Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 2. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 665,69 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 615,89 Kč, úrokem 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení nad rámec shora přiznaným, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 665,69 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný dne 1. 2. 2023 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru č. [číslo] (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla téhož dne žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zaplatit do 1. 4. 2024, a to formou 14 splátek po 1 992 Kč měsíčně, částku celkem 27 888 Kč sestávající z jistiny úvěru 15 000 Kč, úroku v pevné výši 761 Kč (při úrokové sazbě 8 % ročně), úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření úvěrové smlouvy ve výši 7 350 Kč, dále úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhrady za hotovostní splátky v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalovaného z pracovní smlouvy, výplatních pásek a potvrzení o příjmu, výdaje žalovaného pak z výpisů z bankovního účtu. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, pouze dne 2. 2. 2023 uhradil částku 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla s účinností ke dni 29. 5. 2024 postoupena žalobkyni. Žalovaná částka představovala neuhrazenou jistinu 13 974,23 Kč, smluvní úrok 660,80 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření úvěrové smlouvy ve výši 6 817 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 928,83 Kč, úhradu za hotovostní splátky v místě bydliště ve výši 2 507,14 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 777,69 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvního úroku 8 % ročně od 2. 4. 2024 do zaplacení (za období do 22. 4. 2024 kapitalizovaného ve výši 615,89 Kč) a zákonného úroku z prodlení od 2. 4. 2024 do zaplacení (za období do 22. 4. 2024 kapitalizovaného ve výši 1 224,41 Kč).
2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 22. 1. 2026. Žalovaný se k tomuto jednání bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o jeho odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.
5. Ze žádosti žalovaného o úvěr ze dne 1. 2. 2023 (k tomu viz č. l. 34 spisu) soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr 30 000 Kč, k čemuž uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nikoho nevyživuje, je zaměstnaný, jeho měsíční mzda činí 27 103 Kč, na bydlení a energie vydává měsíčně 2 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 5 000 Kč, na spoření, pojištění pak 500 Kč.
6. Z pracovní smlouvy (k tomu viz č. l. 31 i.v. – 32 spisu) soud zjistil, že žalovaný je od 15. 12. 2022 zaměstnán u rakouského zaměstnavatele.
7. Z úvěrové smlouvy (založeno v elektronickém spisu CEPR) soud zjistil následující:a. právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 1. 2. 2023 žalovanému v hotovosti neúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč;b. žalovaný se zavázal zaplatit úrok ve výši celkem 761 Kč (při úrokové sazbě 8 % ročně), úhradu za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 077 Kč, inkasní poplatek (za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti) 2 700 Kč, a to formou 14 splátek po 1 992 Kč měsíčně splatných k prvnímu dni v měsíci;c. nárok na zaplacení úhrady za poskytnutí úvěru a nákladů na vyhodnocení úvěru vzniká uzavřením smlouvy, nárok na inkasní poplatek pak dnem každého výběru splátky v bydlišti žalovaného;d. dále bylo sjednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením druhé nebo třetí splátky a zároveň bude v prodlení s úhradou min. dvou ze tří splátek a neuhradí alespoň jednu řádnou splátku v dodatečně stanovené lhůtě splatnosti, bude žalovanému zasláno oznámení zpoplatněné částkou 1 500 Kč (z toho účelně vynaložené náklady ve výši celkem 1 000 Kč a smluvní pokuta 500 Kč);e. RPSN činila 272,44 %.
8. Z transakční historie (založeno v elektronickém spisu CEPR) soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh z úvěrové smlouvy uhradil dne 2. 2. 2023 částku 2 000 Kč.
9. Dále soud zjistil, že pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni (k tomu viz smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny a výtah ze seznamu postoupených pohledávek, to vše v elektronickém spisu CEPR).
10. Z ostatních provedených důkazů pak soud nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.
11. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž dni (dále jen „o. z.“). Otázku úroku z prodlení pak soud posoudil zejména podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 1813 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem (odst. 1). Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí (odst. 2).
14. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
15. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
17. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu (písm. a), úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení (písm. b), nebo smluvní pokutu (písm. c). Podle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.
18. Po provedeném dokazování vzal soud předně za prokázané, že pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu (§ 1879, § 1880 odst. 1, § 1887 o. z.). Dále soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ).
19. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně považuje soud za (ještě) dostatečné, a to zejména s ohledem na to, že byl ověřen aktuální pracovní poměr žalovaného a že sám žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nikoho nevyživuje a jím uvedené náklady na živobytí nejsou v tomto ohledu nijak excesivně nízké.
20. Jde-li pak o jednotlivé, žalobou uplatněné, nároky, soud konstatuje následující.
21. Uplatněný nárok na zaplacení smluvního úroku, úhrady za poskytnutí úvěru a nákladů na vyhodnocení úvěru neshledal soud důvodným. Ujednání o smluvním úroku je nutné posoudit v souhrnu s ujednáními o úhradě za poskytnutí úvěru a o nákladech na vyhodnocení úvěru tak, že se jedná o (jediné) ujednání o smluvním úroku. Poskytnutí úvěru a uzavření úvěrové smlouvy, jakož i administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu nejsou žádnými zvláštními, specifickými službami; jejich prostřednictvím právní předchůdkyně žalobkyně pouze uměle navyšovala svou odměnu z úvěrové smlouvy, tedy smluvní úrok. I s ohledem na výši RPSN tak, jak se podává z úvěrové smlouvy, je přitom zjevné, že se jednalo o zcela nepřiměřený úrok. Podstatná v této souvislosti je i ta skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně, jak vyplývá z právě řečeného, neposkytla žalovanému jako spotřebiteli informaci o výši smluvního úroku jasným a srozumitelným způsobem (§ 1813 odst. 1 věta druhá o. z.). Soud proto ujednání o smluvním úroku, uměle rozdělené na celkem tři smluvní ujednání, shledal jako zneužívající ujednání ve smyslu § 1813 o. z. a nepřihlédl k němu (§ 1815 o. z.; nutno dodat, že s ohledem na zdánlivost ujednání o smluvním úroku nepřicházela v úvahu aplikace právní úpravy neplatnosti právního jednání dle § 574 a násl. o. z.).
22. Dále soud neposoudil jako důvodný ani nárok na zaplacení inkasního poplatku a smluvních pokut. Žalobkyně v řízení neprokázala (navzdory poučení danému dle § 118a odst. 3 o. s. ř.), že by její právní předchůdkyně službu spočívající v inkasu splátek v bydlišti žalovaného poskytovala, přitom nárok na zaplacení inkasního poplatku vznikal dle úvěrové smlouvy právě až dnem výběru splátky. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení smluvních pokut, soud jej shledal rozporným s § 122 odst. 2 větou druhou ZoSÚ. V tomto ohledu soud přihlédl k tomu, že v případě prodlení žalovaného s druhou a třetí splátkou, ve kterém se žalovaný, jak soud zjistil, ocitl, vznikalo právní předchůdkyni žalobkyně nejen právo na smluvní pokutu 500 Kč, ale i právo na účelně vynaložené náklady v nepřiměřené výši 1 000 Kč, v důsledku čehož sjednaná smluvní pokuta přesáhla částku 500 Kč [k tomu srov. § 122 odst. 1 písm. a) ZoSÚ], tedy přesáhla zákonný limit stanovený v § 122 odst. 2 větě druhé ZoSÚ (nutno doplnit, že žalobkyně ani netvrdila, že by její právní předchůdkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru, tedy využila svého práva, proto je nutné na zjištěný skutkový stav aplikovat právě § 122 odst. 2 větu druhou ZoSÚ).
23. Vzhledem ke shora rozvedenému soud žalobě vyhověl pouze co do částky 13 000 Kč, ve zbylém rozsahu ji zamítl. Právo na zaplacení smluvního úroku (počítaje v to i úhradu za poskytnutí úvěru a náklady na vyhodnocení úvěru), inkasního poplatku a smluvních pokut nemohlo žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) ani vzniknout, proto je nutné částku 2 000 Kč, kterou žalovaný uhradil, zúčtovat proti poskytnuté jistině spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč. S ohledem pak na to, že poslední sjednaná splátka měla být dle úvěrové smlouvy žalovaným zaplacena do 1. 4. 2024, přiznal soud žalobkyni zákonný úrok z prodlení z nevrácené jistiny úvěru od 2. 4. 2024 do zaplacení.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný sice byl ve věci procesně úspěšnější, avšak v řízení zůstal zcela pasivní, žádné náklady řízení mu tak nevznikly, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
25. O lhůtě k plnění pak soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.