Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 121 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 121 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části nároku na zaplacení částky 10 770,45 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 770,45 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 18 891,45 Kč Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaný uzavřel se společností [Anonymizováno] dne 7. 8. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž zákůadě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 18 891 Kč, tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 15. 4. 2024. ˇuvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz. Poté kdy se žalovaný zaregistroval a zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěr, právní předchůdce žalobce prověřil schopnost žalovaného úvěr splácen a následně mu zaslal konkrétní návrh úvěrové smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientu musí zůstat životní minimum 3 410 Kč. Žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě dluhu, který neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne 13. 5. 2024. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 27. 1. 2020.
2. Soud vyzval žalobce, aby doplnil skutková tvrzení a důkazy a doložil vyhotovení uzavřené úvěrové smlouvy, opatřené podpisy účastníků, event. akceptované jiným způsobem (např. PIN). Dále jej vyzval, aby doložil, jak právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když k žalobě nebyly přiloženy žádné dokumenty ani prohlášení žalovaného o výši jeho příjmů a výdajů. -Dále měl žalobce doložit, v jaké výši žalovaný čerpal úvěr, jaké plnění fakticky uhradil, a jak bylo započteno. Žalobce doplnil svá skutková tvrzení podáním ze dne [Anonymizováno]. Uvedl, že jeho právní předchůdce pro potvrzení smlouvy zaslal žalovanému unikátní identifikační sms kód a jeho odesláním žalovaný potvrdil přijetí smlouvy. K posouzení úvěruschopnosti žalobce pouze zopakoval skutková tvrzení, uvedená v žalobě. Dále sdělil, že žalovaný po dobu trvání úvěru čerpal finanční prostředky v celkové výši 13 000 Kč a konkrétně na jeho účet bylo zasláno 7. 8. 2023 9 000 Kč, 7. 8. 2023 1 000 Kč, 15. 9. 2023 1 400 Kč a 13. 10. 2023 1 600 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 4 879 Kč, a to 13. 9. 2023 částku 1 462 Kč, 12. 10. 2023 částku 1 608 Kč a 15. 11. 2023 částku 1 809 Kč. Dále upřesnil, že žalovaná částka 18 891,45 Kč se skládá z jistiny ve výši 9 930,89 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů 750 Kč (3x2050), a úroku ve výši 8 210,56 Kč za období čerpání úvěru.
3. Žalovaný se k nařízenému ústnímu jednání nedostavil, neomluvil se. K žalobnímu návrhu se nijak nevyjádřil. Předvolání společně s žalobou mu bylo řádně doručeno. Soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o.s.ř a podle listinných dokumentů ve spisu dle §120 odst. 2 o.s.ř.
4. Podle § 2395 občanského zákoníku dle zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se a úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho pořádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Žalobce prokazoval svá skutková tvrzení listinnými důkazy, a to návrhem úvěrové smlouvy ze dne 7. 8. 2023, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2020, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, dodatkem ke smlouvě o postoupení pohledávky, čtyřmi listinami v anglickém jazyce, které se zřejmě týkají převodu nějakých finančních částek, a to dne 13. 10. 2023 částka 1 600 Kč, dne 7. 8. 2023 částka 9 000 Kč, dne 15. 9. 2023 částka 1 400 Kč a dne 9. 8. 2023 částka 1 000 Kč.
9. Z vyjádření [právnická osoba]. ze dne 6. 2. 2025 bylo zjištěno, že z účtu majitele [Jméno žalovaného] č. [č. účtu] byly pod VS [var. symbol] připsány tyto platby: 9 000 Kč dne 7. 8. 2023, 1 000 Kč dne 9. 8. 2023, 1 400 Kč dne 15. 9. 2023 a 1 600 Kč dne 13.10. 2023.
10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a původním věřitelem byl podán návrh na uzavření úvěrové smlouvy, který původní věřitel akceptoval zřejmě elektronicky a SMS zprávou,. Dle návrhu smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč na 1 rok, celkem měl zaplatit 17 759 a úroková sazba činila 0,4026 % denně. (146 % ročně) . Soud nepovažuje dále za prokázané hodnocení úvěruschopnosti. Žalobce ani k písemné výzvy nepředložil žádné informace ani doklady ke konkrétním osobním poměrům žalovaného, jeho příjmům a výdajům.
11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Za této situace soud hodnotí uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou.
12. Za této situace má žalobce nárok pouze na úhradu bezdůvodného obohacení dle shora uvedené § 2991 obč. zák. Ze skutkových tvrzení žalobce, potvrzených ČSOB, bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplacena celková částku 13 000 Kč. Žalovaný celkem uhradil částku 4 879 Kč a tedy zbývá k úhradě částka 8 121 Kč. Soud tedy uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 8 121 Kč. O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl dle .§ 1970 OZ. a sazba byla stanovena s ohledem na vl. nař. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
13. S ohledem na neplatnost smlouvy, o úvěru, soud zamítl nárok žalobce na další plnění, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. S ohledem na neplatnost uzavřené smlouvy není důvodný nárok na úhradu zbývající jistiny, protože plnění žalovaného lze započítat pouze na úhradu samotné jistiny a nikoli dalších poplatků, jejichž úhradu soud považuje za nedůvodnou, jak je shora uvedeno. Stejně tak byl zamítnut nárok úhradu dalších poplatků a úroků, tedy celkové částky 10 770,45 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení.
14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a V tomto řízení měl převážný procesní úspěch žalovaný, kterému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.