Vedle toho žalobce trpí skoliózou páteře a gastroesofageálním refluxem (posudek o invaliditě na č. l. 31). S ohledem na mentální retardaci žalovaného, jeho nesamostatnost a sociální úzkostlivost jej Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud“) rozsudkem ze dne 10. 7. 2017 čj. 8 P 47/2000-306 (v právní moci 9. 8. 20147) omezil ve svéprávnosti a opatrovnicí mu jmenoval jeho matku [Jméno opatrovnice] (rozsudek soudu ze dne 10. 7. 2017 čj. 8 P 47/2000-306). Rozsudkem ze dne 29. 8. 2022 čj. 8 P 47/2000-441 soud prodloužil omezení žalobcovy svéprávnosti na dobu dalších 5 let a opatrovnicí mu opět jmenoval [Jméno opatrovnice] (rozsudek soudu ze dne 29. 8. 2022 čj. 8 P 47/2000-441).
5. Při posledním rozhodování o výživném ve věci sp. zn. 10 C 41/2025 soudu vycházel ze skutečnosti, že žalovaný bydlí se svou matkou [Jméno opatrovnice], která se o něj stará, a se svou polorodou sestrou (mají společnou matku). Nájem, zálohy na topení a vodu v bytě, který obývají, činí 6 120 Kč, zálohy na elektřinu činí 1 800 Kč měsíčně. Za domácnost se hradí též televizní poplatek. Na provoz domácnosti žalobce své matce přispívá 2 000 Kč měsíčně a stejnou částku připívá i jeho polorodá sestra. Žalobce potřebuje prakticky neustálý dohled. V pondělí a ve středu chodí od 9.00 do 14.00 hodin do charity, kde má v tu dobu program (tvorba rukodělných výrobků, vycházky apod.). Jedině po dobu pobytu žalobce v charitě je matka žalobce schopna si obstarat své nejnutnější záležitosti (např. návštěvy doktorů apod.). Žalobcova matka z důvodu nutnosti pečovat o žalobce nemůže pracovat a její příjem tak činí 4 900 Kč měsíčně z příspěvku na péči a cca 2 800 Kč měsíčně z dalších dávek. Majetkové poměry žalobce byly zjištěny tak, že žalobce pobírá invalidní důchod, který od splátky v lednu 2025 činí 16 828 Kč měsíčně. Dále žalobce pobírá příspěvek na mobilitu ve výši 900 Kč měsíčně a příspěvek na péči ve výši 4 900 Kč měsíčně, který poskytuje své matce, jež o něj celodenně pečuje. Žalobce měl ke dni 27. 6. 2024 na vkladní knížce uloženo 161 000 Kč. Na vkladní knížku si spoří 2 000 Kč měsíčně. Žalobce nemá nemovitosti ani jiný majetek vyšší ceny, nemá ovšem ani. Žalobce reálně hospodaří s 18 228 Kč měsíčně (16 828 Kč z důchodu + 900 Kč z příspěvku na mobilitu + 500 Kč na výživném od žalovaného), příspěvek na péči 4 900 Kč měsíčně poskytuje své matce, která se o něj celodenně stará. S ohledem na zdravotní a duševní stav je žalobce schopen jen velmi jednoduché manuální práce, a to navíc za přísně chráněných podmínek. Žádná taková vhodná práce pro něj v [adresa], kde bydlí, není. Dojíždět za prací není s ohledem na jeho duševní a zdravotní stav možné.
6. Žalovaný dosahoval podle zjištění v předchozím řízení v zaměstnání čistého příjmu přes 31 000 Kč čistého měsíčně, když nemá prémie. Žalovaný bydlí v bytě, který vlastní jeho manželka. Za bydlení vydá cca 7 000 Kč měsíčně (2 000 Kč měsíčně za elektřinu + 5 000 Kč měsíčně za vodu, stočné atd.). Žalovaný si spoří na důchod 2 000 Kč měsíčně, vedle toho mu 1 000 Kč měsíčně na penzijní spoření přispívá zaměstnavatel. Na důchod má žalovaný naspořeno cca 80 000 Kč a nemá žádné dluhy. Nejsou-li prémie, pak podle žalovaného praktiky celý jeho příjem padne na úhradu bydlení, jídla, základních hygienických potřeb, spoření na důchod, výlety a saunu. Kromě žalobce nemá žalovaný jiné vyživovací povinnosti.
7. Soud provedl v projednávané věci dokazování Žádostí o poskytování sociální služby v rámci průvodcovské a předčitatelské služby, která prokazuje, že tyto služby poskytuje [jméno FO] [Anonymizováno] pomoc žalobci, za něhož jedná opatrovnice, paní [Jméno opatrovnice]. Žádá se o dopravu jeden den v týdnu. K tomu zástupkyně žalobce uvedla, že doprava prozatím zajištěna není, neboť kapacity [jméno FO] maltézské pomoci neumožňují tuto službu žalobci poskytovat. Žalobce tak dochází jednou týdně do Domova [Anonymizováno] a centra sociálních sužeb [Anonymizováno] a vyúčtování pro klienta za červenec 2026 je prokázáno, že za služby tam poskytované bylo vyúčtováno celkem 3 791 Kč (1 015 Kč za stravu a 2 776 Kč za jednotlivé služby, které jsou ve vyúčtování uvedeny. Vyúčtování za srpen 2026 prokazuje, že bylo za služby poskytnuto žalobci a vyúčtováno 3 013 Kč (812 Kč za stravné a 2 201 Kč za poskytované služby). Do tohoto zařízení je nutno dojíždět z místa bydliště žalobce, tedy z [adresa], přičemž jízdné činí 14 Kč pro žalobce, jako držitele průkazu ZTP. V [adresa] jezdí žalobce městskou hromadnou dopravou, kterou má zdarma, jak uvedla opatrovnice žalobce.
8. Poštovními poukázkami typu B má soud za prokázané, že invalidní důchod byl žalobci vyplacen za srpen 2026 ve výši 17 291 Kč. Od posledního rozhodnutí soudu tak došlo ke zvýšení o 456 Kč. Příspěvek na mobilitu pobírá žalobce ve výši 900 Kč, tedy stejné, jako v době posledního rozhodnutí. U příspěvku na péči došlo ke zvýšení z částky 4 900 Kč na 5 400 Kč, tj. o 500 Kč. Opatrovnice žalobce si půjčila od paní [jméno FO] částku 12 000 Kč, splatnou nejpozději do konce října 2026 na služby Domova [Anonymizováno] a centra sociálních služeb [Anonymizováno], což je prokázáno smlouvou o zápůjčce. Zprávou o výdělcích žalovaného je prokázáno, že jeho průměrný měsíční čistý příjem za leden až červen 2026 činí 32 031 Kč, přičemž žalovaný je zaměstnán u společnosti [Anonymizováno] – [právnická osoba] v Českém Krumlově.
9. K současným poměrům žalobce vypověděla, že žalobce jednou týdně doprovází opatrovnice do Centra sociálních služeb [Anonymizováno] v [adresa]. Jezdí autobusem, protože možnost dopravy autem, které poskytuje [jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno], pro žalobce zatím nefunguje, není pro ěho místo. Když už tam žalobce doprovodí, tak tam zůstává až do 12:30 hodin, tak aby stihla autobus zpátky. Synovi se poskytované služby líbí, rád by tam byl ještě i další den v týdnu, tedy aby to byly dva dny v týdnu. Jízdenka z [adresa] představuje částku celkem 71 Kč, tedy 14 Kč pro žalobce jako držitele průkazu ZTP a plné jízdné 57 Kč za opatrovnici (prokázáno jízdními doklady). Městskou hromadnou dopravou jezdila nejdříve za 30 Kč na 60 minut, ale to nestíhala z nádraží do Centra [Anonymizováno] [Anonymizováno], je to delší doba, proto využívá možnosti plného jízdného za 24 hodin, které představuje 115 Kč. Žalobce jezdí v [jméno FO] [právnická osoba] zdarma.
10. Poštovní poukázkou typu B je prokázána splatnost důchodu pro invaliditu třetího stupně pro žalobce ve výši 17 291 Kč z 8. 9. 2026, za důchod splatný v srpnu 2026. Poštovní poukázkou typu B na výplatu částky 900 Kč od Úřadu práce ČR, krajská pobočka v [adresa], je prokázáno, že v této výši pobírá žalobce příspěvek na mobilitu. Výpovědí opatrovnice před soudem je prokázáno, že žalobce bydlí s matkou v bytě, kde nájemné činí 8 180 Kč. Došlo tak k navýšení od posledního rozhodnutí soudu z částky 6 120 Kč. Žalobce opatrovnici přispívá částkou 2 000 Kč, což se nezměnilo. Zůstává v platnosti to, co opatrovnice uvedla při minulém jednání, tedy že žalobce dojíždí do charity v pondělí a ve středu a je tam mezi 9. hodinou a 14. hodinou. Žalobce teď dostává prášky na zažívání, které nemá v pořádku a díky tomu hodně jí, takže má zvýšené výdaje s jídlem. Opatrovnice žalobce náklady na jídlo nedokázala vyčíslit, odhadem uvedla, že oběd může stát tak 140 Kč, samozřejmě pak žalobce dostává i svačinu, večeři, sní toho prostě hodně. [adresa] je stále prázdná. Nad synem musím mít neustálý a trvalý dohled. Opatrovnice je zaměstnána jako uklízečka, a její výdělek vyjde přesně na nájem. Má ještě ve společné domácnosti dceru, té je 19 let a studuje střední školu. Pracovní doba opatrovnice jsou dvě hodiny denně s tím, že čas je různý. Uklízí na úřadech, takže se to liší podle úředních hodin. Výdělek činí 5 000 Kč měsíčně s tím, že syna nemůže nechat samotného ani během oněch dvou hodin, kdy je v práci, tudíž on chodí se ní. Opatrovnice zvažovala možnost, že by syna nechávala i jinde než v charitě, případně ve stacionáři, ale žádné jiné možnosti nejsou, Syn si spoří 2 000 Kč měsíčně.
11. Výpovědí žalovaného má soud za prokázané, že kromě příjmu ve společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. žádný jiný nemá. Nevlastní majetek vyšší hodnoty, tedy ani žádné nemovitosti, akcie, podílové listy, ani nic podobného. Vlastní osobní automobil, rok výroby 2009, značky Nissan Qashqai. Na výživném žalobci přispívá dohodnutou částku 2 000 Kč, nad rámec této částky nepřispívá ničeho. Žádné zvláštní výdaje, například se zdravotním stavem nemá. Bydlí v bytě, který vlastní manželka. Na nákladech s užíváním tohoto bytu se podílí. Za byt se platí asi 6 000 Kč měsíčně + 2 000 Kč za elektřinu. Spoří si na důchod asi 2 000 Kč, má také úrazové pojištění.
12. Soud má za prokázané, že od posledního rozhodnutí soudu došlo ke změně poměrů na straně žalobce, když na místo dosavadní částky 16 750 Kč na invalidním důchodu je nyní vypláceno 17 291 Kč, příspěvek na mobilitu zůstává ve výši 900 Kč, ale příspěvek na péči je vyplácen na místo 4 900 Kč v částce 5 400 Kč. Došlo tak ke zvýšení příjmu z těchto titulů o 1 041 Kč. Došlo však k navýšení výdajů za služby poskytované Domovem [Anonymizováno] a centrem sociálních služeb [Anonymizováno] o průměrně 3 514 Kč. Na straně žalovaného došlo ke změně poměrů, když mzda mu byla zvýšena oproti původně zvažované částce 31 000 Kč na 32 031 Kč. Po provedeném dokazování má soud zato, že došlo ke změně poměrů, která vyžaduje změnu rozhodnutí o výši výživného, a to o náklady spojené se službami poskytovanými Domovem [Anonymizováno] a centrem sociálních služeb [Anonymizováno] ve výši průměrné 3 015 Kč a výdaje zvýšené o dopravu do tohoto centra k léčení, zhruba v průměru 112 Kč na měsíc (jízdné 14 Kč jedna cesta, tj. 28 Kč v jednom dni při skutečnosti že žalobce dojíždí jednou týdně, tedy čtyřikrát v měsíci).
13. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaný se pro svůj zdravotní a duševní stav není schopen sám živit, lze mu tak podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přiznat výživné. Je v poměrech žalovaného, aby přispíval výživné zvýšené o částku 3 000 Kč, tj. částkou 5 000 Kč měsíčně především s ohledem na jeho příjmy a výdaje popsané shora v odstavci 10. a 13. odůvodnění tohoto rozsudku. Není však v možnostech žalovaného přispívat žalobci opatrovnicí navrhovanou částku 8 000 Kč měsíčně, a proto byla žaloba do částky 3 000 Kč zamítnuta.
14. Protože došlo ke zvýšení výživného, náleží žalobci nedoplatek za výživné za období od podání návrhu, tj. od 9. 6. 2026, což za měsíc červen činí 2 100 Kč, za červenec, srpen a září po 3 000 Kč, tedy celkem 11 100 Kč. Tento nedoplatek je žalovaný povinen splácet žalobci ve splátkách stanovených soudem podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (o. s. ř.) po 1 000 Kč spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek, tedy s tím, že nebude-li zaplacena jen jedna splátka, stává se tak splatný celý dosud neuhrazený dluh.
15. Opatrovnice žalobce uplatnila právo na náhradu nákladů řízení, která mu náleží podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a vyhl. č. 241/2015 Sb., a představuje náklady po 300 Kč za písemné podání spočívající v návrhu na zahájení řízení a za účast při jednání soudu celkem ve výši 600 Kč a jízdné k jednání soudu ve výši 10 Kč, tedy celkem 610 Kč. Žalobce má úspěch ve věci v částce 5 000 Kč, což s ohledem na uplatněný nárok 8 000 Kč představuje 62,5 %. Žaloba byla zamítnuta do částky 3 000 Kč, což je neúspěch ve 37,5 % a při použití zásady rozdílu úspěchu a neúspěchu, tak žalobci náleží 25 % ze vzniklých nákladů ve výši 610 Kč, tedy na 152,50 Kč.