Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč spolu úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 3 500 Kč od 16.11.2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 7 884,50 Kč, požadovaného úroku v kapitalizované výši 563,01 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně z částky 5 495,96 Kč od 30.7.2024 do zaplacení a co do rozdílu mezi požadovaným a přiznaným zákonným úrokem z prodlení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) soudu doručenou dne 5.2.2025 se žalobkyně domáhá, aby žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky 11 384 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 7.2.2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr, včetně poplatku ve výši 8 999 Kč (zahrnující částku za zpracování úvěru, částku za sjednání komfortního a flexibilního splácení a úroku), v dohodnutých týdenních splátkách. Žalovaná pak uhradila toliko celkem částku 4 500 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.7.2024 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje přiznání částky 11 384,50 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 5 495,96 Kč a dlužný poplatek ve výši 5 888,54 Kč. Dále požaduje kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný úrok z prodlení, běžný úrok a úrok z prodlení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila žádným způsobem a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. (o.s.ř.) jednal v její nepřítomnosti.
3. Soud při posouzení nároku vycházel z listin žalobkyní předložených - zejména Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7.2.2023 a Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z)., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byla dne 7.2.2023 uzavřena smlouva o smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr, včetně poplatku ve výši 7 075 Kč + doplňkové pojištění, v dohodnutých 52 týdenních splátkách po 327 Kč. Na poskytnutý úvěr žalovaná uhradila částku celkem 4 500 Kč, ve třech splátkách po 1 500 Kč (v únoru – dubnu 2024), jak vyplývá z Tabulky umoření.
12. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29.7.2024.
13. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích v rámci vyplnění formulářové listiny tzv. Karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr, dle které byla žalovaná v rozhodnou dobu svobodná, na mateřské dovolené s příjmem 8 300 Kč. Žila v nájmu. V rámci ostatních příjmů domácnosti byla uvedena částka 30 000 Kč bez jakéhokoliv upřesnění zdroje těchto příjmů a v rámci výdajů byla uvedena odhadovaná částka 1 000 Kč. Žalovaná stvrdila, že údaje jsou správné. Z karty zákazníka vyplývá, že údaje byly ověřovány dle platných dokumentů. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy žalobkyní ani po poučení soudem nebyly.
14. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobce nesplnil.
15. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti, když podle ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
16. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
17. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
18. Obezřetnost a důslednost právního předchůdce žalobce při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalované, byť současně prohlásila, že jsou „pravdivé a úplné.“ Celkové měsíční výdaje ve výši 1 000 Kč, ani rámcově neodpovídají obvyklým výdajům na nájemní bydlení v České republice a další obvyklé náklady spojené s chodem domácnosti a zajišťováním životních potřeb, i pokud by se na těchto podílely další osoby. Nelze tak uvěřit ani skutečnosti, že celkové výdaje žalované činí pouze 1 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně si tedy vystačil jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, aniž by tato blíže ověřil, ač tak udělat mohl a měl, např. výpisy z bankovního účtu, nájemní smlouvou apod. Soud zároveň konstatuje, že nebyly nijak ověřovány další měsíční tvrzené příjmy domácnosti žalované ve výši 30 000 Kč.
19. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána byla, a to kladně vyhodnocena. Právní předchůdce žalobkyně tak neposoudil schopnost splácet úvěr ze strany žalované řádně, když již z vyplněných údajů v Zákaznické kartě lze bez dalšího o uvedeném pochybovat. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobci rozdíl mezi poskytnutými finančními prostředky a jí dosud uhrazenou částkou. Výše bezhotovostně poskytnuté částky ve výši 8 000 Kč dne 7.2.2023 i jednotlivých úhrad ze strany žalované pak vyplývá z Tabulky umoření. Ostatně žalovaná nenamítala, že by jí částka poskytnuta nebyla ani, že žalobci uhradila více než tvrzených a prokázaných 4 500 Kč.
20. Co se týče úroku z prodlení, byl žalobkyni přiznán v zákonné výši z částky dosud žalovanou neuhrazené, a to od 16.11.2024 na základě stanovené lhůty splatnosti dle Předžalobní výzvy ze dne 31.10.2024, a to v souladu s ustanovením § 1970 a nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná byla ve sporu poměrně úspěšnější, prokazatelně jí však žádné náklady nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.