Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 3. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části nároku na zaplacení částky 4 000 Kč spolu zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 18. 3. 2024 do zaplacení a částky 1 980 Kč.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 586 Kč k rukám právního zástupce žalobce [Jméno advokáta], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 15 980 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. V žalobě uvedl, že s žalovanou, uzavřel dne 27. 11. 2023 smlouvu o úvěru. Žalobce na dobu neurčitou poskytl žalované úvěr, žalovaná se zavázala každý měsíc uhradit žalobci sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně, přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru nebo její část mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy Žalovaná však sjednané povinnosti neplnila, opakovaně se dostala do prodlení s úhradou úvěru, žalobce proto ke dni 17. 3. 2024 celý úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k zaplacení celé zbývající části úvěru. Žalobce se domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, úroku ve výši 4 000 Kč (40 % za první měsíc čerpání úvěru) a dále přiznání smluvní pokuty za období od 18. 3. 2024 do 2. 10. 2024 ve výši 1 980 Kč (0,1 % denně z jistiny). Součástí žaloby je také požadavek na přiznání zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 14 000 Kč od 18.3. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaná, ač byla řádně obeslána, se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřila, a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) a podle důkazů založených ve spise (§ 120 odst. 2 o.s.ř.)
3. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
4. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy5. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Žalobce prokazoval svá skutková tvrzení listinnými důkazy, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], potvrzením o provedených platbách z účtu [právnická osoba] dne 27. 11. 2023 částka 7 000 Kč a dne 29. 11. 2023 částka 3 000 Kč; oznámením o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 14. 3. 2024. [právnická osoba]. k dotazu soudu potvrdila, že majitelem účtu č. [č. účtu] byla v rozhodném období žalovaná. Dále potvrdila, že od 27. 11. Do 29. 11. 2023 byly na účet připsána platby 3 000 Kč a 7 000 Kč pod VS [var. symbol] od společnosti [Jméno žalobce]..7. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že v dané věci nebylo prokázáno uzavření žalobcem tvrzené smlouvy o úvěru. Soudu předložené znění smlouvy není žalovanou podepsáno a z předložených listin není zřejmé ani to, že by žalovaný potvrdila souhlas se zněním smluvní dokumentace verifikačním kódem v žádosti o úvěr. Žalobce ani k výzvě soudu před nařízeným ústním jednáním nedoplnil skutková tvrzení k tomu, zda a jakým způsobem přezkoumal úvěruschopnost žalované a neodblokoval část elektronických dokumentů, ke kterým soud neměl přístup. Žalobce se nedostavil k jednání soudu a vzdal se tak možnosti být při tomto jednání soudem poučen dle § 118a o.s.ř.8. Pokud žalobce poskytl žalované plnění bez uzavřené smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobci vydat. Podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.10. Ve smyslu ustanovení shora citovaného § 2993 občanského zákoníku bylo tedy žalované uloženo zaplatit žalobci to, oč se plněním získaným bez právního důvodu obohatila. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že ve prospěch žalované bylo poskytnuto převodem na účet 10 000 Kč. Ohledně této částky bylo proto žalobě vyhověno. Podle § 1970 občanského zákoníku byly žalobci přiznány z přisouzené částky také úroky z prodlení. Žalovaná se dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení den po uplynutí lhůty stanovené v oznámení žalobce o zesplatnění úvěru, které obsahuje výzvu k zaplacení dluhu do tří dnů od doručení tohoto oznámení. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. Ohledně ostatních uplatněných nároků byla žaloba zamítnuta, neboť nebylo prokázáno uzavření smlouvy, o kterou se tyto nároky opírají. Pouze pro úplnost ještě soud uvádí, že žalobce nedostatečně hodnotil schopnost žalované uhradit úvěr. Žádné hodnocení ani příslušné listinné důkazy soudu nepředložil. Soud dále považuje za neplatné ujednání o úroku ve výši 40 % p.m. (tedy měsíčně), což činí 480 % ročně.. Taková sazba mnohonásobně přesahuje přiměřenou sazbu v daném období (dle systému ARAD cca 30 % p.a. – tedy ročně).12. Žalobce měl ve věci převažující úspěch, má tedy podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení proti žalované. Procesní úspěch žalobce činí 63 % a po započtení procesního úspěchu žalované v rozsahu 37 % má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 26 %. Náklady řízení jsou tvoření soudním poplatkem 800 Kč, odměnou za právní zastoupení dle § 14b advokátního tarifu dle vyhl. 177/1996 Sb.(dále jen a.t.) ve výši po 300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), paušální náhrada hotových výdajů za 3 uvedené úkony po 100 Kč a DPH z částky 1 200 Kč, tj. 252 Kč. Celkem činí náklady řízení částku 2 252 Kč. Soud přiznal žalobci 26 % z této částky, tj. 586 Kč. Soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení dle § 14b a.t., protože z jeho úřední činnosti je známo, že žalobce opakovaně podává žaloby, kterými se domáhá plnění za neuhrazené úvěry s příslušenstvím, obdobného textu, kde mění pouze údaje o uzavřených smlouvách, žalovaných a výpočtu dlužného plnění.