Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 21 486,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 3 298,53 Kč od 18. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 17 538,23 Kč od 18. 3. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 69,54 Kč od 16. 10. 2023 do 17. 3. 2024, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 55,48 Kč od 16. 11. 2023 do 17. 3. 2024, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 41,89 Kč od 16. 12. 2023 do 17. 3. 2024, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 27,43 Kč od 16. 1. 2024 do 17. 3. 2024, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 13,70 Kč od 16. 2. 2024 do 17. 3. 2024 a smluvní pokutu ve výši 549,33 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně, náhradu nákladů řízení v částce 15 441,45 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku České republice – na účet Okresního soudu v České Lípě soudní poplatek ve výši 220 Kč.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 036,09 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 24. 1. 2017 uzavřela s žalovaným Žádost/Smlouvu o úvěru č. [IBAN] na spotřebitelské zboží, jejíž součástí bylo mimo jiné poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 10 000 Kč a vydání úvěrové/kreditní karty. Aktivací karty ze strany žalobkyně tak došlo k potvrzení, že Smlouva nabyla účinnosti s tím, že uskutečněním prvního čerpání peněžních prostředků z úvěrového rámce projevuje souhlas s celým tímto postupem žalobkyně, a především s výší přiděleného úvěrového rámce a číslem Smlouvy. První čerpání žalovaný uskutečnil dne 31. 10. 2017 výběrem částky 3 000 Kč z bankomatu. Předmětnou Smlouvou se žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne peněžní prostředky k čerpání ve výši úvěrového rámce, přičemž žalovaný se zavázal splácet řádně a včas částku vyčerpanou z úvěrového rámce formou pravidelných měsíčních splátek. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas a porušil tím tak smluvní povinnosti, využila žalobkyně svého práva a čerpání úvěru z důvodu neuhrazení 1 splátky pozastavila. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pěti měsíčních splátek (splátka splatná 15. 10. 2023, splátka splatná dne 15. 11. 2023, splátka splatná dne 15. 12. 2023, splátka splatná dne 15. 1. 2024, splátka splatná dne 15. 2. 2024), čímž došlo k zesplatnění veškerých závazků žalovaného vůči žalobkyni vyplývajících ze Smlouvy. Přípisem označeným jako Zesplatnění pohledávky ze dne 26. 2. 2024 byl žalovaný ze strany žalobkyně vyzván k úhradě celkové dlužné částky. Žalovaný vyčerpal částku v celkové výši 18 714,44 Kč. V souladu s výše uvedeným tak žalobkyně po žalovaném požaduje uhrazení dlužné částky ve výši 21 486,76 Kč (5 x neuhrazené předepsané splátky ve výši 5 493,19 Kč + zesplatněná jistina ve výši 15 343,57 Kč + poplatek za odeslání upomínky 450 Kč + poplatek za odeslání upomínky 200 Kč), s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 208,06 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 20 836,76 Kč od 18. 3. 2024 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžních závazků, nárokuje žalobkyně i smluvní pokutu ve výši 10 % z dlužné splátky splatné dne 15. 10. 2023 ve výši 110,04 Kč, ve výši 10 % z dlužné splátky splatné dne 15. 11. 2023 ve výši 109,95 Kč, ve výši 10 % z dlužné splátky splatné dne 15. 12. 2023 ve výši 109,87 Kč, ve výši 10 % z dlužné splátky splatné dne 15. 1. 2024 ve výši 109,78 Kč, ve výši 10 % z dlužné splátky splatné dne 15. 2. 2024 ve výši 109,69 Kč (celkem 549,33 Kč).
2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem [Anonymizováno]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat, a v kladném případě, zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Z ustanovení nařízení Brusel I bis plyne, že základním pravidlem je, že žalovaný má být žalován u soudu členského státu, v němž má bydliště (sídlo). Výjimky z tohoto pravidla, umožňující podání žaloby proti žalovanému u jiného soudu členského státu, než ve kterém má žalovaný bydliště (sídlo), jsou upraveny v oddílech 2 až 7. Žalovaný měl v době podání žaloby bydliště v [Anonymizováno]. V daném případě se uplatní úprava mezinárodní pravomoci (mezinárodní příslušnosti) obsažená v čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážce druhé nařízení Brusel I bis, upravující poskytování služeb. Podle tohoto článku je rozhodující skutečností, kde byla nebo měla být služba poskytnuta. Poskytnutí zápůjčky je třeba považovat za poskytnutí služby. V daném případě došlo k poskytnutí zápůjčky v České republice (předmětná smlouva byla podepsána v České republice, v [adresa] a peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty převodem na peněžní účet vedený v České republice). Nárok z této smlouvy tak může být uplatněn proti žalovanému, byť má bydliště na území jiného členského státu, i u tuzemského soudu.
3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se jednání soudu zúčastnila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).
4. Ze Smlouvy o úvěru č. [IBAN] ze dne 24. 1. 2017, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 13 702 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 23,48 % ročně a pojištěním formou 6 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 523 Kč. Žalovaný je svobodný, žil v pronájmu, byl zaměstnán jako kvalifikovaný dělník u společnosti [Anonymizováno]. s čistým měsíčním příjmem ve výši 14 500 Kč. Měsíční výdaje na bydlení činily částku 6 000 Kč. Neměl žádnou vyživovací povinnost. Měsíčně splácel na ostatní úvěry částkou 600 Kč.
5. Z dokumentu nazvaném Zesplatnění pohledávky vyplývající ze smlouvy o revolvingovém (obnovitelném) úvěru/úvěrovém rámci č. [hodnota] ze dne 26. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně jím vyrozuměla žalovaného o zesplatnění předmětného úvěru a vyčíslila celkový dluh žalovaného. Před zesplatněním pohledávky žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu upomínkou ze dne 25. 11. 2023 a ze dne 25. 12. 2023.
6. Z výpisu žalobkyně za období od září 2023 do února 2024 je zřejmé, že žalovaný načerpal peněžní prostředky až do výše stanoveného limitu a tuto částku žalobkyni řádně nesplácel a neuhradil.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
9. Soud má za to, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), o revolvingovém úvěru. Žalovaný v rámci úvěrového rámce čerpal od žalobkyně peněžní prostředky, ale v rozporu se svými smluvními povinnostmi nehradil žalobkyni sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný tak dluží žalobkyni částku 21 486,76 Kč, a proto soud v této části žalobě vyhověl. Dále soud přiznal žalobkyni ve smyslu § 2048 o. z. nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 549,33 Kč. Žalobkyni dále náleží ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení, jehož výše se odvíjí od nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 441,45 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 882 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 a ve znění účinném po 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 2 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. sestávající z částky 2 020 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (účast na jednání soudu dne 10. 3. 2026) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 3. 2026 náhrada 2 602,60 Kč za 220 ujetých km v částce 1 702,60 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., v platném znění, při průměrné spotřebě 5,3 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., v platném znění) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 032,60 Kč ve výši 2 526,85 Kč.
11. Žalovanému byl rovněž doměřen soudní poplatek, kdy podle položky 1 písm. b) Sazebníku poplatků (přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění), činí soudní poplatek za žalobu 1 102 Kč, avšak žalobkyně dosud zaplatila pouze částku 882 Kč, zbývá tak doplatit částku ve výši 220 Kč, přičemž tato povinnost přechází na plně procesně neúspěšného žalovaného (výrok III.).