Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 400 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 17 996 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 996 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal úhrady částky 23 396 Kč. V žalobě uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 7. 7. 2022 smlouvu o úvěru ve výši 39 996 Kč, skládající se z půjčené částky 22 000 Kč a souhrnného poplatku 17 996 Kč, podle které měl splácet týdně 667 Kč a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy. Žalovaný uhradil částku 16 600 Kč, která se započetla nejprve na úhradu nákladů na vymáhání, úhradu sjednaných a vyměřených pokut, úhradu poplatku za prodlení se splácením úvěru, úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, úhradu poplatku za hotovostní inkaso; dále na úhradu jistiny úvěru dílem 83,47 %, na úrok za poskytnutí úvěru 16,53 % . Zákonný úrok z prodlení žalobce požaduje ož ke dni 1. 9. 2023, kdž splatnost celého úvěru byla určena ke dni 31. 8. 2023.
2. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Předvolání mu bylo doručeno společně s žalobou ke dni 20. 12. 2024. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného a podle obsahu spisu v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř..
3. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
4. Podle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, že byla účastníky uzavřena 7. 7. 2022 ohledně poskytnutí úvěru 22 000 Kč s tím, že celková částka ke splacení je 39 996 Kč (žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit v 60 týdenních splátkách po 666,60 Kč). Uvedená částka je tvořena jistinou 22 000 Kč, úrokem ve výši 4 356 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 040 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky úvěru v hotovosti.
8. Z přehledu splátek předmětného úvěru je zřejmé, že žalovaný z titulu úvěrové smlouvy zaplatil žalobci 16 600 Kč.
9. Z listiny označené „evidenční karta klienta“ bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru 22 000 Kč se splátkami po dobu 60 týdnů, uvedl zde své osobní údaje. Tato listina obsahuje také údaje o finanční situaci žadatele o úvěr, a to příjem žalovaného 23 450 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 4 872 Kč měsíčně, životní minimum 4 750 Kč měsíčně, nebankovní závazky 7 254 Kč s tím, že „disponibilní zůstatek“ je 6 571 Kč. Žalobce soudu předložil také svou předžalobní výzvu k plnění žalovanému.
10. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s dostatečnou péčí, nýbrž poměry žalovaného zkoumal pouze formálně, což vyplývá z údajů obsažených v tzv. evidenční kartě. Z měsíčního příjmu žalovaného 22 000 Kč byla odečtena na celkové potřeby žalovaného částka 9 622 Kč, což je částka zjevně nedostatečná k tomu, aby z ní žalovaný mohl hradit své běžné životní potřeby v tom kterém měsíci a ještě hradit splátku přes nebankovní závazek se splátkou 7 254 Kč měsíčně a splátky z předmětného úroku cca 2 688 Kč každý měsíc na předmětný úvěr. Tyto údaje svědčí o zcela formálním přístupu k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného.
11. Z uvedených důvodů tedy soud smlouvu účastníků o úvěru ze dne 7. 7. 2022 má za neplatnou. Soud se přiklání k výkladu shora citovaného ustanovení zákon o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností).
12. Pokud žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobci vydat.
13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
15. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovaný převzal od žalobce v hotovosti 22 000 Kč. Pokud zaplatil, jak uvádí žalobce a jak vyplývá z předloženého přehledu splátek, částku 16 600 Kč, zbývá k úhradě pouze částka 5 400 Kč. Soud tedy uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 5 400 Kč. O povinnosti k úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb.
16. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy byla žaloba ohledně ostatních uplatněných nároků zamítnuta.
17. V tomto řízení měl převážný procesní úspěch žalovaný, kterému ovšem nevznikly žádné náklady řízení. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.