15 C 75/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky Kč 24 600 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela dne 5. 1. 2025 s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalovaný čerpal celkovou částku 20 000 Kč. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz. Žalovaný vyplnil registrační formulář a po odsouhlasením obsahu smlouvy, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními, žalovaný učinil návrh na uzavření smlouvy. Poté žalovaný uhradil registrační poplatek 1 Kč a doplnil další údaje, čímž došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Do dne podání žaloby žalovaný ničeho neuhradil ani po odeslání předžalobní upomínky. Původní věřitel postoupil pohledávku společnosti [právnická osoba]. na základě smlouvy ze dne 6.12. 20232. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Předvolání k ústnímu jednání společně s žalobou mu bylo doručeno s účinky doručení ke dni 9. 5. 2025. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného a podle důkazů založených ve spise, a to v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř.3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení v žalobě smlouvou o úvěru č. [hodnota] ze dne 5. 1. 2024 a dodatkem č. [hodnota] k uvedené smlouvě o úvěru, výpisy z účtu vedených [právnická osoba]. a banky Creditas, smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023, potvrzením o verifikační platbě, seznamu postupovaných pohledávek, předžalobní upomínkou z 18. 7. 2024,5. Podáním ze dne 14. 5. 2025 k výzvě soudu sdělila [právnická osoba].., že majitelem účtu č. [č. účtu] je žalovaný [Jméno žalovaného] a na účet byla připsány platby dne 5. 1. 2024 ve výši 10 100 Kč a téhož dne ještě platba 9 900 Kč.6. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle § 2993 věty prvé obč. zák. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek má právo na vrácení tohoto , co plnila.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o úvěru číslo [hodnota] ze dne 5- 1. 2025, že se věřitel společnosti Zaplo finance s.r.o zavázal poskytnout žalovaný spotřebitelský úvěr, splatný jednorázově do 30 dnů, a to ve výši 9 900 Kč. Ve smlouvě je sjednána úroková sazba 279,83 % ročně. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem 12 177 Kč do 4. 2. 2024 do 4. 2. 2024. Z dodatku č. [hodnota] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce a žalovaný se dohodli na navýšení částky úvěru 20 000 Kč bez změny splatnosti a úrokové sazby. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku 24 600 Kč.11. Ze shora označených smluv postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena v souladu s § 1895 obč. zák. a postoupení pohledávky bylo řádně oznámeno žalovanému.12. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že v dané věci nebylo doloženo, zda (a jakým způsobem) právní předchůdce žalobce před uzavřením předmětné smlouvy hodnotil úvěruschopnost žalované. Soudu nebyly předloženy žádné důkazy v tomto směru. Právnímu zástupci byla doručena dne 24. 4. 2025 výzva soudu, aby doplnil skutková tvrzení a důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalované. Na výzvu právní zástupce nereagoval. Žalobce se nedostavil k jednání soudu a vzdal se tak možnosti být při tomto jednání soudem poučen dle § 118a o.s.ř.13. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.14. Vzhledem k tomu, že žalobce soudu neprokázal, zda a jak zkoumal úvěruschopnost žalované, soud dospěl k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 shora cit. zákona o spotř. úvěru. Pokud právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen po postoupení pohledávky žalobci vydat. Ve smyslu ustanovení shora citovaného § 2993 občanského zákoníku bylo žalované uloženo zaplatit žalobci to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatil, tedy částku 20 000 Kč, což bylo prokázáno zprávou [právnická osoba]., jak je shora uvedeno. Soud tedy žalovanému uložil, aby vrátil bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč.O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 o.z. a sazba byla stanovena s ohledem na vl. nař. 351/2013 Sb.15. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy soud zamítl nárok žalobce na další plnění, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Pouze pro úplnost soud uvádí, že sjednanou úrokovou sazbu hodnotí jako nepřiměřenou, odporující dobrým mravů a tedy neplatnou i s odkazem na § 588 obč. zák. Přiměřené úroková sazba se dle ČNB v systému ARAD pohybovala v době sjednání úvěru max. kolem 30 % ročně.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , tedy podle procesního úspěchu účastníků. Žalobce měl procesní úspěch v rozsahu 81 % a po započtení procesního úspěchu žalovaného v rozsahu 19 %, má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 62 %. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 984 Kč, dále byla přiznána odměna za právní zastoupení za 3 úkony právní služby po 300 dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) a 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle vyhl. 177/96 Sb.o advokátním tarifu. Dále soud přiznal DPH z částky 1 200 Kč ve výši 21%, tj. částku 252 Kč. Celkem činí náklady řízení žalobce 2 436 Kč. Z této částky bylo přiznáno 692 %, tj. částka 1 510 Kč. Soud přiznal náklady právního zastoupení dle § 14 b adv. tarifu. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce podává opětovně žaloby na úhradu nesplacených zůstatků pohledávek z dlužných úvěrů, popř. zápůjček, které nabyl postoupením těchto pohledávek. Žaloby mají v podstatě konstantní text, kde se mění pouze údaje o žalovaných, uzavřených smlouvách a výpočtu dluhu.