Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 460 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 287 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Dne 19. 8. 2024 podala žalobkyně návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Uvedla, že mezi žalovaným a původním věřitelem byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 11 460 Kč, jenž žalovaný nesplácel. Žalobce doložil, že pohledávka vyplývající ze smlouvy byla původním věřitelem postoupena na společnost [právnická osoba] [adresa], která pak tuto pohledávku postoupila žalobkyni. O postoupení byl žalovaný informován a byla mu zaslána předžalobní upomínka, jež byla rovněž doložena, ovšem žalovaný na tuto výzvu nereagoval. Dalším přípisem ze dne 4. 12. 2024 byla žaloba částečně vzata zpět, neboť nebylo možno doložit ověření úvěruschopnosti žalovaného, proto žalobkyně požadovala vydání plnění představujícího vyplacenou částku úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení. Usnesením zdejšího soudu ze dne 12. 12. 2024 č.j. 10 C 390/2024-26, jež nabylo právní moci dne 15. 1. 2025, bylo proto řízení částečně zastaveno, co do příslušenství.
2. Na dnešní den bylo ve věci nařízeno ústní jednání, k němuž se žalobce a jeho právní zástupce omluvili a požádali, aby bylo jednáno v nepřítomnosti, žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoliv osobně převzal žalobu včetně předvolání k ústnímu jednání dne 13. 3. 2025 do vlastních rukou. Žalovaný nic soudu nedoložil, nenavrhoval žádné důkazy a ani netvrdil, že by bylo něco z jeho strany uhrazeno. Soud proto dospěl k závěru, že je možno jednat v nepřítomnosti účastníků.
3. Soud na základě předložených důkazů, zejména smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně potvrzení o platbě, upomínek, smluv o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť došlo k uzavření smlouvy, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 11 460 Kč, kterou však žalovaný ani zčásti neuhradil. Vyhověl proto žalobě v plném rozsahu s odkazem na ustanovení § 2991 odst. 1,2 obč. zák., podle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
4. Pokud jde o náklady řízení, žalobce byl v řízení úspěšný ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud však vycházel ze skutečnosti, že jde o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč ve smyslu § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v aktuálním znění. Přiznal proto žalobci soudní poplatek ve výši 835 Kč, dále náhradu za tři úkony právní služby po 300 Kč, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 3x 100 Kč a 21 % DPH ve výši 252 Kč, tedy celkem částku ve výši 2 287 Kč.