Výrok
I. Žalovaný je povinen přispívat žalobkyni na výživu a zajištění životních potřeb do dvou let věku společného syna [jméno FO], nar. [datum] částkou 4 000 Kč měsíčně, a to od 1. 1. 2025, splatnou vždy do každého 12. dne v měsíci předem.
II. Dluh na výživném za měsíce leden až březen 2025 ve výši 12 000 Kč je žalovaný povinen splácet po 1 000 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku spolu s uvedeným výživným, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Navrhovatelka podala dne 20. 1. 2025 návrh, aby soud rozhodl o povinnosti odpůrce přispívat jí na výživu a zajištění životních potřeb do dvou let jejich společného syna [jméno FO], nar. [datum]. V návrhu uvedla, že otec dne 20. 12. 2024 opustil společnou domácnost a odmítl jí přispívat na její potřeby i potřeby společného syna.
2. Ohledně syna soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v České Lípě č.j. [spisová značka], jenž nabyl právní moci dne 12. 2. 2025 byla schválena dohoda rodičů, kterou byl nezletilý svěřen do péče matky a otec se zavázal platit na něj výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně od 1. 1. 2025.
3. Při dnešním jednání bylo dále zjištěno, že oproti době vynesení tohoto rozsudku se poměry rodičů nezměnily, a to jak pokud jde o příjmy, tak pokud jde o výdaje, kdy matka tyto skutečnosti blíže doložila. Odpůrce se v této věci k návrhu matky nevyjádřil. Bylo doloženo rodným listem jeho otcovství, jež bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů.
4. Podle § 920 odst. 1 obč. zák., není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Podle § 922 odst. 2 obč. zák., výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.
5. Soud přihlédl ke skutečnosti, že matka kromě rodičovského příspěvku pobírá přídavky a výživné na děti a příspěvek na bydlení, na druhou stranu měsíční náklady tyto příjmy vysoce převyšují. Matka sama uvedla, že je na rodičovské dovolené, její příjmy se výrazně oproti dřívějšku snížily. U otce činí čistý měsíční příjem stále kolem 43 000 Kč měsíčně. Žije sám v rodinném domě a má další vyživovací povinnost. Za dané situace soud dospěl k závěru, že výživné je možno přiznat ve výši 4 000 Kč měsíčně odpovídající příjmům i výdajům účastníků, a to od 1. 1. 2025, kdy ohledně dluhu na výživném za měsíce leden až březen 2025 ve výši 12 000 Kč bylo toto umožněno žalovanému splácet spolu se stanoveným výživným po částce 1 000 Kč měsíčně pod hrozbou ztráty výhody splátek v případě nezaplacení byť i jen jediné z nich.
6. Náklady řízení nikdo z účastníků nepožadoval, proto bylo rozhodnuto, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu.