Výrok
I. Vyživovací povinnost stanovená žalobci naposledy rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 14. 6. 2021 č. j. [spisová značka], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno] se počínaje dnem 24. 8. 2025 zrušuje.
II. Žalovaná není povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla zrušena jeho vyživovací povinnost vůči žalované, neboť již ukončila studium na Střední škole v [Anonymizováno] [adresa] a dále nehodlá pokračovat ve studiu.S ohledem na skutečnost, že se nepodařilo zjistit místo pobytu žalované, byla jí jako opatrovnice ustanovena její matka paní [Jméno Zástupce], která při jednání soudu uvedla, že dcera byla v cizině, ale vrátila se, bydlí nyní s matkou ve společné domácnosti a udělila jí pro další řízení plnou moc k zastupování. Zástupkyně žalované k návrhu uvedla, že s ním souhlasí, neboť žalovaná skutečně skončila studium, na žádnou další školu ke studiu nenastoupila, a naopak je zaměstnána.Rozsudkem č. j. [spisová značka], [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno] je prokázáno, že naposledy bylo výživné stanoveno tímto rozhodnutím soudu a žalobci byla uložena povinnost přispívat tehdy nezletilé žalované částkou 7 800 Kč měsíčně. Sdělením Střední školy [adresa] je prokázáno, že žalovaná dne 30. 1. 2025 ukončila studium na této škole, když studentkou byla od 1. 9. 2024. Skutečnost že žalovaná je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] je prokázána pracovní smlouvou uzavřenou mezi shora uvedeným zaměstnavatelem a žalovanou dne 1. 12. 2025, zároveň byla uzavřena dohoda o hmotné odpovědnosti a žalované byl vystaven mzdový výměr.Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Pokud žalovaná ukončila studium, má se za to, že je schopna se sama živit, a proto byla vyživovací povinnost žalobce vůči žalované zrušena.Žalobce je ve věci zcela úspěšný, v návrhu však uvedl, aby bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nemá být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení a tomu odpovídá výrok II. tohoto rozsudku.