Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od 5. 1. 2025 do zaplacení a o zaplacení částky 1 000 Kč, se zcela zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 9. 1. 2025 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným dne 4.8. 2023 uzavřel smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky, prostřednictvím klientské zóny za doložení souhlasu s inkasem a potvrzením o verifikační platbě. Úroky z úvěru měly být žalovanou hrazeny v měsíčních splátkách po 7 500 Kč, vždy k 15 dni v měsíci. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 7. 2024. Na základě porušení smluvních povinností žalobce zaslal žalovanému upomínky, a to dne 20. 7. 2024 a 5. 8. 2024. Vzhledem k tomu, že na ně žalovaný nereagoval, přistoupil žalobce k zesplatnění úvěru a vyzval žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru, , nákladů na upomínky a nákladů právního zastoupení. Dále žalobce uvedl, že před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti a odkazuje na přílohu smlouvy o úvěru, kde je uveden detailní rozbor posouzení úvěruschopnosti. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána s výzvou k úhradě dluhu do 4. 1. 2025. Žalovaný svou povinnost dobrovolně nesplnil.
2. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Pouze zaslal email, kde reagoval na elektronický platební rozkaz, uvedl, že je v cizině a žádal splátkový kalendář. Následně vzal na vědomí sdělení soudu, že elektronický platební rozkaz byl zrušen, soud nařídil ústní jednání a bude se zabývat tím, zda účastníci splnili své povinnosti a zda byla platně uzavřena smlouva. . Předvolání k ústnímu jednání bylo žalovanému doručeno s účinky doručení ke dni 29. 3. 2025. . Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované a podle obsahu spisu v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř..
3. Podle § 2395 občanského zákoníku dle zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
4. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnost přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Žalobce prokazoval svá skutková tvrzení listinnými důkazy, a to smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne 4. 8. 2023, předsmluvními informacemi a potvrzením o vyplacení úvěru, potvrzením o zaplacení verifikační platby, 1. upomínkou vč. odeslaného emailu, 2. upomínkou vč. odeslaného emailu, oznámením o zesplatnění pohledávky a výzvou k její úhradě ze dne 21. 12. 2024, odeslané jako předžalobní výzva.
9. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobcem byla dne 4. 8. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč tak, že částku ve výši 50 000 Kč vyplatí na účet žalovaného. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky a detailu pohybu – bezhotovostní platba soud zjistil, že došlo k vyplacení úvěru v souladu s úvěrovou smlouvou.
10. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. Žalobce zejména nedoložil žádná potvrzení o výdělku žalovaného, který měl činit 27 742 Kč a nedoložil žádné konkrétní další výdaje. Rozhodně nelze uvěřit tomu, že výdaje žalovaného na úhradu životních potřeb a výživu 1 dítěte jsou tvořeny pouze náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč a splátkami poskytovaného úvěru a že finanční zůstatek činí 7 500 Kč a 20 Kč na úhradu pravidelných finančních závazků.
11. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), popř. příspěvky na tyto náklady hrazené spolužijící osobou, lze doložit poměrně snadno. Nelze uvěřit ani skutečnosti, že žalovaná s vyživovací povinností ke 2 dětem nemá žádné další měsíční výdaje, krom částky 3 000 Kč na bydlení a částky 7 500 na splátky. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře právního předchůdce žalobkyně k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.
12. Lze tedy uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 50 000 Kč. Žalobce v žalobě tvrdil, že na jistinu nebylo nic uhrazeno. Nicméně poukázal, že žalovaný byla rovněž povinen splácet úrok z úvěru měsíčními splátkami 7 500 Kč. Do prodlení se dostal se splátkou splatnou 15 7. 2024-. Lze tedy předpokládat, že předchozí splátky žalovaný uhradil. Vzhledem k tomu, že žalobce ani po výslovné výzvě soudu nesdělil výši žalovaným poskytnutého plnění, soud si ověřil u banky žalovaného, zda a jaké platby poukázal dle uzavřené úvěrové smlouvy. [právnická osoba]. ve vyjádření ze dne 8.4. 2025 potvrdila, že majitelem účtu č. [hodnota] je žalovaný [Jméno žalovaného].. Z tohoto účtu byly poukázány platby 7 500 Kč měsíčně ve prospěch účtu společnosti [právnická osoba] č. [č. účtu], pod VS [var. symbol], a to dne 11. 8. 2023, 12. 9. 2023, 11. 10. 2023, 13. 11. 2023, 12. 12. 2023, 11. 1. 2024, 14. 2. 2024, 12. 3. 2024, 11. 4. 2024, 13. 5. 2024, 13. 6. 2024, 11. 7. 2024. Žalovaný tedy uhradil 12 x částku 7 500 Kč, tj. celkem 90 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy byl žalovaný povinen uhradit částku 50 000 Kč a pokud uhradil částku 90 000 Kč, tak svůj závazek o 40 000 Kč přeplatil. Soud tedy žalobu v plném rozsahu zamítl.
13. Pouze pro úplnost soud uvádí, že pokud by uzavřená smlouva byla platná, tak nesporně by bylo shledáno neplatným ujednání o úroku z prodlení v sazbě 15 % měsíčně, což odpovídá úrokové sazbě 120 % ročně. Tato sazba několikanásobně přesahuje doporučené sazbě v systému ARAD, uveřejněném ČNB. Sazby zde pohybuje cca kolem 30 % ročně.
14. Ve věci měl žalovaný plný procesní úspěch. Vzhledem k tomu, že mu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.