Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 233 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 4 722,70 Kč za období od 4. 6. 2015 do 18. 12. 2020, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 319,10 Kč za období od 5. 2. 2017 až 18. 12. 2020, úrok ve výši 20,11 % ročně z částky 4 233 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 233 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části nároku na zaplacení částky 6 297 Kč, zbývající částky kapitalizovaného úroku ve výši 3 066,65 Kč, zbývající částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 804,87 Kč a úroku 20,11 % ročně z částky 2 489,21 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 489,21 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky 10 530 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], uzavřel dne 23. 7. 2014 s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, otištěné na zadní straně smlouvy. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, kdy posoudil schopnost žalovaného splácet půjčku na základě informací o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, které byly poznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny dokumenty, zejména pracovní smlouvou výplatními páskami za 3 předcházející měsíce a nájemní smlouvou. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit i poplatek ve výši 7 251 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 954 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,11 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 600 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 4 697 Kč Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, úroku a všech poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 384 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Dle smluvních ujednání měl žalovaný zaplatit 3. 6. 2015 Poslední splátku uhradil po tomto datu dne 28. 1. 2017. Žalovaný na pohledávku za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalobci uhradil pouze částku 6 721 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobci jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila dlužná částka 10 530 Kč z toho dlužná jistina činila 6 722,21 Kč a dlužný poplatek 3 807,79 Kč Žalobce dále požaduje po žalovaném zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 7 789,35 Kč (20,11 % ročně z 6 722,21 Kč od 4. 6. 2015 do 18. 12. 2019) a úroku ve výši 20,11 % ročně z dlužné jistiny 6 722,21 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení. Dále žalobce požaduje úhradu kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 123,97 Kč (8,05 % ze 6 722,21 Kč ročně od 5. 2. 2017 do 18. 12. 2019) a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z 6 722,21 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Předvolání k ústnímu jednání společně s žalobou jí bylo doručeno s účinky doručení ke dni 26. 3. 2022. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného a podle důkazů založených ve spise, a to v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř.
3. Podle obsahu uzavřené smlouvy soud posoudil nárok žalobce jako zápůjčku podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku dle zákona 289/2012 Sb. (dále jen OZ), dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
4. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
5. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení v žalobě smlouvou o zápůjčce ze dne 23. 7. 2014 [číslo] smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, seznamem postoupených pohledávek stranou 83, oznámením o postoupení pohledávky a podacím lístkem, předžalobní upomínkou a podacím lístkem, přehledem plateb.
6. V této věci bylo nesporně prokázáno, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce platné ujednání o poskytnutí zápůjčky ve výši 10 000 Kč. Soud shledal platným i ujednání o úhradě úroku z půjčky, který byl vyjádřen kapitalizovanou částkou 954 Kč. Soud shledal, že sazba 20,11 % ročně není nepřiměřenou sazbou a nárok je v souladu s hmotným právem tedy 2390 OZ. Nicméně soud se neztotožnil s postupem žalobce, který přijaté plnění započítal částečně na úhradu jistiny a částečně na úhradu sjednaného poplatku. S ohledem na neplatnost části smluvních ujednání, jak bude uvedeno níže, soud dospěl k závěru, že přijaté platby lze platně započítat pouze na úhradu dlužné jistiny a poplatku za kapitalizovaný úrok. Soud tedy započetl částku 954 Kč na úhradu kapitalizovaného úroku a části platby žalovaného ve výši 5 767 Kč ještě započetl na úhradu jistiny, a tedy žalovaný je povinen uhradit zbytek jistiny ve výši 4 233 Kč a uložil žalovanému k úhradě tuto částku, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud rovněž shledal důvodným nárok žalobce na úhradu kapitalizovaného úroku z půjčky ve výši 4 722,70 Kč (20,11 % ročně z částky 4 233 Kč od 4. 6. 2015 do 18. 12. 2020) a úroku ve výši 20,11 % ročně částky 4 233 Kč od 19. 12. 2020. Dále byl přiznán kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 319,10 Kč (8,05 % ročně částky 4 233 Kč od 5. 2. 2017 do 18. 12. 2020) a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně částky 4 233 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.
7. Ve výroku II. soud zamítl nárok žalobce na zaplacení částky 2 489,21 Kč, tj. nároku na zaplacení části jistiny, jak je shora odůvodněno a žalovaného poplatku ve váš 3 807,79Kč Ujednání o administrativním poplatku a poplatku za hotovostní inkaso je dle názoru soudu neplatné, protože se zjevně příčí dobrým mravům, jak je uvedeno v citovaném § 580 OZ. Krom jiného soud spatřuje v rozpor s dobrými mravy ve výši těchto poplatků. Pokud by poplatky měly představovat výši nějakých účelně vynaložených nákladů na administrativní zpracování a hotovostní inkaso, měly by být nějak specifikovány a doloženy. Jak je soudu známo ze své úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobcem v obdobných věcech, tak výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o půjčce. Soud dále zamítl nárok na kapitalizovaný úrok ve zbývající výši kapitalizované částky tj. 3 066,65 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve zbývající výši kapitalizované částky tj. 804,87 Kč. Dále soud zamítl nárok na úhradu úroku z půjčky a zákonného úroku z prodlení v příslušné procentní výši, jak je shora uvedeno z částky 2 489,21 Kč od 19. 12. 2020.
8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy dle úspěchu ve věci účastníků. V této věci měl žalovaný převažující procesní úspěch, žádné náklady řízení mu ovšem nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.