Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 500 Kč spolu úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 26 500 Kč od 26.11.2024 do zaplacení, to vše v měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy do 15. dne příslušného měsíce, počínaje měsícem prosincem 2025, a to pod ztrátou výhody splátkového plnění.
II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 35 945,58 Kč, požadovaného úroku v kapitalizované výši 1 223,64 Kč a ve výši 15 % ročně z částky 26 500 Kč od 20.12.2024 do zaplacení, jakož i zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 6 978,33 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 26 500 Kč od 22.10.2024 do 25.11.2024, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) soudu doručenou dne 28.4.2025 se žalobkyně domáhá, aby žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky 62 445,58 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 20.12.2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a dále zaplatit poplatek ve výši 40 008 Kč (zahrnující částku za zpracování úvěru, částku za sjednání komfortního a flexibilního splácení a kapitalizovaného úroku), ve sjednaných splátkách. Žalovaný pak uhradil toliko částku 3 500 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2024 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje přiznání částky 62 445,58 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 26 500 Kč a dlužný poplatek ve výši 35 945,58 Kč. Dále požaduje kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný úrok z prodlení, běžný úrok a úrok z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že není schopen uvedenou částku splácet vzhledem k jeho dlouhodobě špatné finanční situaci a nezaměstnanosti. Z nařízeného jednání se žalovaný omluvil, a souhlasil, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Zároveň požádal, aby soud případně povolil hrazení příslušné částky ve splátkách. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. (o.s.ř.) jednal v nepřítomnosti žalovaného.
3. Soud při posouzení nároku vycházel z listin žalobkyní předložených - zejména Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20.12.2022 a Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z)., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla dne 20.12.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, včetně poplatku ve výši 36 669 Kč a Doplňkové pojištění ve výši 3 339 Kč (tj. 30 000 Kč + 40 008 Kč) v dohodnutých 21 měsíčních splátkách po 3 334 Kč. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil částku celkem 3 500 Kč dne 29.12.2022, jak vyplývá z Tabulky umoření.
11. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21.10.2024, vč. příslušného seznamu.
12. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích v rámci vyplnění formulářové listiny tzv. Karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr, dle které byl žalovaný v rozhodnou dobu svobodný, s příjmem 26 456 Kč. V rámci ostatních příjmů domácnosti byla uvedena částka 40 000 Kč bez jakéhokoliv upřesnění zdroje těchto příjmů, u výdajů žadatele byla uvedena odhadovaná částka 3 000 Kč, vč. externích splátek. Žalovaný jako žadatel dále uvedl, že má spotřebitelský úvěr i u jiné společnosti a nemá bankovní účet. Také stvrdil, že údaje jsou správné. Z karty zákazníka vyplývá, že poskytovatel úvěru (zprostředkovatel) údaje ověřil dle platných dokumentů (Pracovní smlouva, výplatní pásky) a dalších informací sdělených žadatelem. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy žalobkyní ani po poučení soudem nebyly. Nebylo tak doloženo a prokázáno např., zda a jak byla ověřována existence dalších spotřebitelských úvěrů a výše splátek těchto úvěrů, dále uváděná výše měsíčních výdajů, když částka 3 000 Kč zahrnující též splátky spotřebitelských úvěrů (v uváděné výši 1 000 Kč) se jeví jako vysoce nepravděpodobná.
13. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobce nesplnil.
14. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti, když podle ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
17. Obezřetnost a důslednost právního předchůdce žalobce při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, byť současně prohlásil, že jsou „pravdivé a úplné.“ Celkové měsíční výdaje ve výši 2 000 Kč (3 000 Kč bez splátek dalších úvěrů v uváděné výši 1 000 Kč), ani rámcově neodpovídají obvyklým výdajům na zajišťování životních potřeb dospělého jedince. Právní předchůdce žalobkyně si tedy vystačil jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, aniž by tato blíže ověřil, ač tak udělat mohl a měl, např. smlouvami o dalších úvěrových produktech žalovaného, Potvrzení o dalších příjmech domácnosti a Potvrzení jejích členů o způsobu podílení se na výdajích domácnosti stran žalovaného aj.
18. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána byla, a to kladně vyhodnocena. Právní předchůdce žalobkyně tak neposoudil schopnost splácet úvěr ze strany žalované řádně, když z vyplněných údajů v Zákaznické kartě lze bez dalšího o uvedeném pochybovat. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobci rozdíl mezi poskytnutými finančními prostředky a jím dosud uhrazenou částkou. Výše poskytnuté částky ve výši 30 000 Kč dne 20.12.2022 i jednotlivých úhrad ze strany žalovaného pak vyplývá z Tabulky umoření. Ostatně žalovaný nenamítal, že by mu částka poskytnuta nebyla a ani, že žalobci uhradil více než tvrzených a prokázaných 3 500 Kč. Uvedené žalovaný naopak nečinil sporným, poukazoval však na svou nesolventnost, tj. situaci, kdy není schopen závazek ze Smlouvy plnit.
19. Co se týče úroku z prodlení, byl žalobkyni přiznán v zákonné výši v souladu s ustanovením § 1970 a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z částky dosud žalovaným neuhrazené, a to od 26.11.2024 na základě stanovené lhůty splatnosti dle Oznámení o postoupení pohledávky. Oznámení totiž obsahovalo též výzvu k zaplacení dluhu ze Smlouvy ve stanovené lhůtě 10 dnů, soud tak při určení počátku prodlení vycházel z data odeslání Upomínky (dle data na Podacím lístku 11.11.2024) vč. předpokládané doby 3 dnů, kdy se tato výzva dostala do dispoziční sféry žalovaného po jejím odeslání.
20. Soud žalovanému s ohledem na jeho procesní aktivitu a opakovaně uváděnou nepříznivou ekonomickou situaci při absenci příjmu ze zaměstnání umožnil splácení uložené povinnosti ve splátkách v souladu s ust. § 160 o.s.ř., avšak pod ztrátou výhody splátkového plnění. Pokud tak žalovaný nebude hradit dle podmínek stanovených splátek, stane se dluh splatný jako celek.
21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný byl ve sporu poměrně úspěšnější, prokazatelně mu však žádné náklady nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.