Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 674 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 674 Kč od 21.3.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 1 909,60 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 322 Kč od 21.3.2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 582,87 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 26.8.2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 583,60 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 12.5.2024 úvěrovou smlouvu č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 16 661 Kč, a to převodem na účet prodejce. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit poskytnutý úvěr včetně sjednaného příslušenství v 10 pravidelných měsíčních splátkách po 1 666 Kč, splatných nejpozději vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, s první splátkou splatnou dne 15.6.2024. Žalovaný přestal hradit splátky řádně a včas (konkrétně od splátky úvěru splatné dne 15.10.2024), čímž porušil smluvní povinnosti, na výzvy žalobkyně k úhradě dluhu nereagoval. Žalobkyně využila svého práva ze smlouvy a úvěr ke dni 16.2.2025 zesplatnila. Žalobkyně touto žalobou požaduje částku 8 330 Kč za neuhrazené splátky do zesplatnění (celkem 5 splátek), jistinu ve výši 1 666 Kč, smluvní pokutu za zrušení úvěrové smlouvy ve výši 166 Kč, úrok z prodlení ve výši 270 Kč, účelně vynaložené náklady za odeslání upomínky ve výši 450 Kč (tři upomínky po 150 Kč), účelně vynaložené náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč a smluvní pokutu za prodlení s úhradou jednotlivých splátek ve výši 501 Kč (10 % z dlužných splátek).
2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“)
3. Soud provedl následující důkazy: Z úvěrové smlouvy č. [IBAN] (smlouva o úvěru na koupi zboží) ze dne 12.5.2024; z Formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a z Úvěrových podmínek soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 661 Kč na koupi černého elektra, kdy finanční prostředky byly vyplaceny na účet prodejce. Jednalo se o účelově vázaný úvěr na financování nákupu zboží. Zprostředkovatelem úvěru byla společnost [právnická osoba], a to na základě Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 31.12.2017, na základě které se zavázala jako partner pro žalobkyni dlouhodobě vyvíjet jako nezávislý podnikatel činnosti směřující k poskytování úvěrových produktů. Žalovaný se zavázal úvěr splácet 10 měsíčními splátkami ve výši 1 666 Kč, přičemž splatnost první splátky byla ke dni 15.6.2024, poslední splátka měla být uhrazena dne 15.3.2025. Součástí smlouvy je též prohlášení žalovaného o jeho příjmu, kdy uvedl, že pracuje jako specialista/odborný pracovník u společnosti [právnická osoba]., s čistým měsíčním příjmem ve výši 28 000 Kč, do výdajů uvedl výdaje na bydlení ve výši 9 000 Kč a splátky dalších úvěrů ve výši 990 Kč. Úvěrová smlouva byla podepsána SMS kódem [Anonymizováno]. Z výpisu z účtu – potvrzení o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že byla na účet zprostředkovatele – prodejce [právnická osoba] dne 14.5.2024 poukázána částka 16 661 Kč. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem [hodnota] splátky po 1 666 Kč, tj. celkem 6 664 Kč, dostal se však do prodlení s úhradou zbývajících 5 splátek. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 28.2.2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k předčasnému uhrazení všech dlužných částek v celkové výši 11 329 Kč s ohledem na to, že žalovaný řádně neplnil své závazky ze smlouvy o úvěru. Zároveň byla dne 8.7.2025 žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění, kterou žalobkyně doložila včetně podacího poštovního archu. Z přehledu plateb pak soud zjistil, že žalovaný kromě čtyř splátek ve výši 1 666 Kč, uhradil též částku 6 Kč na úrok z prodlení, dále 150 Kč na náklady upomínání a 167 Kč na smluvní pokutu. Žalovaný tak žalobkyni uhradil celkem částku 6 987 Kč.
4. Podle § 2395 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena dne 12.5.2024 úvěrová smlouva.
10. Soud se zároveň zabýval tím, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žaloba v tomto směru neobsahovala žádná skutková tvrzení. K výzvě soudu žalobkyně dne 5.1.2026 předložil obsáhlé podání, které obsahovalo podrobný právní rozbor k zákonné povinnosti posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to s odkazy na judikaturu českých i mezinárodních soudů. V podání pak žalobkyně doložila, že provedla lustraci žalovaného v dostupných databázích (např. databáze SOLUS, ERP, Black list, NRKI). Dále žalobkyně uvedla, že vycházela z informací o příjmu a výdajích žalovaného, které byly uvedeny i v úvěrové smlouvě. Nebylo ovšem tvrzeno ani nijak doloženo, jakým konkrétním způsobem žalobkyně hodnotila poměry žalovaného. Žalobkyně uvedla, že žalovaným uváděné informace porovnávala se statistickými údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statického úřadu. Žalobkyně však nedoložila žádné konkrétní důkazy (výplatní pásky, pracovní smlouvy, nájemní smlouvu, výpisy z účtu žalovaného). Žalobkyně byla při jednání soudu opakovaně vyzvána, aby doplnila tvrzení a označila důkazy k prokázání skutečného zkoumání majetkových poměrů žalovaného. Žalobkyně uvedla že vše, co měla ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného k dispozici, již bylo předloženo.
11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
13. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
14. V tomto řízení žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu žalobkyně neunesla důkazní břemeno k tvrzení, že řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Za této situace soud hodnotí uzavřenou smlouvu jako neplatnou. Žalobkyně tak má nárok pouze na plnění, které žalovanému poskytla z důvodů bezdůvodného obohacení, jak je uvedeno v § 2991 o. z., nemá tak nárok na další plnění (smluvní pokuty, náklady na upomínání apod.).
15. Žalobkyně má nárok na úhradu dlužné jistiny ve výši 9 674 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem 6 987 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy o poskytnutí úvěru soud ve zbývajícím rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, zamítl.
16. O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 obč. zák., sazba byla stanovena s ohledem na vl. nař. č. 351/2013 Sb. Soud přiznal úrok v sazbě 12 % ročně z částky 9 674 Kč od 21.3.2025 do zaplacení.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 582,87 Kč, přičemž tato částka představuje 67,02 % z jejich celkové výše 8 332,64 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83,51 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 16,49 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění), tj. 1 200 Kč, dále jeden úkon právní služby podle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5, § 11 a.t. (účast u jednání) ve výši 1 580 Kč, včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 3x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a jednou po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále náhrada za 224 ujetých km v částce 1 795,18 Kč (34,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,2 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 307,46 Kč. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.