Výrok
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 10 245 Kč s příslušenstvím, se zamítáII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem soudu doručeným dne 1.9.2025 domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 245 Kč s příslušenstvím, neboť žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem (příp. provozovatelem) motorového vozidla, které je provozováno bez platného pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla (zákon č. 30/2024 Sb.). Žalobkyně zjistila, že v období od 4.8.2024 do 3.1.2025 bylo motorové vozidlo registrační značky ([Anonymizováno]) [Anonymizováno], VIN vozidla [VIN kód], s objemem válců motoru nad [Anonymizováno] [Anonymizováno] cm3 do[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] cm3, provozováno bez sjednaného pojištění odpovědnosti. Žalobkyně uplatnila svůj nárok vůči provozovateli vozidla, jímž je žalovaný. Výše příspěvku činí 65 Kč za každý den, tj. celkem 9 945 Kč (za období od 4.8.2024 do 3.1.2025 - cekem 153 dní). Dále žalobkyně nárokuje náklady na vymáhání příspěvku ve výši 300 Kč za uvedené období. V souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku (o. z.) a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., požaduje žalobkyně rovněž úhradu úroků z prodlení.
2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).
3. Právní zástupce žalobkyně u ústního jednání uvedl, že soudu byla předložena pojistná smlouva, která končí přede dnem nárokovaného období, kdy pojistitelem je žalovaný, z čehož lze vyvodit, že byl provozovatelem vozidla i v rozhodném období.
4. Z výzvy k úhradě zákonného příspěvku ze dne 9.1.2025, z upomínek ze dne 2.4.2025 a ze dne 28.4.2025, má soud za zjištěné, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky z titulu zákonného příspěvku do garančního fondu žalobkyně ve výši 9 945 Kč a částky 300 Kč za náklady uplatnění, a to za osobní automobil s objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značky [SPZ], za období od 4.8.2024 do 3.1.2025.
5. Z výzev společnosti [právnická osoba]. ze dne 5.6.2025 a ze dne 27.6.2025 má soud za zjištěné, že žalobkyně vyzývala žalovaného opakovaně k úhradě dlužné částky v celkové výši 10 460 Kč.
6. Z výpisu z registru silničních vozidel a ze Sdělení [právnická osoba] [adresa], odbor dopravy ze dne 2.1.2026, má soud za prokázané, že v rozhodném období od 4.8.2024 do 3.1.2025 byl v centrálním registru silničních vozidel u předmětného vozidla ([jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ], VIN [VIN kód]) evidován jako vlastník/provozovatel [právnická osoba], narozen [datum].
7. Z dokumentu Pojištění vozidla má soud za zjištěné, že k předmětnému vozidlu bylo evidováno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, z titulu žalovaným uzavřené pojistné smlouvy, a to na období od 5.2.2022 do 3.8.2024.
8. Z Předžalobní upomínky ze dne 31.7.2025 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 10 569 Kč, a to do 15 dnů od odeslání této výzvy.
9. Ze shora uvedených listin dle soudu nelze uzavřít, že žalovaný byl v rozhodném období provozovatelem (případně vlastníkem) předmětného vozidla ([jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ], VIN [VIN kód]). Z výpisu z registru silničních vozidel vyplývá, že vlastníkem/provozovatelem předmětného vozidla byl v rozhodném období [právnická osoba], narozen [datum].
10. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, účinného od 1.4.2024, se má za to, že provozovatelem registrovaného vozidla je ten, kdo je provozovatelem tohoto vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidla na pozemních komunikacích. Podle § 2 odst. 15 z. č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích stanoví, že provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. V případě, že provozovatel tuzemského vozidla poruší povinnost podle § 6 odst. 1, je povinen zaplatit podle § 45 odst. 2-4 zákona č. 30/2024 Sb. příspěvek ve výši denní sazby dle druhu vozidla za každý den porušení povinnosti. Výše denního příspěvku pro uvedené období je stanovena ustanovením § 5 vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb., kterou se provádí zákon č. 30/2024 Sb. Výše poplatku na vymáhání příspěvku je stanovena § 6 prováděcí vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb. v částce 300 Kč.
11. Na základě shora uvedených zjištění a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalovaný v rozhodném období, tj. od 4.8.2024 do 3.1.2025, byl vlastníkem/provozovatelem předmětného vozidla ve smyslu zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a tedy ani to, že by měl ve zmiňovaném období povinnost sjednat smlouvu o povinném pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a povinnost žalobkyni uhradit zákonný příspěvek za nárokované období. Povinnost uzavřít pojistnou smlouvu a hradit příspěvek do garančního fondu dopadá na provozovatele/vlastníka tuzemského vozidla. Žalobkyně dovozovala povinnost žalovaného především ze skutečnosti, že žalovaný v minulosti uzavřel k předmětnému vozidlu pojistnou smlouvu. Tato skutečnost však sama o sobě neprokazuje, že žalovaný byl provozovatelem či vlastníkem vozidla i v rozhodné době (případně po celé uplatňované období). Ze samotného uzavření pojistné smlouvy či úhrady pojistného v předcházejícím období nelze bez dalšího rozhodnou skutečnost o tom, že provozovatelem/vlastníkem vozidla je právě žalovaný i v následujícím období dovozovat, neboť vztah k vozidlu mohl poté zaniknout. Žalobkyně však kromě existence dříve sjednaného pojištění nenavrhla ani nepředložila žádné další důkazy způsobilé prokázat, že žalovaný byl v rozhodném období vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla, a soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovaný se neúčastnil jednání před soudem ani se nijak nevyjadřoval k návrhu, a tedy mu žádné náklady nevznikly.