Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 8. 10. 2010 částkou 2 500 Kč se s účinností od 1. 3. 2024 zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce žádal, aby jeho vyživovací povinnost k žalovanému byla zrušena od 1.března 2024. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že je otcem žalovaného, žalovaný v květnu 2023 ukončil studium a od srpna 2023 je zaměstnán.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu §115a o.s.ř., když žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil a žalobce se k výzvě soudu k zamyšlenému postupu ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Ve výzvě, která byla žalobci doručena 5. 4. 2024, byl žalobce poučen, že nevyjádří-li se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy soudu, bude se předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.V posuzovaném případě bylo z kopie pracovní smlouvy zjištěno, že žalovaný je od 1.8.2023 zaměstnán v [adresa] v [adresa]. Z uvedeného zjištění je zřejmé, že žalovaný již je schopen sám se živit. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému tedy již netrvá a žalobě bylo proto vyhověno.Žalobce měl ve věci plný úspěch, měl by tedy podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, která ve věci úspěch neměla. Dle obsahu spisu však žalobci žádné náklady nevznikly a soud tedy o nich rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.